Čís. 4387.

K odůvodnění žaloby podle §u 37 ex. ř. se vyžaduje, by právo, exekuci vylučující, příslušelo žalobci v době podání žaloby. Nestačí, že je měl v době výkonu exekuce.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1924, Rv I 1662/24).
Žaloba dle §u 37 ex. ř. byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobce, jenž podle §u 37 ex. ř. vznáší žalobou odpor proti exekuci, zavedené žalovanou stranou, musí po rozumu tohoto ustanovení prokázat», že mu na předmětech zasažených exekucí přísluší právo, jež činí předsevzetí exekuce nepřípustným. Názor žalobce v dovolání, že k odůvodnění žaloby vylučovací stačí, že příslušelo žalobci na zabavených předmětech takové právo v době výkonu exekuce a že se nevyžaduje — jak za to má odvolací soud, — aby mu toto právo příslušelo také ještě v době podání žaloby, nelze sdíleti. Nedáť se s doslovem §u 37 ex. ř. uvésti v soulad, zejména však ne s účelem tohoto zákonného ustanovení, směřujícího k tomu, by ona osoba byla chráněna, jíž by bylo vedení exekuce ku škodě. Není-li takového práva, jež činí exekuci nepřípustnou, není ovšem také důvodu, by bylo chráněno. Ve sporném případě bylo nižšími soudy zjištěno, že žalobce po exekučním zabavení koně prodal jej Juliu Sch-ovi, jenž se stal jeho vlastníkem brzo po tomto zabavení a zejména byl jím v den žaloby, podané žalobcem. Tímto prodejem a odevzdáním koně vzdal se žalobce práva, jež mu příslušelo podle §u 37 ex. ř., odporovati exekuci žalobou.

Citace:

č. 4387. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 650-650.