NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10604.

Prohlásila-li nemanželská matka a poručník u soudu, že skládají do sirotčí pokladny pro dítě peníze, které jim dal nemanželský otec dítěte, jehož jméno ani soudu neudali, a mimosoudní smír o odbytném nebyl schválen poručenským soudem, nebyl vůbec upraven právní poměr mezi nemanželským otcem a dítětem, nýbrž šlo jen o dohodu mezi rodiči nemanželského dítěte podle § 170 obč. zák. a dítě podrželo proti otci nárok na výživné ve smyslu § 166 obč. zák. Nesejde tu ani na tom, že složené odbytné nebylo vyčerpáno.
(Rozh. ze dne 6. března 1931, R II 461/30.)
Soud prvé stolice zamítl návrh, by nemanželskému otci bylo uloženo platiti výživné měsíčních 200 Kč, ježto matka nemanželského otce složila v roce 1920 10000 Kč do sirotčí pokladny pro dítko jako odbytné, které bylo označeno za přiměřené, by nemanželský otec byl tím zproštěn další povinnosti k výživě dítka. Any majetkové poměry nemanželského otce se podstatně nezměnily, nelze požadovati placení výživného (zvýšení odbytného). Rekursní soud uložil nemanželskému otci, by platil na výživné dítěte měsíčních 90 Kč. Důvody: Otázka, za jakých podmínek lze požadovati zvýšení odbytného, byla rozřešena plenárním usnesením nejvyššího soudu ze dne 7. října 1924, čís. pres. 299/24, uveřejněným ve sb. n. s. pod čís. 4213, na něž se tímto odkazuje. Zejména budiž z něho uvedeno toto: Pro vyšetření vlivu, jaký má složení odbytného, jest si ujasniti právní povahu smluv o odbytném. § 170 obč. zák. ustanovuje, že se rodiče mohou o výživě, vychování a zaopatření nemanželského dítka svobodně dohodnouti, avšak bez újmy právům dítěte. Zákon přiléhavě nazývá tuto dohodu smírem, neboť urovnávají se jí nároky dítka, jež stále znovu vznikají a s poměry stále se mění. Podle svého doslovu vztahuje se § 170 obč. zák. jen na smíry mezi matkou a otcem dítka. Nepřistoupil-li k nim poručník se svolením soudu, nedotýkají se nijak práv dítěte. Nároky, jež poručenstvo po ujednání takového smíru uplatňuje proti nemanželskému otci, nejsou nároky dalšími, a jest je posuzovati jen podle § 166 obč. zák. bez zřetele na smír. O tento případ jde v této poručenské věci. Výslechem poručníka a nemanželské matky a nemanželského otce a poručenskými spisy jest zjištěno, že v roce 1920 složila matka a poručník dítka 10000 Kč k soudu, udávajíce, že jim peníze složil nemanželský otec, jehož tehdy nechtěli jmenovati, že teprve později byl otec jme- nován a uznal před soudem otcovství. Dále jest zjištěno, že oněch 10000 Kč složila matka nemanželského otce, an tento nezletilý neměl majetku a příjmu. Nemanželský otec se vyřizování této věci tehdy vůbec nesúčastnil a poručenský soud přijal jen hotovost, jinak však nebyl sepsán soudní smír, poručenstvo a poručenský soud odbytné jednou pro vždy vůbec neschválili, tak že jest jasno, že toto složení jest jen zálohou na výživu dítka a snad i na výlohy slehnutí, kterouž poskytla matka nemanželského otce za tohoto. Nemá proto toto složení na povinnost nemanželského otce podle § 166 obč. zák. žádný vliv. Podotýká se, že z hotovosti té bylo po částkách na výživu dítka vybráno, dosud však jest v sirotčí pokladně 7100 Kč, kterýž zbytek lze považovati vlastně za úspory nemanželské matky, jež dítko sama jinak živila, chtějíc pro dítě ušetřiti. Nelze pochybovati, že za minulá léta celá hotovost mohla býti nutnou výživou vyčerpána. Jest tedy vyživovací povinnost nemanželského otce mimo veškeru pochybnost a jest výživné stanoviti, nepřihlížejíc nijak ke složeným 10000 Kč. Pro výši výživného jest jen směrodatné jmění nemanželského otce. Jměním ve smyslu § 166 obč. zák. jest rozuměti souhrn všech hospodářských hodnot, náležejících nemanželskému otci, nejen výtěžek práce, vyplývající z jeho výdělkové způsobilosti, nýbrž i všechny ostatní statky, náležející mu do vlastnictví, třebas mu dočasně neposkytovaly příjmy (rozh. čís. 124 úř. sb.). V dalším odůvodnil rekursní soud výši přiznaného výživného.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu nemanželského otce.
Důvody:
Napadené usnesení správně vystihlo, že ujednání o odbytném 10000 Kč pro nezletilé dítě nebylo poručenským soudem vůbec schváleno a že tento soud neměl ani možnosti, by se přesvědčil o přiměřenosti odbytného. Šlo jen o mimosoudní dohodu a podle protokolu prohlásili nemanželská matka a poručník dne 29. července 1920 u soudu, že skládají do sirotčí pokladny pro nezletilou 10000 Kč, které jim složil nemanželský otec dítěte, jehož jméno ani soudu neudali. Nebyl-li smír o odbytném schválen poručenským soudem, jemuž náleželo bdíti nad zájmy dítěte, neměla mimosoudní dohoda právní účinky pro nezletilé dítě (§ 233 obč. zák.) a nebyl jí vůbec upraven právní poměr v otázce výživného mezi nemanželským otcem a nezletilou jeho nemanželskou dcerou, nýbrž šlo jen o dohodu mezi rodiči nemanželského dítěte ve smyslu § 170 obč. zák. (srov. plenár. rozhodnutí ve sb. n. s. 2101 a 4213), nedotýkající se práv nezletilé, která zůstala proti nemanželskému otci neomezeně zachována, podrží proto dítě nárok na výživné proti otci ve smyslu § 166 obč. zák. V tomto případě nesejde ani na tom, že složené odbytné nebylo dosud vyčerpáno, poněvadž odbytné jest tu zvláštním majetkem dítěte, který pro ně soudu odevzdala jeho matka, třebas je získala dohodou s nemanželským otcem ve smyslu § 170 obč. zák. Mylný jest právní názor dovolací stížnosti, že, pokud jsou tu prostředky na výživu dítěte v sirotčí pokladně, nelze se ani obírati otázkou, zda poručenstvo má právo žádati výživné pro dítě, neboť zákonný nárok nemanželského dítěte vyplývá z ustanovení § 166 obč. zák. Bylo proto dovolací stížnost — jejíž vývody lze jinak odkázati ke správnému odůvodnění napadeného usnesení a jež proti výši určeného výživného ani nebrojí — jako nedůvodnou zamítnouti.

Citace:

Čís. 10604. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 349-351.