NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2307.

Vedle záporné odpovědi na hlavní otázku o vině přímého pachatele může logicky (§ 344 čís. 9 tr. ř.) obstáti kladná odpověď na další hlavní otázku o vině návodce (§ 5 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 4. března 1926, Zm II 27/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku porotního soudu v Moravské Ostravě ze dne 21. listopadu 1925, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem spoluviny na žhářství podle §§ů 5, 166 a 167 písm. e) tr. zák.
Důvody:
Uplatňujíc důvod zmatečnosti čís. 5, správně čís. 9 §u 344 tr. ř., vytýká zmateční stížnost, že výrok porotců sám sobě odporuje, jelikož porotci odpověděli 1. záporně na první hlavní otázku, zda obžalovaná Marie Ch-ová jest vinna, že v noci na 29. července 1925 v D., zapálivši dřevěný domek čís. 61, předsevzala jednání, z něhož podle jejího úkladu měl vzejíti požár na cizím majetku ,totiž na majetku Pavla J-a, z čehož také skutečně požár vzešel, 2. kladně na III. hlavní otázku, zda jest obžalovaná Eva L-á vinna, že dne 29. července 1925 a před tím v D. zlý skutek Marie Ch-ové v první hlavní otázce uvedený radou, poučením, schvalováním nastrojila а k němu zúmyslně příčiny zavdala. Výtka neobstojí. Podle zákonné úpravy hlavní otázky jest se porotcům v odpovědi na ni vysloviti nejen o tom, zda staly se skutečnosti, v otázce uvedené, nýbrž i o tom, zda jsou těmito skutečnostmi naplněny veškeré zákonné známky, v otázce zmíněné, a i o tom, zda není tu důvod ,vinu vylučující. Porotci nejsou povinni, ba nejsou ani oprávněni, by ve své odpovědi vyznačili, s kterého z těchto hledisek dospěli k záporné odpovědi (první odstavec §u 323, prvý odst. §u 328, druhý odst. §u 326 tr. ř.). Vyjímajíc případy posledního odstavce §u 328 tr. ř., o nějž v souzeném případě nejde, omezuje se odpověď každého porotce a i odpověď porotní lavice (druhý odst. §u 329 tr. ř.) na pouhé slovo »ano« nebo »ne«. Není-li však z odpovědi vidno, s hlediska které z uvedených dílčích otázek dospěli porotci k záporné odpovědi na celou otázku, není takovou odpovědí zjištěno vůbec nic, co by předurčovalo otázku na spoluvinu, ježto není jí vyloučeno, že skutek v otázce naznačený byl osobou, k jejíž pachatelství otázka poukazuje, spáchán. Proto může vedle záporné odpovědi na hlavní otázku o vině přímého pachatele logicky obstáti kladná odpověď na další hlavní otázku o vině návodce. Skutečnost touto odpovědí zjištěná, že zlý skutek byl Marií Ch-ovou proveden, není zároveň popřena onou částí výroku porotců, jíž jest přece toliko vysloveno, že tento zlý skutek nemůže jí býti přičítán, aniž bylo i jen naznačeno, že přičítání se vylučuje z důvodu, že tato osoba podle přesvědčení porotců zlý skutek vůbec neprovedla. Vytýkaného rozporu ve výroku porotců není a proto bylo zmateční stížnost, opřenou jedině o tuto výtku, zavrhnouti.

Citace:

č. 2245. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 54-57.