Čís. 7270.

Ani za platnosti zákona o ochraně nájemců není nájemci nemožno, by odstranil z bytu podnájemníky, jež přijal do bytu bez svolení pronajímatele.
(Rozh. ze dne 30. srpna 1927, Rv I 999/27.)
Žalobu pronajímatele proti nájemci, pokud se domáhala, by byl uznán povinným odstraniti dva podnájemníky, jež přijal bez svolení žalobce do bytu, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Odvolatel označuje za nesprávný názor soudu prvé stolice, že částí žalobní prosby, žádající odstranění podnájemníků, jest žádáno na žalované plnění nemožné a odporující zákonu, ježto nemá důvodu k soudní výpovědi, zákonem dovoleného, ač ani se nenabídla to prokázati, tím méně prokázala tuto skutkovou okolnost prvým soudem předpokládanou. Přijavši podnájemníky — Čís. 7270 —
1297
porušila nájemní smlouvu s odvolatelem a sama zavinila případnou nemožnost, odstraniti z bytu podnájemníky, nehledíc ani k tomu, že i po dobu platnosti zákona o ochraně nájemníků lze podnájemní smlouvy zrušiti. Správná jest odvolatelova výtka, že skutkový předpoklad prvého soudu, že žalovaná nemá důležitého důvodu pro rozvázání podnájemních smluv, obsaženého v zákoně o ochraně nájemníků, neopírá se o výsledky dokazování, nýbrž jen o skutkové tvrzení žalované. Tento skutkový předpoklad není podstatnou částí napadené části rozsudku prvého soudu, poněvadž okolnost, zda žalovaná má důvod k rozvázání podnájemních smluv, zákonem o ochraně nájemníků za důležitý uznaný, čili nic, nemůže míti vliv na rozhodnutí o zamítavé části žalobní prosby. Uplatňovaným odvolacím důvodem jest nedotčeno skutkové zjištění soudu prvé stolice, že se žalovaná odvolateli zavázala, že se dání bytu do podnájmu může státi jen s jeho svolením, že podnájemníky, studenty, jež měla z jara 1926, ponechá v bytě jen do konce školního roku a, že bez jeho svolení podnájemníků již nepřijme. Tato skutková zjištění prvého soudu jest podle § 498 c. ř. s. položiti za základ rozhodnutí. Má-li proto, pokud se týče, přijala-li žalovaná i po konci školního roku 1925—1926 podnájemníky, odporuje to jejímu smluvnímu závazku k žalobci, toto porušení smlouvy žalovanou jest zaviněné, a zaviněné jsou také účinky, které porušení to má pro výkon nájemních práv žalované k bytu. Nemá-li snad žalovaná důležitého důvodu pro svolení k výpovědi podnájemních smluv, zákonem o ochraně nájemníků žádaného, sama to zavinila tím, že protismluvně v poměru k žalobci dala část bytu do podnájmu (§ 1294 obč. zák.). Nemůže se proto žalovaná proti žalobnímu nároku na splnění smlouvy brániti úspěšně tvrzením, že pro nedostatek důležitého důvodu pro svolení к výpovědi podnájemních smluv, podle zákona o ochraně nájemníků se strany jedné, a pro předpisy tohoto zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. se strany druhé, jest splnění žalobního nároku, by podnájemníky odstranila, pro ni nemožností, v § 1447 ob. zák. obč. naznačenou a zrušující smluvní její povinnost. Ostatně i po dobu platnosti zákona o ochraně nájemníků, jak správně dovozuje odvolání, není pro žalovanou zhola nemožno, podnájemní smlouvu rozvázati, a dlužno jí zůstaviti, by se s podnájemníky o rozvázání smluv těch dohodla. Žalovanou v odvolacím sdělení tvrzená okolnost, že její podnájemníci, ujednavší podnájemní smlouvy, nevěděli o jejím závazku, nedržeti podnájemníky, jest novota, v odvolacím řízení nedovolená, a mimo to nerozhodná, poněvadž případná obmyslnost podnájemníků žalované o podnájemních právech jí vykonávaných nemůže nic měniti na povaze tvrzené od ní nemožnosti. Když však nejde u žalované o absolutní nemožnost, splniti žalobcův nárok z nájemní smlouvy a i relativní nemožnost, žalovanou tvrzená, jest jí zaviněna, nemohla její smluvní povinnost býti podle § 1447 obč. zák. zrušena, nýbrž povinnost ta trvá, a žalobce se právem domáhá jejího splnění odstraněním podnájemníků (§ 918 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Není tu uplatňovaného dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s. Odvolací soud správně dovozuje, že žalovaná nemůže se odvolávati na naprostou nemožnost plnění vzhledem k zákonům o ochraně nájemníků. I při ochraně nájemníků není předem vyloučeno, že dojde k dobrovolnému zrušení podnájemního poměru, o nějž jde. Zrušení takové bývá častým zjevem. V tomto případě jde ostatně o studenty, kteří často byt přes prázdniny ani nepodržují. O naprosté nemožností plnění nelze mluviti i z tohoto důvodu: Dovolatelka, by vyhověla své povinnosti, může na příklad — po případě soudním smírem — zrušiti smlouvu nájemní, při jehož provedení dojde podle § 568 c. ř. s. samočinně i k vyklizení podnájemníků.

Citace:

Čís. 7270. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1322-1324.