Č. 5061.Řízení před nss-em: * Nenahraditelnou újmou ve smyslu § 17 zák. o ss sluší rozuměti nejenom újmu na materielních, nýbrž i na ideálních statcích, kterou nelze již nijak odčiniti. — II. * Zda v konkrétním případě jde o takovou újmu, jest otázkou skutkovou.(Nález ze dne 27. října 1925 č. 900.)Věc: Matěj S. v H. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran odkladného účinku stížnosti na nss.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.Důvody: Rozhodnutím min. škol. z 28. července 1924 zamítnuto bylo odvolání Matěje S., podané z vynesení mor. zšr-y z 23. dubna 1924 o vyloučení dítek jeho Marie a Jana z německé obecné školy v H. a přikázání jich příslušné škole české tamže. Žádosti jeho, aby jeho stížnosti podané do tohoto rozhodnutí k nss-u přiznán byl odkládací účinek po rozumu § 17 zák. o ss, nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím, ježto provedením rozhodnutí v úvodu vzpomenutého nevznikne žadateli nenahraditelná škoda a není tudíž dán zákonný předpoklad pro vyhovění žádosti.O stížnosti uvažoval nss takto:Podle § 17 zákona o ss nemá stížnost k nss-u podaná sama o sobě odkladného účinku, st-l může však žádati za takový odklad u správního úřadu, který odklad ten povoliti má, nevyhledává-li veřejný zájem, aby rozhodnutí bylo neprodleně vykonáno a vzešla-li by výkonem tím straně nenahraditelná újma. Z tohoto znění zákona plyne, že správní úřad jest sice povinen povoliti stranou žádaný odklad, avšak jen tehdy, jsou-li obě uvedené podmínky splněny, takže může povolení odkladu odepříti, jakmile schází jedna z nich, to jest, žádá-li veřejný zájem neprodlené provedení dotčeného výroku poslední stolice správní, anebo nevznikne-li straně provedením tím újma nenahraditelná.Zákon sám neurčuje blíže, co sluší rozuměti nenahraditelnou újmou«. Podle obyčejného významu těchto slov v jejich souvislosti (§ 6 obč. zák.) nelze jim však přikládati jiného smyslu, než že zákon chce zaručiti straně, která se dovolala právní ochrany tohoto soudu, odklad provedení rozhodnutí naříkaného ve všech případech, kdy výkonem rozhodnutí neb opatření toho by vzešla straně taková újma na materielních či ideálních statcích, kterou nelze již nijak odčiniti. Může-li výkon rozhodnutí správního jeviti v konkrétním případě vůči straně účinky právě naznačené, není však otázkou právní, nýbrž skutkovou a náleží závěr, k němuž žal. úřad v této otázce dospěl, ke skutkové podstatě rozhodnutí. Nss nemůže proto věcně přezkoumati správnost úsudku úřadu o tom, utrpí-li strana okamžitým výkonem rozhodnutí správního neodčinitelné újmy, nýbrž může jen zkoumati, zda si úřad opatřil věcné předpoklady pro tento úsudek způsobem procesně bezvadným a zdali závěr, který z předpokladů iakto získaných vyvodil, neodporuje zásadám logického myšlení (§ 6 zák. o ss).Ve sporném případě vycházel žal. úřad z předpokladu, že nepřiznáním odkladného účinku, čili konkrétně řečeno provedením vyloučení dítek st-lových z návštěvy veř. školy národní s německým jazykem vyučovacím v H., nevzejde st-li nenahraditelná újma a dospěl pak k závěru, že tu není jedna z podmínek, na které § 17 cit. zák. váže nárok strany na povolení odkladného účinku a odklad nepovolil.Na základě kterých skutečností žal. úřad dospěl k závěru o tom, že provedením vyloučení dítek st-lových z návštěvy veř. školy nár. s něm. jazykem vyučovacím nevzejde st-li nenahraditelná újma, není zjevno ani ze spisů správních ani patrno z nař. výroku samého. Pak ovšem nemá nar. výrok dostatečného skutkového podkladu a musil proto zrušen býti podle §u 6 zák. o ss pro vadnost řízení.