NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Čís. 15706.

Osmihodinová doba pracovní (zák. čís. 91/18 Sb. z. a n.).
Do pracovní doby jest včítati i pohotovost zaměstnancovu k práci, jestliže pro úpravu práce nemohl nepřetržitě pracovati, musil však býti zaměstnavateli k disposici.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1036, Rv I 1850/36.)
Žalobce se na žalovaném domáhá náhrady práce přes čas v zažalované výši. Prvý soud žalobu zamítl. Důvody: Žalovaný zaměstnával ve své pekařské živnosti nejméně 3 pomocníky a žalovaný sám pracoval zvláště při zhotovení nového pečivá. Za celou dobu bylo vyrobeno denně přibližně 40 kg bílého pečivá a 4 pece chleba. Bez zřetele na spolupráci žalovaného bylo by však třemi pomocníky zpracováno při 8hodinové pracovní době normálně 60 kg bílého pečivá a 6 pecí chleba. Poněvadž ve skutečnosti bylo vyrobeno méně, vyplývá z toho, že pracovní činnost žalobcova nedosáhla normální výše, pročež pohledávka jeho na zaplacení hodin přes čas jest neoprávněna. Podotknouti jest, že pekařský pomocník, jakým byl žalobce, nepracoval nepřerušeně, nýbrž na př. při zhotovení čtyř pecí chleba v noci byl bez práce nejméně 3 hodiny. Odvolací soud nevyhověl odvolání. Důvody: Žalobce si počítá jako hodiny přes celý čas, po který nebyl vlastně činným, nýbrž musel čekati na to, až na něho s prací dojde. To však nemůže, neboť podle § 1, odst. 1 zákona z 19 prosince 1918 čís. 91 Sb. z. a n. o osmihodinové pracovní době nesmí jen skutečná pracovní doba dělníka činiti více než 48 hodin týdně a ta u žalobce této výměry nedosáhla.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Žalobce vytýkal v odvolání, že se u žalovaného nepracovalo ve směnách, nýbrž že všichni zaměstnanci spolu s ním museli pracovati u jedné pece, takže dělníci potřebovali jen k pečení chleba 10—12 hodin denně, kdežto při rozdělení práce na dvě směny stačila k veškeré práci osmihodinová pracovní doba. Tímto přednesem žalobcovým se odvolací soud nezabýval (§ 503 čís. 3 c. ř. s.) a neprovedl potřebná skutková zjištění. Nemohl-li žalobce při úpravě práce u žalovaného nepřetržitě pracovat, musel-li však býti zaměstnavateli k disposici, jest tuto pohotovost žalobcovu k práci včítati do pracovní doby, neboť jen zákonné pracovní přestávky podle § 3 zák. čís. 91/1918 Sb. z. a n. nelze včítati do pracovní doby (Srov. výnos ministerstva sociální péče z 21. března 1919 čís. 4751/III-19). Bude-li zjištěno, že žalobce pracoval přes čas, bude třeba dále zjistiti, kolik mu bylo celkem vyplaceno, a bude pak uvážiti, zda byl náležitě odměněn za všechny pracovní úkony (za práci vykonanou v době normální a v hodinách přes čas). Nezbylo tudíž než napadený rozsudek zrušiti.

Citace:

Čís. 15706.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1232-1233.