Č. 98.

Administrativní řízení: Druhá stolice není oprávněna změniti rozhodnutí první stolice z moci úřední v neprospěch strany.
(Nález ze dne 7. května 1919 č. 2156.)
Prejudikatura: nález č. 79 této Sbírky a judikatura tam uvedená.
Věc: Marie Jirků ve Velké Dřevíči jménem vlastními a v zastoupení nezletilých Milady, Marie a Florentiny Jirkových proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká nároku matky povolaného, zrušuje se jako nezákonné; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná. Důvody: K žádosti stěžovatelky, vdovy, tovární dělnice, aby jí a jejím třem školou povinným dětem, udělen byl příspěvek vyživovací z příčiny povolání jejího syna k službě vojenské od 12. února 1917, přiznala okresní komise vyživovací jedině stěžovatelce samé příspěvek 1 K denně ode dne povolání. Později vznesená žádost o zvýšení příspěvku toho zamítnuta byla okresní vyživovací komisí s odůvodněním, že na zvýšení příspěvku nároku není, jelikož povolání se stalo po 1. srpnu 1916. Odvoláním domáhala se stěžovatelka, aby jí a jejím dítkami vyměřen byl příspěvek vyživovací po 1 K 60 h denně, od 1. srpna 1917 počínajíc.
Zemská komise vyživovací usnesením ze dne 20. listopadu 1918 zrušila částečně naříkané rozhodnutí a vyslovila, že sourozencům povolaného přísluší od 1. srpna 1917 příspěvek vyživovací po 1 K 60 h denně, naproti tomu, že matce povolaného nepřísluší nárok na příspěvek vyživovací, poněvadž výživa její na výdělku povolaného v době povolání vzhledem k jejímu vlastnímu výdělku nezávisela a není ohrožena.
O stížnosti vytýkající nezákonnost tohoto rozhodnutí i vadnost provedeného řízení uvážil nejvyšší správní soud toto:
Matka povolaného domáhala se odvoláním svým zvýšení příspěvku vyživovacího, který jí byl usnesením; okresní komise vyživovací ze dne 2. dubna 1917 pravoplatně přiznán a na 1 K denně vyměřen, když jí zvýšení toto okresní vyživovací komisí bylo odepřeno.
Zemské vyživovací komisi náleželo přezkoumati rozhodnutí okresní vyživovací komise jedině v mezích podaného odvolání, měla tudíž rozhodnouti toliko o důvodnosti nároku na zvýšení přiznaného příspěvku vyživovacího, nebyla však oprávněna změniti rozhodnutí 1. stolice o nároku z moci úřední v neprospěch strany si stěžující a odníti nárok straně již pravoplatně přiznaný (srv. nález zdejší ze dne 11. dubna 1919 čís. 1719). Naříkané rozhodnutí ohledně nároku matky povolaného odporuje zákonu i bylo je proto zrušiti.
Pokud jde o nárok sourozenců povolaného, bylo odvoláním z rozhodnutí 1. stolice výslovně žádáno, aby těmto příslušníkům vyměřen byl příspěvek vyživovací od 1. srpna 1917. Žádosti té bylo naříkaným rozhodnutím úplně vyhověno, jest proto stížnost vytýkající, že příspěvek měl býti přiznán již ode dne povolání, bezdůvodná.

Citace:

č. 98. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 220-221.