NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Románek šestnáctileté.

(Krajský soud v Mor. Ostravě.)

Je tomu už pět roků, kdy hezounká Anička S., tehdy 16letý „bakfíšek“, udržovala milostný poměr s dělníkem Janem C. z Vendryně na Těšínsku. V poměrné velmi krátké době došlo mezi milenci k intimním stykům a jednoho dne dívka s hrůzou poznala, že je v jiném stavu. O svých obavách pohovořila s milencem a ten jí poradil, aby zašla к zázračné lékařce do Polského Těšína a dala se prohlédnouti. Na cestu do Poi. Těšína milenci vydali se společně. Zázračná lékařka, nějaká Navratová, dívku prohlédla, zjistila bezpečně, že je „v jiném stavu“ a dala jí nějaké „zeliny“ současně s poučením, jak jich má použiti. Stalo se, ale „zeliny“ neúčinkovaly. Když o tom milenec zvěděl, sdělil Andulce, že zná jistou porodní asistentku, Annu M, ve Vendryni, a ta že jim z tísně pomůže. Dívka, nejdříve se bránila. Když však milenec jí sdělil, že si ji vzíti nemůže, poněvadž je mladá, a upozornil ji na hanbu, jaká na ně čeká a rozhodně prohlásil, že ji zastřelí, neuposlechne-li jeho rady, pod- lehla а k porodní asistentce zašla. Byla znovu prohlédnuta, ale nedovolený zákrok proveden byl teprve při druhé návštěvě. Plod, pouze několikaměsíční, byl života schopný. Porodní asistentka zabalila jej do většího kusu vaty a v kamnech všecko spálila. Děvčeti řekla, aby v případě onemocnění nepovídala, co se jí přihodilo. Za operaci obdržela 50 Kč.
Tak vypravuje o případu obžaloba a to na základě vlastního doznání Anny S. i porodní asistentky Anny M.
Při přelíčení, konaném v minulých dnech před senátem r. z. s. Streitbergra, situace se změnila. Obžalovaná, vyhlížející ještě dnes jako děvčátko, popřela však rozhodně nedovolený zákrok, jak o něm dříve vyprávěla tenkráte, když milenci byli v Polském Těšíně u oné zázračné lékařky, šli domů lesem, aby si zkrátili cestu. V lese Anna S. prý dvakráte upadla přes nějaký pařez a cítila okamžité, že se jí něco stalo. A stalo se, neboť za čtyři dny došlo k potratu.
Porodní asistentka vypovídala zrovna tak. Doznala jenom tolik, že po oné nehodě v lese dívku prohlédla, očistila a seznala, že dojde k potratu. Za toto prohlédnutí obdržela 50 Kč. Umělé potraty prý vůbec neprovádí.
Rovněž třetí obžalovaný, dělník Jan C., vypovídal o příhodě v lese tak, jako někdejší jeho milá, neboť dnes je již ženat s jinou a šťastným otcem dvou dětí.
Rovněž Andulka S. na svého dřívějšího milence zapomněla, namluvila si jiného a má s ním děťátko, ačkoli ještě nejsou svoji.
Četnický strážmistr z Vendryně, volaný jako svědek, udává, že případ vyšetřoval. Obžalované, Anna S. a Anna M., mluvily tehdy (případ udál se před pěti roky) souhlasně s obžalobou. Od hodnověrného svědka, kterého nemůže prozraditi, dověděl se všecky podrobnosti o nedovolené operaci, provedené porodní asistentkou na Anně S.
Změněnými výpověďmi obžalovaných nabylo vše jiné tvářnosti. Soud dostal se do nesnází, z nichž nepomohli mu ani úřední lékaři, narychlo k přelíčení zavolaní. Porada soudců skončila rozsudkem, jímž všichni tři obžalovaní byli osvobozeni. Z osvobozovacího rozsudku největší radost měla Anna S. Při odchodu ze soudní síně šťastně se usmívala. Usmívali se vážní soudcové, usmíval se obhájce, usmívali se přítomní žurnalisté. Nikdo ničeho neřekl, ale všichni věděli, proč se usmívají.

Citace:

Románek šestnáctileté. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 27, s. 321-322.