Čís. 10418.


Pozemková reforma.
Záviselo-li na vlastní vůli Státního pozemkového úřadu pří schvalování kupní smlouvy, zdá vlastnické právo nabyvatele pozemku má býti obmezeno jen zákazem zcizení, či též zákazem zatížení právem zástavním, nelze v zákazu zcizení spatřovali zákaz smluvního zatížení zástavním právem.

(Rozh. ze dne 29. prosince 1930, R II 485/30.)
Knihovní soud zamítl knihovní žádost o vklad zástavního práva na přidělenou nemovitost, ježto v pozemkové knize bylo obmezeno právo přídělců zákazem zcizení bez svolení Státního pozemkového úřadu. Rekursní soud vyhověl knihovní žádosti. Důvody: Ježto nejde o rolnický nedíl podle § 31 příd. zák., nýbrž o příděl podle první části tohoto zákona, ježto dále Státní pozemkový úřad podle § 23 cit. zák. zápisem do pozemkové knihy právo stěžovatelů, získané přídělem, obmezil jen zákazem zcizení, nikoliv zákazem zatížení, není vůbec zákonného důvodu, proč by neměl býti povolen vklad zástavního práva. Důvody prvního soudu, že se zatížení může státi jen se svolením Státního pozemkového úřadu, nemají opory ani v zákoně ani v knihovním stavu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Nelze souhlasiti s názorem dovolacího rekursu, že pod zákaz zcizení, poznamenaný v knihovní vložce, spadá i smluvní zřízení práva zástavního. Zdejších rozhodnutí R II 308/29 (čís. 9166 sb. n. s.) a R II 338/29 dovolává se dovolací rekurs pro hájený názor neprávem, neboť obě měla za předmět exekuční zřízení práva zástavního a vztahovala se na zákaz zcizení poznamenaný podle § 22 zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům v doslovu novely čís. 311/20, kdežto v projednávaném případě jde o smluvní právo zástavní a o zákaz zcizení podle § 7 záborového zákona v doslovu novely čís. 108/21. Záviselo stejně'jako při přídělu podle § 23 přídělového zákona na vlastním rozhodnutí Státního pozemkového úřadu při schvalování kupní smlouvy, zda vlastnické právo nabyvatele pozemku má býti obmezeno jen zákazem zcizení, či také zákazem zatížení zástavním právem. Rozhodl-li se jen pro zákaz zcizení, nemůže již rozšiřujícím výkladem svého vlastního rozhodnutí obmezovati nabyvatele ve svobodném nakládání pozemkem dále, než si při schválení kupní smlouvy vyhradil.
Citace:
Čís. 10418. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 894-895.