Samospráva.

Dr. V. Joachim.
Týden po převratu, dne 6. listopadu 1918, zúčastnil se pisatel těchto řádků, jakožto expert, porady Národního výboru, ve které bylo jako souhlasná vůle všech stran v Nár. výboru zastoupených prohlášeno, že se mají urychlením vypracovati dvě osnovy zákonů, a to: a) řád volení v obcích na základě všeobecného, rovného (pro muže i ženy), přímého a tajného práva hlasovacího s poměrným zastoupením a b) novela k obecním zřízením, mající vzhledem k podstatnému rozšíření práva hlasovacího za účel, aby zájmy menšin, zejména poplatníků ve správě obcí, co možná byly zabezpečeny. Směrnice zde vytčené udávají směr, kterým se v prvém desetiletí naší republiky bral vývoj samosprávy obcí, tohoto veřejnoprávního územního svazu občanům nejbližšího a po leckteré stránce důležitějšího i nežli stát sám.
Obě osnovy byly předloženy revolučnímu Nár. shromáždění hned, jak se sešlo — ovšem nikoli jako návrhy vládní, nýbrž jako návrhy expertů — a po dlouhých zevrubných poradách staly se zákony ze dne 31. ledna 1919, č. 75 Sb. a ze dne 1. února 1919, č. 17 Sb.
Co se týče řádu volení v obcích, spory byly hlavně o věk voličů — nakonec dosaženo dohody na věku 21 let, který brzy poté byl stanoven též za věk zletilosti podle práva občanského; dále pak o volební povinnost — i ta vlastně jest ochranou stran méně agitujících vůči stranám více agitujícím; konečně o soustavu vázaných listin, jež zavedena u nás hlavně z obavy před dekapitací (odstřelováním) vůdců, t. j. možnosti, že by při soustavě volných listin, jež byla podkladem osnovy expertů, právě některý vůdce, na jehož zvolení straně nejvíce záleží, mohl obdržeti méně hlasů nežli jiní kandidáti a tím propadnouti. Jeví se v tom tendence (patrná za nynější doby i ve většině cizích států) posíliti co možná vliv stran v životě veřejném. Podle nového řádu volení v obcích volilo se pak v červnu 1919 do všech obcí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku — byly to po dlouhé době opět všeobecné volby — a lze říci, že se nové zásady práva volebního celkem hned na po prvé úplně vžily. Podle řádu volení v obcích vybudováno pak a částečně samou ústavní listinou upraveno a pro budoucnost zabezpečeno bylo i právo volební pro obě sněmovny Nár. Shromáždění, až na nepatrné odchylky shodně (zejména vyšší věk voličů do senátu) a nejnověji též volby do zemských a okresních zastupitelstev upraveny v podstatě stejně. (I tu stanoven však vyšší věk a delší usedlost pro voliče a některé další odchylky). Řád volení v obcích byl pak novelisován v podrobnostech zákonem č. 253/1922.
Novela k obecním zřízením č. 76/19 znamená podstatnou změnu dřívějšího zřízení obecního především v tom, že těžiště správy obecní přesunuje do obecní rady (dřívějšího obecního představenstva) — je to užší sbor, volený poměrným zastoupením z obec. zastupitelstva, který nyní vede běžnou správu obce a opatřuje vše, co není vyhraženo zastupitelstvu. Dále byly upraveny v zájmu ochrany menšin některé zásady jednacího řádu (zabezpečena veřejnost schůzí a j.). Konečně stanoveny byly některé zásady k utužení pořádku a správnosti v obecním hospodářství, zejména zabezpečeno, že se obce nebudou usnášeti o vydáních bez současného opatření úhrady, že se bude hospodařiti přísně v rámci rozpočtu a j.
Principy zde vytčené byly později rozvinuty zákonem č. 329/1921, kterým bylo jednotně pro celý stát normováno hospodářství obecní, zejména podrobně upraveny dávky obecní jednak podle českého zem. zákona čís. 97/1899, jednak podle pruského zákona o dávkách komunálních. Vývoj zde byl dovršen zákonem č. 77/1927, kterým v zájmu poplatnictva zejména byly limitovány přirážky obecní a znesnadněno další zadlužování obcí. (Vzorná pravidla pro dávky obecní byla vydána vlád. nařízeními č. 143/1922 a 15/1928.)
I v některých jiných podrobnostech byla provedena unifikace práva obecního v celém státě: názvy obcí (zákon č. 266/1920), zrušení práva měšťanského (zákon č. 304/1920), přeměna obecního statku v kmenové jmění (zákon č. 421/1919), obligatorní knihovny obecní (zákon č. 430/1919) a jiné.
Jinak však v ostatních směrech trvá dosud dualism zřízení obecního jednak v Čechách, na Moravě a ve Slezsku — a tu zase opírá se v jednotlivých zemích o zvláštní zákony zemské, lišící se v podrobnostech — jednak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Na Slovensku byl upraven nově dohled k obcím zákonem 241/1921, správa měst s regulovaným magistrátem zákonem č. 233/1920 (k oběma zákonům nařízení č. 335/1922); další zatímní úprava obecního zřízení na Slovensku byla provedena zákonem č. 243/1922 (nařízení č. 335/1922) a v podstatě shodne v Podkarpatské Rusi zákonem č. 62/1925. Zejména trvá na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dále instituce obecních a obvodních notářů, majících podobnou funkci jako obecní tajemníci v ostatních zemích, ovšem s postavením ex lege významnějším; jsou nyní úředníky státními.
Pokud jde o samosprávu okresní a zemskou, dojde k její nové úpravě vlastně teprve nyní, po provisoriu více než desetiletém tím, že podle zákona č. 125/1927, kterým byl novelisován župní zákon z r. 1920, dnem 1. prosince 1928 bude zavedeno nové zemské a okresní zřízení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku tak, jak bylo zavedeno již od 1. července 1928 na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Zde budiž jen podotčeno, že i zákonodárství — zejména citovaný zákon č. 77/1927 — i teorie uznává též nové země a okresy za svazy územní samosprávy; ovšem organisace jejich bude nyní přizpůsobena typu francouzsko-belgickému, zejména tím, že v čele volených zastupitelstev zemských a okresních bude státi státní úředník. Že tím nastane zbyrokratisování samosprávy, je tvrzením nesprávným; dohled zemských presidentů a okresních hejtmanů, respektive vyšších úřadů státních vůbec, čelí jako dříve jen proti nezákonnostem a je vymezen velmi podrobně.
Pokud jde o t. zv. samosprávu zájmovou, jako na př. obchodní komory, živnostenská společenstva, zemědělské rady, komory advokátní, notářské, lékařské, zvěro- lékařské, inženýrské — vydána byla v uplynulém desetiletí celá řada zákonů, sledujících hlavně účely unifikační. Ježto běží zde o otázky, týkající se užších kruhů zájemnických, upouštím od podrobného registrování těchto zákonů, podobně jako v prvé části, jednající o samosprávě územní, podal jsem jen přehled norem nejdůležitějších.

Citace:

ŽOFKA, Alois. č. 495. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 277-278.