Č. 8109.

Učitelstvo: Předpis čl. 2 § 5 zák. č. 541/19 Sb. o zápočtu 50% místního přídavku pro Prahu do pensijní základny pozbyl vzhledem na ustanovení § 32 učit. zák. č. 104/26 a § 154 ve spojení s § 214 plat. zák. č. 103/26 Sb. od 1. ledna 1926 platnosti též pro učitele veř. škol národních.
(Nález ze dne 14. září 1929 č. 16762.)
Prejudikatura: Boh. A 7934/29.
Věc: Gervasius P. v Ch. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran odpočivného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 15. prosince 1926 dala zšr v Praze st-le, def. řídícího učitele při obecné škole v P., podle §§ 85 odst. 2 a 88 odst. 1 zák. č. 319 ř. z. z r. 1917 a § 17 učit. zák. č. 104/26 od 1. února 1927 na trvalý odpočinek a vyměřila mu při započítatelné služ. době 37 roků, 8 měsíců podle 4. dílu zák. č. 104/26 odpočivné požitky z pens. základny, kterou tvořilo služné a řiditelský přídavek.
Žádosti, aby do pens. základny byl zahrnut také místní přídavek podle čl. 2 § 2 zák. č. 541/19 nevyhověla zšr výnosem z 9. února 1927, poněvadž podle § 154 zák. č. 103/26 (§ 32 zák. č. 104/26) odpočivné platy se vyměřují z pens. základny a pens. základnu tvoří služné a jen přídavky, které jsou výslovně označeny jako započítatelné pro výměru výslužného, činovné však cit. zákonem se ani částečně do pens. základny nezapočítává a není označeno jako započítatelné pro; výměru výslužného; ustanovení článku 2 § 2 zák. č. 541/19 pozbylo proto podle § 46 zák. č. 104/26 dnem účinnosti tohoto zákona platnosti.
Odvolání zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého a poznamenalo: »Pokud stížnost snaží se dovoditi právní nárok na započtení činovného do pens. základny z ustanovení § 153 zák.. č. 103/26, míjí se s účinkem, ježto podle § 153 zák. č. 103/ 26 platí dosavadní předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích výslovně toliko »se změnami obsaženými v následujících ustanoveních a se změnami, které se podávají z tohoto zákona« a takovou změnu obsahuje právě hned následující § 154 ve směru v nař. rozhodnutí naznačeném. Z obdobných důvodů nebylo by lze vyvoditi nárok st-lův ani z ustanovení § 31 č. 104/26 předpokládajíc, že bylo by vůbec možno ustanovení cit. paragrafu vzhledem k jeho zařazení před díl 4. zák. jednající o odpočivných a zaopatřovacích platech přiznati právní význam pro otázku na sporu jsoucí.«
O stížnosti uvážil nss takto: Otázka, která je jádrem dnešního sporu, byla řešena již v nál. Boh. A 7934/29, kde vysloven právní názor, že čl. 2 § 5 zák. č. 541/19 o zápočtu 50% místního (činovného) přídavku pro Prahu do pens. základny civ. stát. úředníků pozbyl vzhledem na ustanovení § 154 ve spojení s § 214 zák. č. 103/26 od 1. ledna 1926 platnosti a že proto netvoří od: doby té činovné součást pens. základny stát. úředníků, kteří odešli do výslužby po 31. prosinci 1925. Nález tento týká se sice stát. úředníka a předpisu § 154 zák. č. 103/26, než právní názor v něm vyslovený lze aplikovati i na osoby učitelské, ježto podle § 32 zák. č. 104/26 ustanovení platná pro státní učitele, na něž se vztahuje služ. pragmatika učitelská (zák. č. 319/17 ř. z.), týkající se výslužného, zaopatř. požitků a pens. příspěvku, se uvádějí zásadně v platnost pro učitelstvo obecných a občanských škol i se změnami a doplňky vyplývajícími ze současného zákona o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (zák. č. 103/26), z tohoto zák. a ze zákonů pozdějších. Ježto zákon č. 104/26 neobsahuje změn stran pens. základny a jejích složek, platí ustanovení § 154 zák. č. 103/26 i pro učitele obecných a občanských škol. Setrvává proto nss i v tomto případě na právním názoru, vysloveném ve shora cit. nál.
Na tom nic nemění ani skutečnost, že uvedený nál. se omezil toliko na citaci čl. 2 § 5 zák. č. 541/19 a neobíral se § 2 odst. 1 zák. č. 394/ 22, kterým byla zvýšena nejvyšší výměra místního přídavku pro Prahu ze 4000 Kč na 7500 Kč, neboť předpis ten nemá, pokud jde o výši započítatelné kvóty místního přídavku do pens. základny bezprostředního vztahu k čl. 2 § 5 zák. č. 541/19 a nedotýká se tedy v tom ;směru obsahu jeho. Ježto konečně argumentace stížnosti kryje se ve své podstatě s vývody stížnosti, jež byly předmětem shora cit. nálezu a vývody ty zodpověděny byly v nál. tom, možno i co do odpovědi na jednotlivé výtky stížnosti odkázati na cit. nález.
Nezapočetl-li za tohoto stavu právního řádu žal. úřad činovné do pens. základny st-lovy, který, jak nesporno, odešel do pense již za účinnosti zák. č. 104/26, neporušil zákon a je opačný názor stížnosti právně mylný.

Citace:

Č. 8109. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 127-128.