NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 281.

Zločin vyhnání plodu nestává se beztrestným tím, že byl proveden porodní bábou, an život těhotné byl těhotenstvím ohrožen, leda že hrozilo bezprostřední nebezpečí.
(Rozh. ze dne 21. října 1920, Kr I. 338/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v České Lípě ze dne 31. března 1920, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem spoluviny na vyhnání plodu ze života podle §§ 5 a 144 tr. z.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje proti odsouzení pro spoluvinu na vyhánění plodu ze života zmateční důvody § 281 čís. 5, 9 a) správně 10 tr. ř. Vycházejíc z posudku znalců — lékařů, že život Marie R-ové byl by býval ohrožen, kdyby její těhotenství nebývalo přerušeno a že i lékař, kdyby se ho byla R-ová dovolávala, byl by sprostředkoval její přijetí na ženskou kliniku za účelem přerušení těhotenství, dovozuje stížnost, že Marie R-ová měla býti z důvodu § 2 lit. g) tr. z. — pro krajní stav nouze — obžaloby pro zločin dle § 144 tr. z. sproštěna. Bylo-li tomu ale tak, pak neměla býti dle náhledu stížnosti ani Rateřina C-ová uznána spoluvinnou zločinem vyhánění plodu ze života, a skutek její, že totiž provedla, nejsouc k tomu povolána, vyhnání plodu ze života Marie R-ové, jež by jinak povolaný lékař musil provésti, zakládal by toliko přestupek dle § 343 tr. z. Nejasnost a neúplnost rozsudku shledává stížnost v tom, že neodůvodnil náležitě, proč neshledává při Marii R-ové krajní stav nouze, mající v zápětí její beztrestnost. Než zmateční stížnost nelze uznati odůvodněnou. Ježto trestní zákon zvláštních ustanovení pro případy, jakým jest přítomný, neobsahuje, mohla by býti Marie R-ová uznána beztrestnou jen za podmínek § 2 lit. g) tr. z. z důvodů krajního stavu nouze. Ten by byl však dán jen tehdy, kdyby nebezpečí pro život bylo hrozilo Marii K-ové bezprostředně, kdyby bylo dosáhlo již takového vysokého stupně, že nebylo možnosti zachrániti její život jinak, než co nejrychlejším přerušením těhotenství. V přítomném případě byl však stav věci dle rozsudku ten, že lékaři prohlásili K-ové svého času, u příležitosti prvního porodu, že nesmí více poroditi. K-ová vůbec nedovolávala se osoby povolané, totiž lékaře, by zjistila bezpečně, je-li tu skutečně nutnost přerušení těhotenství vůbec, a okamžitého přerušení zvláště, nýbrž obrátila se prostě na porodní babičku, Kateřinu C-ovou, kterouž si dala plod ze života vyhnati. Byť i soudní lékaři připustili, že obava K-ové před opětným porodem byla jejím zdravotním stavem odůvodněna a že by ji i lékař byl odkázal na ženskou kliniku za účelem přerušení těhotenství, přece jen nevychází ani z posudku lékařů ani není v rozsudku zjištěno, že nebezpečí pro život K-ové bylo tak bezprostředně hrozícím, že by bývalo vyžadovalo bezprostředního zasažení. Mimo to nemůže zůstati neuváženo, že přerušení těhotenství osobou nepovolanou, pouhou porodní babičkou, není ani způsobilým prostředkem k záchraně života matky, poněvadž zkušenost učí, a zákon sám to zákazem dle § 343 tr. z. potvrzuje, že jest vyhánění plodu ze života osobou takovou samo o sobě životu nebezpečné. Proto právem shledává rozsudek i v tomto K-ovou voleném prostředku další příčinu, odepříti jí důvod beztrestnosti dle § 2 lit. g) tr. z. (Z téže úvahy prohlašuje rak. osnova tr. z. v § 295 beztrestným jen lékaře, jenž vyhání plod ze života aneb usmrcuje jej v těle matčině, by jinak neodvratné nebezpečí života nebo těžké újmy na zdraví těhotné odvrátil). Nelze proto odsouzení Marie K-ové pro zločin vyhnání plodu ze života uznati nezákonným. Tím však odpadá i předpoklad, na němž zmateční stížnost buduje své výtky proti odsouzení stěžovatelky pro spoluvinu na tomto zločinu. Budiž proto ohledně Kateřiny C-ové jen zvláště ještě na to poukázáno, že tato při svém jednání nedala se vésti ohledem na záchranu života Marie K-ové, nýbrž pouze ziskuchtivostí, odhodlavši se k nedovolené operaci za odměnu 200 K. Již tento subjektivní moment vylučoval by u ní použití § 2 lit. g) tr. z. i tehda, kdyby bývalo možno přiznati Marii K-ové beztrestnost z důvodu § 2 lit. g) tr. z.

Citace:

Čís. 281. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 389-390.