Čís. 16303.

Pensijnímu pojištění (zák. č. 26/1929 Sb. z. a n.) a nepodléhá laborantka v lékárně, jejímž převážným zaměstnáním bylo obeznamování se s uložením preparátů a zásob, obsluha váhy, odvažováni prášku ze zásob, jejich balení a vydávání; nerozhoduje, že byla zaměstnána též pracemi spojenými s prodejem prášku, nebyla-li jimi zaměstnána převážně.
(Rozh. ze dne 16. září 1937, Rv I 1462/37.)
Žaloba, jíž se žalobkyně, zaměstnaná u žalovaného lékárníka od 15. června 1930 do 30. srpna 1934 a provdavší se dne 26. června 1935, domáhá na žalovaném zaměstnavateli náhrady škody, způsobené jí tím, že nenabyla nároku na výbavné pro nepřihlášení k pensijnímu pojištění podle zák. č. 26/1929 Sb. z. a n., byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nárok na výbavné má pojištěnka podle § 35, odst. 1, zák. č. 26/1929 Sb. z. a n. tehdy, jestliže uzavře sňatek po dokonání aspoň 60 příspěvkových měsíců, neprokázala-li aspoň 6 příspěvkových měsíců před platností dotčeného zákona, v kterémžto případě se čekací doba 60 měsíců snižuje na 30 příspěvkových měsíců (§ 185, odst. 1, zák. č. 26/1929 Sb. z. a n.). Podle § 12, odst. 3, řeč. zák. se pokládá každý započatý příspěvkový měsíc za dovršený. Příspěvkovým měsícům, započitatelným podle § 12 řeč. zák. jest klásti na roveň příspěvkové měsíce, získané dobrovolným pokračováními v pojištění podíle § 60 dotč. zák.
Žalobkyně byla dle nesporného zjištění nižších soudů zaměstnána u žalovaného od 15. června 1930 do 30. srpna 1934 a vdala se dne 26. června 1935. Kdyby byla žalobkyně po celou dobu zaměstnání přihlášena k pensijnímu pojištění, získala by podle shora uvedených zásad 51 příspěvkových měsíců, a kdyby od skončení zaměstnaneckého poměru pokračovala dobrovolně v pensijním pojištění až do sňatku, měla by dalších 10 započitatelných měsíců, takže by dosáhla čekací doby 60 měsíců. Podle toho by žalobní nárok byl oprávněný, kdyby žalobkyně po celou dobu svého zaměstnání u žalovaného vykonávala práce pensijnímu pojištěni podléhající. Než přihlíží-li se k skutkovým údajům žalobkyně, které učinila, byvši jako strana nepřísežně slyšena, a jež jest pokládati za doplnění jejího skutkového přednesu (rozh. č. 3007 Sb. z. a n.), je schváliti úsudek nižších soudů, že obeznamování se s uložením preparátů a zásob, s obsluhou váhy, odvažování prášků ze zásob, balení prášků a jejich vydávání, nejsou takovými pracemi, které vyžadují praktické nebo teoretické školeností, anebo zkušenosti, a že takovéto práce nepodléhají pensijnímu pojištění podle § 1 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n. Práce spojené /s prodejem prášků, který který žalobkyně podle jejího vlastního přednesu asi po 6 nedělích již samostatně vykonávala, nebyly převážnými při jejím tehdejším zaměstnání, jež záleželo více v pracích manuálních. Nepodléhala tedy žalobkyně pensijnímu pojištěni v uvedené době, t. j. v době do 1. srpna 1930. V té době do 1. srpna 1930 nebyl žalovaný ani povinen přihlásiti žalobkyni k pensijnímu pojištění. V době pak od 1. srpna 1930 do dne provdání, t. j. do 26. června 1935 by žalobkyně nedosáhla 60 příspěvkových měsíců, ani kdyby byla vykonávala od 1. srpna 1930 zaměstnání pensijnímu pojištění podléhající a kdyby byla již dnem 1. srpna 1930 přihlášena k pensijnímu pojištění, nýbrž jen 59 příspěvkových měsíců. Podle toho, co uvedeno, neměla by žalobkyně nárok na výbavné. Žalobní nárok není proto po právu a netřeba se tudíž ani zabývati otázkou, zda žalobkyně konala po 1. srpnu 1930 práce podléhající pensijnímu pojištění.

Citace:

č. 16303. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 186-187.