NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11484.

Jde-li o knihovní žádost k zajištění veřejné dávky podle § 38 písm. c) knih. zák. a podle dvorského dekretu ze dne 18. září 1786, čís. 577 sb. z. s. a ze dne 24. října 1806, čís. 789 sb. z. s., jest knihovnímu soudu jen zkoumati, zda návrh odpovídá předpisu §§ 14 a 94 knih. zák. Lhostejno, že žádost byla zapsána do exekučního rejstříku.
(Rozh. ze dne 18. března 1932, R I 127/32.)
Podle noty berního úřadu poznamenal soud prvé stolice ve vl. čís. 110 pozemkové knihy obce J. zástavní právo pro pohledávku československého eráru na dávce z majetku. Rekursní soud zamítl návrh berního úřadu v podstatě proto, že nevyhovuje ustanovení § 54 ex. ř.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Z návrhu berního úřadu vyplývá, že jde o knihovní žádost k zajištění veřejné dávky, jíž nesporně jest dávka z majetku (zákon čís. 309/1920). Podle § 38 písm. c) knihovního zákona a podle dvorského dekretu ze dne 18. září 1786 čís. 577 a ze dne 24. října 1806 čís. 789 sb. z. s. lze povoliti záznam zástavního práva pro veřejné dávky na pouhou žádost příslušného úřadu. Knihovnímu soudu jest jen zkoumati, zda návrh odpovídá předpisu § 14 a 94 knih. zákona, to jest, zda jest uvedena číselně pohledávka a nemovitost, na níž zajištění má býti provedeno. Žádost berního úřadu těmto požadavkům vyhovuje a proto právem první soud žádosti vyhověl. Okolnost, že žádost byla zapsána do exekučního rejstříku, na povaze její a na věcném vyřízení nemůže nic změniti.

Citace:

č. 11484. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 303-304.