NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6473.

Pozemková reforma: Má strana nárok na vráení 10%ního poplatku za propuštění ze záboru stran nemovitostí, které dříve než podle § 7 záb. zák. byly straně propuštěny podle § 11 záb. zák.?
(Nález ze dne 12. dubna 1927 č. 7577.)
Věc: Jan a Jánka Š. v T. (adv. Dr. Frt. Kačer z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu stran vrácení poplatku za propuštění ze záboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem ze 16. dubna 1925 vyrozuměl stpú st-le, že schválil kupnoprodejní smlouvu, kterou st-lé koupili od Ladislava R. a společníků nemovitosti z jejich zabraného majetku za cenu 355000 Kč a to pod podmínkou, že strana prodávající zaplatí do 1. června 1925 po rozumu § 61 zák. příd. 10% poplatek z kupní ceny, a že předložen bude ke klausulaci originál smlouvy, ve které obsaženo bude prohlášení kupujících, že koupených pozemků nezcizí, leč se svolením stpú-u, a že stpú-u bez výhrady příslušeti budou práva dle §§ 19, 21 a 24 zák. příděl. St-lé zaplatili v květnu 1925 onen poplatek a předložili úřadu k jeho opětné urgenci i originál kupní smlouvy, načež stpú výměrem z 13. října 1925 originál ten opatřil schvalovací doložkou a vrátil jej st-lům. Výměrem z 27. května 1925 propustil stpú Ladislavu R. a spol. určité nemovitosti ze záboru dle § 11 záb. zák., mezi nimi i nemovitosti, které se souhlasem stpú-u prodali manželům Š-ovým. St-lé obrátili se na stpú se žádostí za vrácení těchto poplatků, kteroužto žádost stpú výměrem ze dne 16. ledna 1926 zamítl, prohlásiv, že poplatek byl zcela správně po zákonu předepsán, poněvadž v oné době byly dotčené nemovitosti ještě v záboru, a z titulu odprodeje schváleného stpú-em byly ze záboru propuštěny dříve, než se stalo jich propuštění na základě § 11 záb. zák.
Proti tomuto rozhodnutí podána je stížnost, o níž nss uvážil takto:
St-lé se domnívají, že stpú byl povinen vrátiti jim poplatek za propuštění nemovitostí ze záboru dle § 7 zák. záb. proto, že ono propuštění stalo se teprve v době, kdy dotyčné nemovitosti v záboru již nebyly, byvše propuštěny vlastníkům dle § 11 zák. záb., takže ve skutečnosti nenastalo jejich propuštění podle § 7 zák. záb., nýbrž podle § 11 téhož zák. Žal. úřad zastává naproti tomu v nař. rozhodnutí náhled, že poplatek byl zcela správně a po zákonu předepsán, poněvadž propuštění předmětných nemovitostí ze záboru stalo se dříve, než nastalo propuštění ze záboru na základě § 11 záb. zák. V odv. spise pak dovozuje úřad, že propuštění ze záboru váže se svými účinky již na moment udělení zásadního souhlasu a ten že vysloven byl již výměrem ze 16. dubna 1925, tedy dříve, než úřad vyslovil, že nemovitosti, o něž v daném případě jde, propouští vlastníku podle § 11 zák. záb.
Toto stanovisko žal. úřadu není správné. Stpú výměrem ze 16. dubna 1925 neprohlásil totiž, že smlouvu schvaluje, bude-li do určité lhůty poplatek zapraven, nýbrž prohlásil, že smlouvu schválí, budou-li určité podmínky splněny a zejména bude-li zaplacen 10% poplatek. Je tedy z cit. výměru patrno, že žal. úřad udělení souhlasu k propuštění nemovitostí podle § 7 záb. zák. si teprve vyhradil. Poplatek 10% může však úřad žádati teprve, když již k propuštění nemovitostí podle § 7 záb. zák. skutečně došlo. Ze spisů je patrno, že nárok vlastníka zabraných nemovitostí na propuštění nemovitostí podle § 11 záb. zák. vyřešil žal. úřad dříve, než vlastníkem prodané nemovitosti podle § 7 záb. zák. ze záboru skutečně propustil.
Odepřel-li tedy žal. úřad vrátiti st-li onen 10% poplatek jen proto, že propuštění nemovitostí ze záboru podle § 7 zák. záb. nastalo již udělením zásadního souhlasu ze 16. dubna 1925, tedy před propuštěním podle § 11 záb. zákona, učinil tak neprávem. Slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss. — — — — —

Citace:

č. 6473. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 684-685.