NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13609.

Železniční dopravní řád ze dne 13. května 1921, čís. 203 sb. z. a n.
Železnice musí, vadí-li tomu okolnosti opodstatňující vyšší moc (nízký stav vody) odepříti příjem dopravy, po případě zastaviti přepravu. Klesl-li teprve za dopravy zboží vodní stav tou měrou, že lodního prostoru nebylo lze plně využíti, nelze přičítati dráze za zavinění, že nezastavila dopravu.
Překladištní tarif.
Sazeb překladištního výjimečného tarifu 10 oddílu VII lze použíti jen, byl-li příjem zboží do překladiště zastaven.
Sazeb překladištního tarifu oddílu I. odst. 4 Aa lze použíti u zásilek, jež byly v překladišti zastiženy jakoukoliv překážkou, takže jejich nalodění není možné a jež budou před zánikem překážky podány novými nákladními listy do překladišť, ve kterých není překážky, by odtud byly dopraveny dále po vodě do celní ciziny.
(Rozh. ze dne 7. června 1934, Rv I 1944/32.) Žalující dopravní společnost zaslala v červenci 1928 drahou cukr ze Skřivan do Mělníka-překladiště k další přepravě vodou do Hamburku větším počtem vagonů. Žaloby proti dráze o zaplacení 4374 Kč a 3942 Kč 20 h odůvodňovala žalobkyně takto: Žalobkyně měla v Mělníku překladišti zajištěn dostatečný lodní prostor, nemohla ho však plně pro náhlý pokles vody použíti a tak zůstala v Mělníku větší část zboží, 38 vagonů, které musily býti zaslány do Krásného Března-překladiště a teprve odtud po vodě dále do Hamburku. Železniční správa účtovala žalující straně lomené sazby ze Skřivan do Mělníka-překladiště a z Mělníka-překladiště do Krásného Března, ježto žalující strana byla nucena, když nalodění z Mělníka nebylo možné, zásilky v Mělníku vyplatiti a novými nákladními listy dále do Krásného Března vypraviti, čímž vznikla žalující straně podle jejího tvrzení škoda 4650 Kč, na kterou bylo drahou bonifikováno 275 Kč 70 h, tedy škoda 4374 Kč 40 h a podle druhé žaloby 3942 Kč 20 h. Oba nižší soudy žaloby zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Žaloby domáhají se náhrady rozdílů tarifu lomeného a nelomeného a tvrdí, že nákladní listy byly opatřeny doložkou: »Žádám však, bude-li příjem zboží do Mělníka-překladiště zastaven, aby železnice podle svého uvážení a na moje nebezpečí odeslala zásilku přímo do Krásného Března-překladiště firmě W. a spol., Děčín«. Žalobkyně však sama tvrdí, že příjem zboží do stanice Mělník- překladiště zastaven nebyl a dovozovala proto povinnost k náhradě z toho, že žalovaná železnice nezastavila příjem zásilek do stanice Mělník-překladiště, ač k tomu byla povinna. Povinnost tu dovozovala z ustanovení § 3 čís. 4 žel. dopr. řádu z roku 1921 úsudkem z opaku. Soud odvolací sdílí názor soudu prvé stolice, že ustanovení, na něž se žalobkyně odvolává, nepřipouští výklad, který mu žalobkyně dává o povinnosti železnice zastaviti přijímání zásilek v případě, jako je případ souzený. V odvolání poukazuje odvolatelka na ustanovení odd. I. odst. 4 A a) překladištního tarifu, který zní: »Sazeb překladištního tarifu lze užíti též u zásilek, které byly v překladišti postiženy jakoukoli překážkou, takže jejich nalodění není možné, a jež budou před zánikem překážky podány novými nákladními listy do překladišť, ve kterých takové překážky není, aby odtud byly dopraveny dále po vodě do celní ciziny....«. Z ustanovení toho dovozuje odvolatelka, že podle toho v souzeném případě musí jí býti nahražena přímá zlevněná sazba — správně má býti rozdíl mezi sazbou touto a sazbou skutečně placenou. Soud odvolací však nesdílí tento názor odvolatelky, neboť ono ustanovení se nevztahuje na souzený případ a nelze užíti obdoby. Rovněž nesprávně odvolává se žalobkyně na ustanovení výjimečného tarifu 10. odd. VII. překladištního tarifu — str. 44, odstavec č. 4. Ustanovení to jedná o přiznání návratkem přímé zlevněné sazby do překladiště, o něž jde, žalobkyně však odvolává se naň bezdůvodně, neboť výhoda ta poskytuje se podle doslovu úvodního odstavce jen za předpokladu, že byl příjem zboží do Mělníka-překladiště zastaven, čehož tu nebylo. V odd. I. překladištního tarifu jsou pod čís. 5 ustanovení o tom, kdy lze použíti sazeb překladištního tarifu, je-li plavba zastavena pro zamrznutí. Není tam však ustanovení pro případ, je-li plavba zastavena pro nízký stav vody, nebo dokonce pro případ, o jaký jde v souzeném případě, že pro nízký stav vody nebylo lze plně využíti lodního prostoru připraveného pro zásilky dopravené do překladiště. