Čís. 1115.
Správa jest vyloučena (§ 928 obč. zák.) pouze tehdy, byla-li vada poznatelna pro každého opatrného pozorovatele. Nestačí zjevné příznaky
jakési neurčité nemoci (obklad, horečka, skleslost).
(Rozh. ze dne 8. července 1921, R I 802/21.)
Žalobce nabyl dne 13. ledna 1921 od žalovaného směnou koně, jenž
v době předání trpěl vysokou horečkou, výtokem z nozder, měl kol krku
obvaz a na sobě pokrývku. Dne 23. ledna 1921 byl žalobce nucen dáti kopě
odporaziti a pitvou se zjistilo, že příčinou smrti byla tuberkulosa, jíž kůň ,
trpěl nejméně po 4 měsíce. Žalobu na zrušení směnné smlouvy procesní soud prvé stolice zamítl v podstatě z těchto důvodů:
Jest zjištěno, že žalobce věděl, že kůň, jemu žalovanou stranou odevzdaný, jest chorý, že má výtok z nozder, obvaz na krku a obklad, pokud
sc týče přikrývku na těle, — a že věděl, že kůň má vysokou horečku.
Není zde tudiž okolností §§ 923 a 928 obč. zák., neboť žalobce o chorobě
směněného koně věděl a žalovaná strana mu ji lstivě nezamlčela. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by,
vyčkaje právomoci, o věci dále jednal a ji znovu rozhodl. Důvody: Dle
náhledu soudu odvolacího byla žaloba zamítnuta neprávem. § 928 obč. zák. praví, že nemá správa místa, bijí-li vady do očí. V tomto případě
však oba slyšení zvěrolékaři souhlasně udali, že laik na koni nemohl
poznati, že je těžce nebo vážně nemocen a Rudolf S. dodal, že laik nemohl
vůbec poznati, že by šlo o podezření onemocnění tuberkulosou; šlo tudiž
zřejmě o vadu skrytou. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaná strana výslovně prohlásila, že směněný kůň trpí pouze lehkým ochuravěním chřípěcí, jež se nejdéle za 2 až 3 neděle vyhojí, takže pak bude možno koně
používati plně k dopravě a že jen vzhledem k tomuto prohlášení strany
žalované smlouvu směnnou uzavřel a nabídl o tom důkazy. Tvrzení toho
prvý soudce si vůbec nepovšimnul a nabídnuté důkazy a zejména důkaz
výslechem stran nepřipustil, ač dle náhledu soudu odvolacího je tvrzení
to, když šlo o vadu skrytou a žalovaný okolnost tu popřel, pro posouzení
závažné. Žalobce domáhá se žalobou jednak zrušení smlouvy, jednak náhrady způsobené mu škody ze správy tvrdě, že kůň byl již stižen při
odevzdání nenapravitelnou vadou a tudíž byl k řádnému upotřebení nezpůsobilý, ač strana žalovaná opak při směně tvrdila. Dle náhledu soudu
odvolacího, i když žalobce věděl, že kůň je chorý, že má vysokou horečku,
že má výtok z nozder, obvaz na krku a obklad, jsou tu podmínky správy,
poněvadž šlo o vadu skrytou a dle § 928 obč. zák. jde o případ správy,
když věc úplatně postoupená nemá vlastností, bud výslovně umluvených
nebo obyčejně při ní bývajících, a že jí ten, komu se věc postupuje, dle
povahy jednání nebo dle účinné smlouvy bude moci užívati а k užitku
obraceti. Že by žalobce byl věděl, že směněný kůň je tuberkulosní, ani
žalovaná strana netvrdí, že pak šlo o tuberkulózu a ne o chřípěcí, je nesporno. Žalobce nevzdal se tím, že věděl, že kůň je chorý, nároku ze
správy pro vadu skrytou, neboť předpokládal, jak z řízení průvodního
na jevo jde, že kůň trpí pouze chřípěcím a nevěděl, že trpí tuberkulosou a
ku vzdání se správy dle § 929 obč. zák. je třeba výslovného prohlášení.
Tím více však by tu byly podmínky správy, kdyby zjištěno bylo tvrzení
žaloby, že žalovaná strana výslovně prohlásila, že kůň trpí pouze lehkým
ochuravěním chřípěcí, že se vyhojí, a že ho bude možno používati plně
k dopravě.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Na prvém místě dlužno řešiti výtku nesprávného právního posouzení
věci. Soud dovolací má za to, že výtka, jakoby soud odvolací byl případ
po právní stránce nesprávně posoudil, jest neodůvodněna. Nesporným je
mezi stranami, že směněný sporný kůň trpěl nezhojitelnou tuberkulosou, která byla znalci zvěrolékaři rozpoznána teprve při porážce
koně, že kůň ten chorobou trpěl již 4 měsíce před odevzdáním žalobci, a
že porážka jeho byla nutnou. Prvý soudce zjistil svědeckým důkazem, že
žalobce před odevzdáním a koupí koně věděl, že kůň je chorým, neboť
měl kůň na krku obvaz a na hřbetě obklad a při převzetí měl horečku
40 stupňů. Z toho vyvozuje dovolací stížnost ve srovnalosti s rozsudkem
prvého soudu, že vytýkaná vada koně byla žalobci při odevzdání známou,
a odůvodňuje stěžovatel tento svůj náhled tím, že směrodatnou jest prý
známost viditelných zjevů nemoci i když příčina těch zjevů jest neznámou. To činí neprávem. Slovem »vada« u dobytka míní zákon vždy
nemoc samotnou, nikoliv pouze příznaky nemoci, což vysvítá z § 925 obč. zák., nyní sice již zrušeného, nazírání zákonodárce však osvětlujícího,
kdež výslovně jako vady dobytka se uvádějí jednotlivé druhy dobytčích
nemocí a nikoliv jich příznaky (horečka, skleslost atd.). Dle § 928 obč. zák. jest správa vyloučena, když vady předaného dobytka v čas odevzdání byly zřejmý, znatelný, ovšem netoliko pro znalce, nýbrž pro
každého opatrného pozorovatele, při čemž jest lhostejno, byly-li poznány
čili nic. Jinak ovšem, zaručil-li se předávající, že dobytek je vady prost
(§ 928 druhá věta obč. zák.). Z toho plyne, že správa byla by v tomto
případě pouze tehdy vyloučena, byla-li tuberkulosa zvířete poznatelnou
při odevzdání koně pro každého opatrného pozorovatele. Když však, jak
usnesení odvolacího soudu uvádí, dle výroků znaleckých svědků, zvěrolékařů, nemohl laik poznati, že kůň jest nemocen tuberkulosou, ba nemohl ani poznati, že je těžce a vážně nemocen, leč až teprve po porážce koně,
pak jest zřejmo, že běží o vadu skrytou a nikoliv zřejmou. Neposoudil tedy
odvolací soud případ po právní stránce nesprávně.