Čís. 4327.

Obchodní pomocníci (zákon ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.). Lhůta §u 34 zákona o obchodních pomocnících jest propadnou a dlužno k ní přihlížeti z úřadu.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1924, Rv I 1085/24.) Žalobce byl pokladníkem žalované banky, a, byv dne 9. dubna 1923 ze služby bez výpovědi propuštěn, domáhal se žalobou, zadanou dne 12. listopadu 1923 na bance služného, remunerace a ošacovacího příspěvku za dobu od propuštění až do 30. září 1923. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Podle §u 34 zákona o obch. pom. musí nároky zaměstnancovy proti zaměstnavateli z předčasného nebo neoprávněného zrušení služebního poměru (§ 29 zákona), tedy nároky, o které se právě v tomto sporu jedná, býti soudně uplatňovány do 6 měsíců ode dne propuštění, jinak zanikají. V této lhůtě žalobce žalobních nároků neuplatňoval, neboť žaloba podána byla teprve dne 12. listopadu 1923 a jeho nároky tudíž podle uvedeného ustanovení zákona zanikly. Odvolací soud tuto okolnost pominul a přiznal žalobci nárok, jehož nemá i kdyby jeho propuštění stalo se, jak tvrdí, bez dostatečných důvodů a tudíž neoprávněně. Uvedená okolnost postačuje, by dovolání žalované bylo vyhověno a by obnoven byl rozsudek prvého soudu, žalobní prosbu zamítající. K okolnosti, že žaloba nebyla podána zavčas, bylo přihlíženo bez ohledu, že žalovaná strana v tom směru námitky proti žalobcovu nároku nevznesla, ježto lhůta §u 34 zák. o obch. pom. jest lhůtou propadnou a jest k zachování jejímu přihlížeti z úřední povinnosti. Za tohoto stavu věci odpadla potřeba zabývati se otázkou, zdali žalovaná banka propustila žalobce bez výpovědi právem či nikoli.

Citace:

č. 4327. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 554-555.