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Žalobkyně opřela v žalobě žalobní nárok o tvrzení, že jí škoda byla zaviněna dráhou, která včas nezastavila příjem zboží do stanice Mělník-překladiště pro nízký stav vody a nedostatečnou přepravu z Mělníka, a o další tvrzení, že bylo povinností železnice říditi příjem a dopravu zboží ve shodě s paroplavbou, ana zavedla překladištní tarif v dohodě s paroplavbou, a měla tedy přijmouti zásilku ku přepravě jen potud, pokud jest další přeprava z překladišť po vodě možná. Podle všeobecného ustanovení § 3 čís. 4 žel. dopr. ř. nemůže prý dráha odepříti přepravu, nebrání-li tomu okolnosti, jež jest považovati za vyšší moc, a musí tudíž zastaviti příjem zásilek, jež nemohou býti dopraveny pro překážky vyšší moci, v souzeném případě pro nízký stav vody. S názorem dovolatelky lze souhlasiti potud, že železnice musí podle § 3 čís. 4 žel. dopr. ř., vadí-li tomu okolnosti opodstatňující vyšší moc, odepříti příjem dopravy, po případě zastaviti přepravu, ježto jest její povinností jakožto řádného obchodníka, by provedla přepravu zboží tak, aby uchránila odesílatele od škody, v souzeném případě od vyššího dovozného. Tuto péči ukládá jí už čl. 380 obch. zák. Než v souzeném případě bylo zjištěno, že v roce 1928 pro stanici Mělník-překladiště přijímání zboží pro překážku zastaveno nebylo, zejména že se tak nestalo pro nízký stav vody v Mělníce, ježto voda v Mělníce byla zdutá, a že tomu tak nebylo zejména v červenci 1928, a že teprve za dopravy zboží do Mělníka klesl vodní stav tou měrou, že lodního prostoru nebylo lze plně využíti. Při tomto zjištěném stavu věci jest bezpodstatnou výtka dovolatelky, že dráze stav vody musel býti znám a že měla přijmouti zásilky ku přepravě jen potud, pokud byla přeprava po vodě možná, a že jest její zavinění v tom, že včas nezastavila příjem zboží do stanice Mělník-překladiště pro nízký stav vody. Pokud se dovolatelka dovolává doložky v nákladním listu, správně k tomu nižší soudy poukázaly, že sazeb překladištního výjimečného tarifu 10. oddílu VII. bylo by lze použíti jen, byl-li příjem zboží do Mělníka-překladiště zastaven, čemuž v souzeném případě tak nebylo. S tohoto hlediska nárok žalobní není opodstatněn.
Pokud se však v dovolání dovozuje, že žalobní nárok jest opodstatněn vzhledem na ustanovení překladištního tarifu oddíl I. 4. A, a že bylo vyhověno všem podmínkám tohoto ustanovení překladištního tarifu, takže dovolatelka měla nárok na účtování přímého dovozného a nikoliv lomeného, a v souvislosti s tím poukazuje k ustanovení onoho tarifu bod 3 a 6, nelze dovolání upříti oprávnění, neboť dovolatelka, opřevší žalobní nárok o toto ustanovení již v první stolici, právem dolíčila již v odvolání, že podle překladištního tarifu oddílu I. odst. 4 A. a) lze sazeb jeho použíti u zásilek, jež byly v překladišti zastiženy jakoukoliv překážkou, takže jejich nalodění není možné, a jež budou před zánikem překážky podány novými nákladními listy do překladišť, ve kterých není překážky, by odtud byly dopraveny dále po vodě do celní ciziny. Je nesporno, že žalobkyně měla v Mělníku-překladišti lodní prostor zajištěný a lodě tam se nacházející nemohly pojmouti celé množství dopravovaného cukru pro nastavší nízký stav vody. An překladištní tarif platí u zásilek, které byly v překladišti postiženy jakoukoliv překážkou, jest překážkou tou v souzeném případě, že zásilky cukru nemohly býti přepraveny pro nízký stav vody, a platí pro ně zlevněná sazba překladištního tarifu. Poněvadž jest zjištěno a je i nesporno, že se dovolatelka zachovala podle ustanovení bodu 3 a 6 oddílu I. překladištního tarifu a postarala se o další přepravu zboží do celní ciziny novými nákladními listy, jest nárok žalobní, pokud jde o uplatňované pohledávky 4374 Kč 40 h a 3942 Kč 20 h, co do důvodu opodstatněn.

Citace:

Č. 7702. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 244-245.