NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9022.

Pojištění nemocenské (Slovensko): 1. * Zaměstnavatel, který opomenul pojištěnce včas u nemocenské pokladny přihlásiti, jest podle § 12 zák. čl. XIX:1907 povinen nahraditi veškerý náklad, který pokladna učinila na onemocnělého pojištěnce v rámci zák. o nemocenském pojištění, a nikoli pouze náklad za dobu od jeho onemocnění do přihlášky. — 2. * K nároku šestinedělky na peněžitou podporu podle § 50 zák. čl. XIX:1907 ve znění § 6 bodu 3 vl. nař. č. 26/21 stačí, že pojištěnka se zdržuje námezdní práce, není však třeba, aby v této době byla práce neschopna.
(Nález ze dne 30. ledna 1931 č. 1198.)
Věc: Vládní komisariát pro státní báňské a hutní závody na Slovensku v Bratislavě (rada fin. prokuratury Dr. Boh. šouša) proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Okresní dělníky pojišťující pokladna v Bratislavě žádala podáním z 30. června 1923 městský notářský úřad v Bratislavě, aby uznal vládní komisariát pro státní báňské a hutní závody na Slov. v Bratislavě jako zaměstnavatele podle § 12 zák. čl. XIX:1907 povinným nahraditi pokladně peníz 3084 Kč jako útraty, které jí vznikly za pomoc v mateřství poskytnutou Marii Č. provdané M., jež nebyla přihlášena k pojištění včas a před onemocněním. Z toho připadá na: podporu za pomoc porodní asistentky při porodu 60 — Kč, šestinedělní stravnou podporu před porodem (31. ledna 1923) 1008— Kč, šestinedělní stravnou podporu po porodu 1008 — Kč, podporu za kojení za 84 dnů 1008 — Kč.
Městský notářský úřad v Bratislavě výměrem z 1. srpna 1923 uznal řečený vládní komisariát povinným zaplatiti pokladně peníz 1008 Kč jako šestinedělní stravnou podporu před porodem, zamítl však nárok pokladny na náhradu útrat za pomoc porodní asistentky při porodu, za šestinedělní stravnou podporu po porodu a příspěvek za kojení.
Nař. rozhodnutím vyhověl žal. úřad odvolání, které podala z tohoto výměru pokladna, a zrušil v odpor vzatý výměr, pokud zprostil vládní komisariát povinnosti nahraditi pokladně rozdíl mezi přiznanými 1008 Kč a požadovanými 3084 Kč, nevyhověl však odvolání vládního komisariátu, nýbrž potvrdil nař. rozhodnutí co do částky v něm uvedené, a zavázal vládní komisariát k náhradě celé pokladnou požadované částky 3084 Kč s odůvodněním, že i kdyby přihláška Marie Č. k nemocenskému pojištění byla došla k pokladně dne 21. prosince 1922, jak tvrdí vládní komisariát, bylo by ji považovati za opožděnou, ježto pojistný případ nastal již dne 20. prosince 1922, tedy dříve než došla přihláška a po uplynutí 8denní lhůty přihlašovací.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí nss uvážil:
Podle posledního odstavce § 12 zák. čl. XIX:1907 je zaměstnavatel, který nepodal během 8 dnů, počítajíc od vstupu zaměstnance do zaměstnání, předepsanou přihlášku u okresní dělníky pojišťující pokladny, povinen nahraditi pokladně útraty, které povstanou za osobu pojistné povinnosti podrobenou následkem onemocnění nastalého před přihlášením.
V daném případě je nesporno, že stěžující si vládní komisariát, který zaměstnával ve svých službách Marii Č. jako smluvní písařku na stroji, opomenul ji přihlásiti k pokladně v zákonné 8denní lhůtě, počítané ode dne vstupu do zaměstnání (t. j. ode dne 1. září 1921). Dále je nesporno, že tato zaměstnankyně, která se později provdala, porodila dne 31. ledna 1923, a že okresní dělníky pojišťující pokladně v Bratislavě vznikly šestinedělím, pokud se týče porodem této zaměstnankyně náklady, a to kromě podpory za pomoc porodní asistentky při porodu částkou 60 Kč, náklad na šestinedělní stravnou podporu před porodem a po porodu, celkem 84 dnů po 24 Kč denně, 2016 Kč a na podporu na kojení za 42 dnů po slehnutí 1008 Kč.
