NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Č. 16672
.
Odpovědnost notáře.
Lze se platně zavázati i k náhradě teprve hrozící škody.
Zavázal-li se notář klientovi, kterému svou liknavostí při podání knihovní žádosti k provedení tíhové smlouvy způsobil škodu, že to zaplatí sám, jde o platné uznání. V takovémto případě nezáleží na tom, zda poškozený může dosíci náhrady od svého smluvce, či nikoliv.
(Rozh; ze dne 26. ledna 1938, Rv I 426/37) Žalobci koupili od Anny L. bez závad pozemky a pověřili sepsáním trhových smluv uzavřených a podepsaných 11. května 1934 resp. dne 26. března 1935 notáře Ž., který dal vložiti pro žalobce vlastnické právo teprve dne 9. října 1935. Mezi tím však bylo vloženo na odstoupené pozemky zástavní právo věřiteli prodatelky Anny L. Tvrdíce, že se notář Ž. zaručil a zavázal k provedení depurace a že nesprávným postupem v příslušné mu svěřené právní záležitosti a zbytečným průtahem zavinil škodu vzniklou jim zejména tím, že musili zaplatili žalobci jednu z nedepurovaných hypoték ve výši 3000 Kč společně z vlastního jmění, domáhají se žalobci na žalované pozůstalosti po notáři Ž. částky 3000 Kč. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhoivěl' db volání.
Důvody:
Po právní stránce (§ 503 č. 4 c. ř. s.) posoudil odvolací soud věc správně. Podle zjištění procesního soudu prohlásil zůstavitel, »že to sám zaplatí«, již v době, kdy žalobci obdrželi teprve upomínku na zaplacení pohledávky Julia K., kdežto podle zjištění odvolacího soudu notář Ž. teprve tehdy slíbil, že to sám zaplatí, když mu Anna H., Karel K. a Karel S. vyčítali, že byli již nuceni na pohledávku Julie K. zaplatiti 3000 Kč, a hrozili mu udáním notářské komoře. To však, zdali žalobci v době, kdy zůstavitel učinil řečený výrok, sami již nahradili Juliu K. částku 3000 Kč anebo byli na její zaplacení teprve upomínáni, není rozhodující, poněvadž k výkladu projevu zůstavitelova stačí, že tentokráte šlo o náhradu určité pohledávky, jejíž výše notáři musila býti známa již proto, že šlo právě o to, že tato pohledávka byla následkem liknavosti zůstavitelovy v pozemkové knize zajištěna zástavním právem, jehož výmaz žalobci zase žádali. Kromě toho jest uvážiti, že žalobci se zřením na věcné ručení koupených pozemků nejsouce v osobním poměru k Juliu K. a nemajíce tedy námitek z takového poměru proti pohledávce již exekučním titulem kryté — musili již k upomínce věřitelově počítati s tím, že skutečně budou museti nahraditi vymáhanou pohledávku. K náhradě této, třebas teprve hrozící škody, mohl se však zůstavitel platně zavázati. Škoda vznikla žalobkyni již tím, že zaplatila částku 1000 Kč, poněvadž ta částka následkem liknavosti zůstavitelovy musila býti hrazena z jmění žalobkynina, aniž ji byla materiálně dlužna. Nezáleží proto na tom, že nižší soudy nezjistily, že žalobkyně nemůže dosáhnouti úhrady u Anny L.

Citace:

č. 16672. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 157-158.