NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3752.

Vojenské věci: * Pojištění dle zákona o pensijním pojištění z 5. února 1920 č. 89 Sb. není rovno zaopatření se službou soustavně spojenému ve smyslu § 95 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb.
(Nález ze dne 16. června 1924 č. 10938.)
Věc: Richard B. v Ch. (adv. Dr. Jindr. Fleischmann z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. místotaj. Dr. Jos. Pešout) o nárok na zaopatřovací požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-1 byl dnem 1. dubna 1920 přeložen jako kapitán do výslužby a byl podle přípisu výtopny buštěhradské železnice v Ch. z 10. května 1922 zaměstnán tamtéž do konce dubna 1922 jako provisorní kancelista s denní mzdou, dnem 1. května 1922 byl pak jmenován úřednickým čekatelem, a to opět v poměru prozatímním, s adjutem, místním přídavkem a ostatními vedlejšími požitky měsíčních 1160 K 31 h.
Nař. rozhodnutím vyslovilo mno, že st-1, kapitán ve výslužbě, pozbyl ve smyslu § 12 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. dnem 1. května 1922 nároku na vojenské zaopatřovací požitky a že od vymáhání přeplatku za dobu od 1. května 1922 do 30. června 1922 jest prozatím až do vyhlášení prov. nařízení k cit. zák. upustiti.
O stížnosti vytýkající, že rozhodnutí toto odporuje §§ 12 a 95 cit. zák., poněvadž st-lův služební poměr jest pouze prozatímní a 14denní výpovědí zrušitelný a protože s ním není spojen žádný nárok na zaopatřovací požitky, uvážil nss toto:
§12 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. stanoví, že gážista ve výslužbě, vstoupivší do civilní státní nebo jí rovné služby, — vyjímajíc službu za denní nebo týdenní plat, — pozbývá nároku na vojenské výslužné 1. dnem toho měsíce, ve kterém se počíná nárok na plat z nové služby a § 95 stanoví, že civilní státní službě jsou podle cit. zák. na royeň postaveny veškeré civilní služby skutečné nebo zatímně za stálý plat od státu, župy atd., jakož i od drah veřejné dopravě sloužících, je-li s těmito službami soustavně spojeno právo na zaopatření. Jsou-li, jak z těchto ustanovení zákonných jde, civilní státní službě na roven postaveny veškeré, a to nejen skutečné, nýbrž i zatímní civilní služby za stálý plat od drah veřejné dopravě sloužících (§ 95), — vyjímaje pouze služby konané za denní nebo týdenní plat (§ 12), — jest bezdůvodnou námitka stížnosti, že st-lův služební poměr pod hledisko §§ 12 a 95 proto nespadá, poněvadž jest prozatímní a zrušitelný 14 denní výpovědí.
Jinak jest tomu s námitkou další, že se st-lovým služebním poměrem není spojen žádný nárok na zaopatření. Podle odvodního spisu bylo podkladem nař. rozhodnutí jedině shora uvedené sdělení výtopny buštěhradské dráhy a úvaha, že vzhledem k tomu, že st-1 jako železniční úřednický čekatel pobírá adjutum, má patrně nárok na pensi od svého zaměstnavatele, a že i kdyby nároku toho neměl, měl by přece nárok na pensi ve smyslu zák. o pensijním pojištění z 5. února 1920 č. 89 Sb. a norem, na něž se tento zákon odvolává.
Vychází tedy žal. úřad z právního názoru, že podmínkám §§ 12 a 95 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. jest vyhověno, podléhá-li gážista ve výslužbě obligatornímu pensijnímu pojištění dle právě cit. zákona č. 89/1920. Názor tento jest mylný. Předpokladem § 95 jest, aby zaměstnanec měl právo na zaopatření a aby toto právo bylo s jehoslužbou soustavně spojeno, čili, aby bylo součástí služebního poměru. Těmto podmínkám není vyhověno, nemá-li zaměstnanec nároku na zaopatření ze služebního poměru, nýbrž má-li jen nárok na starobní resp. invalidní rentu a obligatorní pensijní pojištění.
To se podává i z důvodové zprávy k vl. návrhu cit. zák., dle níž jest účelem §§ 12 a 95 zameziti požívání dvojích požitků z veřejných prostředků (tisk sněmovní č. 2424, str. 44 při § 95). Rozhodnou jest tedy jediné okolnost, zda se st-lovou civilní službou je soustavně spojeno právo na zaopatření. Okolnost tuto, kterou stížnost popírá, žal. úřad nezjistil, jsa veden právě zmíněným nesprávným právním názorem.
Bylo proto zrušiti nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3752. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 106-107.