Podle § 50 cit. zák. čl. ve znění § 6 bodu 3 vl. nař. č. 26/21 mají šestinedělky nárok na peněžitou podporu ve výši nemocenského 6 neděl před slehnutím a až do 6 neděl po slehnutí, pokud nekonají v té době námezdních prací. Zákon nežádá, aby bylo prokázáno, že v době této pojištěnka byla neschopnou práce, nýbrž ke vzniku nároku na podporu v šestinedělí stačí již, že se pojištěnka zdržuje námezdní práce, že jí nekoná. V nál. Boh. A 3741/24 vyslovil nss a odůvodnil ze srovnání předpisu obsaženého v bodě 3. § 6 vl. nař. č. 26/21 s bodem 2. téhož paragrafu, že pojistný případ u ženy těhotné vzniká vstupem do šestinedělí, které zákon klade na roven onemocnění, a zdržením se práce námezdní, jemuž je takto imputována povaha neschopnosti k výdělku.
V daném případě je nesporno, že Marie Č. v době 6 neděl před porodem, t. j. v době od 20. prosince 1922 do 31. ledna 1923 nekonala prací námezdních, k nimž byla podle smlouvy služební zavázána. Okolnost, byla-li také skutečně neschopnou práce a zda se vykázala řádným vysvědčením lékařským, konstatující její nezpůsobilost pracovní, je podle toho, co bylo řečeno, pro posouzení sporu irelevantní, neboť nejde o dávky nemocenské z důvodu choroby, nýbrž o podpory šestinedělce. Míjejí se proto cíle veškery vývody stížnosti, dle nichž Marie Č. v době 6 neděl před porodem mohla vykonávati práce námezdní, k nimž podle smlouvy služební byla povinna, a zabývající se kritikou vysvědčení Dra K. ze 6. prosince 1922. Irelevantní jest i námitka, že šestinedělka neměla nároku na podpory proto, že v době šestinedělí brala plat od republiky, ježto, jak bylo již shora vyloženo a jak také správně uvedl i úřad, recipovav po této stránce důvody nižší stolice správní, stačí pro vznik nároku šestinedělky, že v době 6 neděl před porodem nekoná prací námezdních. Podmínka tato v daném případě splněna byla.
Další spornou otázku, kdy stěžující si vládní komisariát přihlásil Marii Č. k pojištění u pokladny, a zda podle toho byla přihláška podána před onemocněním Marie Č., či po něm, rozhodl žal. úřad v ten rozum, že přihláška byla podána opožděně a po onemocnění. Neboť i kdyby se vycházelo ze stanoviska st-le, že totiž přihláška se stala s účinkem právním již dne 21. prosince 1922, bylo by ji pokládati za opožděnou, neboť pojistný případ nastal již dne 20. prosince 1922, tedy dříve než přihláška k pokladně došla. V tom dlužno dáti žal. úřadu za pravdu. Tento den dlužno v daném případě, ježto jde o podporu v šestinedělí, pokládati za den onemocnění Marie Č. po rozumu nemoc, zákona, neboť dnem 20. prosince 1922 vstoupila Marie Č. v šestinedělí před porodem a nekonala již námezdních prací. I kdyby se tedy vycházelo z nejpříznivějšího stanoviska pro st-le, že přihláška Marie Č. byla podána u pokladny již dne 21. prosince 1922, byla by opožděna, poněvadž by se byla stala teprve po dnu 20. prosince 1922, kdy nastal pojistný případ.
Stížnost sama připouští, že den vzniku pojistného případu spadá před den podání přihlášky, pojí však k této skutečnosti jen ten důsledek právní, že by příslušel pokladně proti st-li nárok na náhradu nákladů jí vzešlých za tento jediný den (20. prosince 1922). Stížnosti nelze dáti za pravdu, neboť zákon v § 12 zák. čl. XIX:1907 zavazuje zaměstnavatele k náhradě útrat, které povstanou za osobu pojistné povinnosti podrobenou následkem onemocnění, která nebyla přihlášena k pojištění včas aneb před onemocněním; zavazuje jej tedy k náhradě útrat všech, pokud jsou důsledkem onoho onemocnění. Proto nelze shledati nezákonným nař. rozhodnutí, když uznalo st-le povinným k náhradě všech útrat povstalých slehnutím Marie Č., na něž šestinedělka podle zákona nemocenského má nárok a nikoli jen útrat připadajících na den 20. prosince 1922.

Citace:

č. 9022. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 306-308.