NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 2411.

Tím, že ústní kupní smlouva nebyla celým obsahem pojata do písemné smlouvy kupní, nestala se ještě neplatnou jako smlouva na oko.
(Rozh. ze dne 21. března 1923, Rv I 1062/22.)
Žalobci smluvili ústně se žalovaným, že mu přenechají své nemovitosti za úplatu 800 K, za právo, hospodařiti na nemovitostech do libosti,
a za právo na výměnek po předání nemovitostí. Dle písemné smlouvy,
u notáře dne 27. ledna 1919 sepsané, prodali žalobci žalovanému nemovitosti za 800 K. Žalobu na prohlášení smlouvy ze dne 27. ledna
1919 za neplatnou procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud jí vyhověl mimo jiné z těchto důvodu: Uváživ celý
skutkový děj v tomto sporu zjištěný dospěl soud odvolací k závěru, že
písemná smlouva trhová ze dne 27. ledna 1919 neodpovídala pravé vuli
stran potud, že trhová cena 800 K nebyla celou úplatou za postoupené
nemovitosti, nýbrž že srovnalá vůle stran se zračila v předchozí ústní
úmluvě na nádraží ujednané, podle které si žalobci vymínili, že budou
na postoupených nemovitostech hospodařiti do své libosti a že si, až
nemovitosti žalovanému skutečně předají, udělají výměnek. Protože ve
smlouvě písemné za souhlasu a vědomí obou stran pravá jejich vůle nedošla výrazu a byla v ní zamlčena další cena postupní, jež by odpovídala vylidněnému právu hospodaření a ceně budoucího výměnku, jest tato trhová smlouva právním jednáním na oko a proto nicotna (§ 916
obč. zák.). Jde dále o to, možno-li považovati za platnou smlouvu trhovou to, co strany ujednaly ústné v čekárně na nádraží. Soud odvolací
má za to, že nikoli, poněvadž ani při této ústní úmluvě nebyl stanoven
určitý výměnek a nebylo tudíž docíleno srovnalé vůle stran ohledně
vzájemného plnění, k němuž bude žalovaný oproti žalobcům zavázán.
Toto vzájemné plnění je podstatným kusem smlouvy postupní a poněvadž obsah jeho zůstal ve příčině výměnku neurčitým, nedošlo mezi
stranami ani ústně ku platné smlouvě.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání, uplatňujícímu dovolací důvody §u 503 čís. 2, 3 a 4 c. ř. s.,
bylo vyhověti, protože dovolací důvod nesprávného právního posouzení
věci je opodstatněn. Odvolací soud uznal neprávem odchylně od soudu
první stolice spornou smlouvu za smlouvu na oko a proto za nicotnou
(§ 916 obč. zák.). Důvod, o který se tento názor odvolacího soudu
opírá, že prý kupní cena 800 K do smlouvy pojatá neodpovídá pravé
vuli stran, protože nebylo ve smlouvě pro žalobce vyhrazeno právo hospodaření na prodaných nemovitostech a právo na výměnek, neobstojí.
Odvolací soud takto usuzuje o kupní ceně do smlouvy pojaté, pustil se
zřetele, že sporné smlouvě, jak zjistil, předcházela ústní kupní smlouva,
že v této ústní kupní smlouvě byla cena stanovena rovněž na 800 K, při
tom však že žalobcům bylo vyhraženo právo hospodaření až do libosti
a právo určiti si výměnek, až se jim hospodaření omrzí a oni prodané
nemovitosti skutečně žalovanému předají, a že kupní cena 800 K byla
právě stanovena vzhledem na toto vyhražené právo žalobců. Písemná
smlouva, která ústní smlouvě následovala, není než uvedením na papír
toliko části ústní smlouvy, totiž té části, kterou žalobci prodali a do
vlastnictví předati měli žalovanému své nemovitosti a kde stanovena
byla kupní cena na 800 K. Ostatek ústně dojednané kupní smlouvy do
písemné smlouvy pojat nebyl, zůstal nenapsán, ale proto platnosti nepozbyl, nýbrž strany podle zjištění odvolacího soudu pokládaly jej za
závazný a platný dále. Z toho právě důvodu, že zde bylo ústně domluvené právo hospodaření (právo výměnku), stanovena byla kupní cena
v písemné smlouvě na 800 K a tato cena odpovídala ovšem pravé vůli
stran a na oko jen nebyla. Dle toho, co o smlouvách, nejprve ústní a pak
písemní bylo zjištěno, směřovala vůle stran k převodu vlastnického
práva k nemovitostem žalobců se vším, jak to stálo a leželo, na žalovaného, s výhradou práva hospodaření do libosti případně výměnku pro
žalobce za kupní cenu 800 K a písemná kupní smlouva, o jejíž platnost
jde, vše toto vyjadřuje a nezmiňuje se toliko o právu hospodaření, ježto
o něm byla zde ústní úmluva a s touto strany počítaly a proto ono právo
do smlouvy nepojaly. Odvolací soud ovšem pokládá též onu ústní
úmluvu za neplatnou, protože nebyl v ní výměnek náležitou určitostí
stanoven, ale neprávem. Jako protiplnění za postoupení nemovitostí vedle hotovosti 800 K nebyl smluven výměnek, nýbrž právo hospodaření
na domku a všem, jak to leželo a stálo, a výměnek si žalobci vyhražo- vali jen pro případ a jako náhradu, že by hospodaření nechali a domek
skutečně žalovanému předali. Nelze proto při otázce, jaká byla kupní
cena, výměnek, k němuž jen mohlo ale nemusilo dojiti, bráti v úvahu a
důsledně ústní smlouva není neplatna pro neurčitost ve příčině kupní
ceny.

Citace:

Rozhodnutí č. 2411. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 491-493.