NPD documents search: Váž. tr., 6 (1924)

Čís. 4275.

Dav svému obchodnímu pomocníku výpověď, nemůže ho zaměstnavatel napotom ve výpovědní lhůtě propustiti z důvodů, jež mu byly známy v době výpovědi.
(Rozh. ze dne 15. října 1924, Rv I 1175/24.)
Žalobce, bankovní ředitel, dostal dne 18. května 1923 od banky roční výpověď a byl dne 4. června 1923 bankou propuštěn. Žalobě jeho na banku o placení služebních požitků za měsíc červenec 1923 bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Co se týče oprávněnosti žalobcova propuštění, jest předeslati, že zaměstnavatel jest ovšem oprávněn (§ 1162 obč. zák., § 27 zákona o obchodních pomocnících) zaměstnance z důležitých důvodů i bez výpovědi ze služeb propustiti. Plyne však z povahy oprávnění, že zaměstnavatel tohoto svého práva použíti nemusí, že se ho může vzdáti. Učiní-li tak, nemůže důvodu, pro který mohl zaměstnance propustiti, již použíti. V tom, že zaměstnavatel, ač mu byl důvod propuštění znám, ho nepoužil, nýbrž zaměstnance jen vypověděl, dlužno spatřovati zaměst- navatelovo vzdání se oprávnění, zaměstnance ze známého, však nepoužitého důvodu propustiti. V projednávaném případě byla žalobci dopisem ze dne 18. května 1923 dána ze služeb u žalované výpověď a teprve dopisem ze dne 4. června 1923 byl žalobce propuštěn. Jako důvody propuštění uvedla žalovaná, že žalobce, zastupuje vrchního ředitele, dal, šifroval poukaz k lombardu cizích u banky jen uložených cenin (moučné půjčky), že jako šef bursovního oddělení nekonal služebních povinností a že tím zejména zavinil ztrátu 400 000 Kč na účtě P-а a konečně, že, věda o jejích bezcennosti, prodal žalované 100 kusů akcií. Vzhledem k tomu, co shora bylo uvedeno o pominutí oprávnění, použití důvodu propuštění, jest zkoumati, zda u některého z oněch důvodů nenastal zánik práva, důvodu toho k propuštění použíti, tím, že žalovaná, ač jej znala, ho nepoužila, nýbrž žalobce jen ze svých služeb vypověděla. A tu jest zjištěno, že lombard cizích cenin byl likvidačnímu výboru znám již v dubnu 1923, tedy před výpovědí. Co se tkne účtu P-а, jest zjištěno, že o ztrátě na něm vědělo ředitelství žalované banky (správní rada) již dne 17. října 1922 a že konáno o věci šetření. O nepořádném vedení bursovního oddělení, nepodepisování bursovních příkazů žalobcem, ponechávání celé řady nekrytých kont atd. byly ředitelstvu podány zprávy již v roce 1920 a 1921 a opětně v lednu 1923 a jest žalovanou stranou také v jejím přípravném spise ze dne 23. listopadu 1923 doznáno, že kromě odprodeje akcií o ostatních důvodech propuštění věděla již před odchodem žalobcovým z úřadu, tedy před výpovědí. Těchto důvodů propuštění žalovaná podle shora uvedeného, ježto je znala, když dávala výpověď, použíti nemůže. Zbývá odprodej 100 kusů akcií. Ohledně tohoto prodeje béřou nižší soudy za zjištěno, že žalobci nebyla v době jeho uskutečnění známa bezcennost akcií. Prodej tento nebyl tedy vůči žalované nepoctivým a důvodem propuštění (§ 27 čís. 1 zák. o obch. pom.) býti nemůže. Dle toho propuštění žalobce nestalo se po právu a odvolací soud uznav tak a přiznav proto žalobci nárok na služné, nepochybil (§ 503 čís. 4 c. ř. s.).

Citace:

č. 4275. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 453-454.