NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9825.

Pozemková reforma. — Řízení před nss-em: * Výrok stpú-u o udělení souhlasu k zcizení přidělených nemovitostí není rozhodnutím (opatřením) úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 16. dubna 1932 č. 4945.)
Věc: Karel P. v H. (adv. Dr. Jan Siegl z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (sen. president v. v. Rudolf Vyšín, za súčastněné strany Ladislava P. a Annu Š. v H. adv. Dr. Em. Ordnung z Nov. Benátek) o schválení postupu přidělených nemovitostí.
Výrok: Stížnost odmítá se pro nepřípustnost.
Důvody: Výměrem ze 14. května 1930 zamítl stpú žádost Václava P. o svolení ke zcizení přidělených mu nemovitostí, které hodlal dvěma postupními smlouvami z 10. března 1930 postoupiti jednak synu Ladislavu a jeho manželce Anně, jednak dceři Anně Š., z důvodu, že příděl těchto pozemků byl uskutečněn za účelem doplnění hospodářské usedlosti č. . . . v H. a zamýšlenými postupy by byla tato opět tříštěna, takže by účel sledovaný přídělem byl zmařen. — Přípisem ze 13. června 1930 předložili manželé Ladislav a Anna P. a Anna Š. uvedené postupní smlouvy opětně stpú-u ke schválení s tím, že otec Václav P. mezitím dne 14. března 1930 zemřel a že postupem těchto nemovitostí měli býti odškodněni za to, že Václav P. celou svobodnou usedlost čp. . . . v H. odevzdal synu Karlovi; kdyby smlouvy schváleny nebyly, přišly by přidělené nemovitosti do pozůstalosti zemřelého otce k rozdělení mezi všechny děti, tedy i otcem ve skutečnosti odbyté. Dále uvedli, že svého otce v jeho nemoci ošetřovali, k čemuž byl vlastně povinen vlastník usedlosti čp. . . . a že postup pozemků se jeví jako odměna za tuto péči.
Nař. výměrem uznal stpú důvody podání (rozkladu) ze 13. června 1930, schválil obě postupní smlouvy z 10. března 1930 a opatřil je schvalovací doložkou.
Rozhoduje o stížnosti vznesené na výměr ten Karlem P., musel se nss nejdříve z moci úřední a také k námitce zástupce žal. úřadu při ústním líčení, zabývati otázkou, běží-li tu o rozhodnutí (opatření) podle § 2 zák. o ss.
Podle stálé judikatury tohoto soudu (srovn. na př. nál. Boh. A 3610/24 a usnesení Boh. A CCI/24) uskutečňuje se příděl jedině dohodou mezi stpú-em a přídělcem o všech modalitách přídělu; dohoda taková může se státi buď ve formě smlouvy, nebo přijetím nabídky úřadem nebo uchazečem učiněné. Obsahem této dohody určena jsou pak práva i povinnosti obou smluvních stran. Vystupuje tedy ve věcech přídělu, jak v cit. nálezu vysloveno, stpú nikoliv ve funkci úřadu judikujícího, nýbrž jménem státu jako strany, která půdu získanou k účelům, jež zákony o pozemkové reformě sledují, přídělci jako druhé straně přenechává. I podmínky, za kterých stpú přidělenou takto půdu přídělci přenechává, jsou součástí této dohody (§ 23 příd. zák.), a nejsou nijakým rozhodnutím resp. opatřením stpú-u jako úřadu judikujícího, nýbrž také jen prohlášením jeho jako jedné ze smluvních stran o tom, za jakých modalit s přídělcem jako druhou stranou smluvní smlouvu uzavírá, resp. půdu mu přidělenou přenechává.
Pak ovšem jde o poměr soukromoprávní, dohodou onou založený, jenž jest i základem a východiskem pro řešení všech sporných otázek majících v něm svůj původ. Vešla-li strana na podmínku, již stpú, přiděluje jí zabranou půdu, si jako druhá strana smluvní vyhradil, že totiž zcizení přidělené půdy smí se státi jen s jeho souhlasem, a udělí-li pak stpú k žádosti přídělcově toto svolení, pak ani toto svolení podle toho, co uvedeno, není rozhodnutím (opatřením) úřadu správního podle § 2 zák. o ss, nýbrž opět jen prohlášením strany učiněným na základě výhrady obsažené v oné soukromoprávní dohodě.
Není-li však nař. výměr rozhodnutím nebo opatřením podle § 2 zák. o ss, pak schází tu základní předpoklad kognice nss-u, a bylo tudíž stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 9825. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 763-764.