NPD documents search: Všehrd, 15 (1934) - Exekuce v právu mezinárodním.

Règlement pacifique des différends internationaux, non-agression et assistance mutuelle.
Rapport de la troisième Commission à l’Assemblée. Publications de la Société des Nations, IX. Désarmement. Genève, 1928. 8°. Stran 42. Cena neuvedena. — Publikace mimo resoluce a zprávy obsahuje text generálního aktu, tři vzory jeho rozdílového rozsahu, a tři vzory smluv o vzájemné pomoci a neútočení. Generální akt má čtyři části; o smíru, o soudním vyřizování sporů, o arbitrážním vyřizování sporů a všeobecná ustanovení. První část zdokonaluje smírné řízení; byť i jej nestanoví obligátním pro všechny případy, má nicméně mnohá důležitá ustanovení: předvídá zřízení Stálé smírčí komise (čl. 2.) nebo Speciální smírčí komise (čl. 5.), jimž může býti kteroukoli ze stran, které tento pakt přijmou, podána přímo a jednostranně písemná žádost (čl. 7.), což je důležitá novota proti dřívějšku. Způsob jmenování komise určuje článek 4. Druhá část ustanovuje soudní řízení pro všechny spory, kde by si strany navzájem popíraly nějaké právo« (čl. 17.) s výhradami ovšem článku 39., a které by se souhlasem obou stran nebyly dány soudu rozhodčímu. Ve třetí části upravuje se řízení arbitrážní pro všechny spory jiné než ty, které jsou míněny článkem 17. Aktu a v důsledku toho též článkem 36. Statutu Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti (čl. 21.), tedy spory především politické. I zde je stranám dána možnost podati jednostrannou žádost, nedojde-li jednání o kompromis k cíli (čl. 27.). Zajímavé je, že ve znění smlouvy arbitrážní soud je spíše jakýmsi mezinárodním dvorem soudním, neboť pro případ, že by nebylo možno aplikovat žádných soudních pravidel a řádů, »bude souditi ex aequo et bono«. V ustanoveních všeobecných nejzávažnější je článek 39., zajišťující státům možnost určitých výhrad; článkem tímto by byl dosah a význam paktu nekonečně zeslaben, kdyby článek 41. nestanovil, že »spory týkající se interpretace nebo aplikace tohoto generálního aktu, počítaje v to i spory týkající se určení rozporů a dosahu případných výhrad, budou předloženy Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti«. — Akt může býti stranami přijat celý neb jen z části (čl. 38.), což je umožněno třemi vzory (A, B, C) dvoustranných úmluv (Příloha 2.): úmluva A obsahuje celý generální akt, úmluva B část prvou, druhou a čtvrtou, úmluva C část prvou a čtvrtou. — V příloze třetí jsou rovněž tři vzory smluv: vzor kolektivní smlouvy o nájemné pomoci, vzor kolektivní smlouvy o neútočení a dvoustranná smlouva o neútočení. Výhoda generálního aktu spočívá v tom, že činí zbytečným veškerá dlouhá a obtížná vyjednávání dřívějších dob: přijat, z části nebo zcela dvěma státy (což se dnes už stalo), mění se v mezinárodní úmluvu, zůstávaje nadále otevřen přístupu všech ostatních států. Význam jeho spočívá mimo to též v jeho přizpůsobitelnosti všem situacím a potřebám států, aniž by to bylo na újmu jeho všeobecnosti. Okolnost, že byl dosud ratifikován velmi malým počtem států, nelze jistě přičítat na vrub jeho snad nedostatečné dokonalosti. Zdrženlivé chování států vysvětluje se i tu úzkostlivým pojetím principu státní svrchovanosti a z něho plynoucí snaze po co možná největší volnosti pro budoucno.
Žourek.

Citace:

Ukázka doby.... Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 34, s. 402-402.