NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 753.

Lze exekučně zabaviti nárok povinného proti vymáhajícímu věřiteli na složení kauce do rukou strany povinné.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1920, R II 359/20.)
Vymáhající věřitel žádal, by mu byla povolena exekuce zabavením pohledávky příslušející prý povinné straně proti němu z důvodu pachtovní kauce, kterou vymáhající strana dle soudního smíru ze dne 28. května 1920 povinné straně dne 1. října 1920 ve zbytkovém obnose 13000 K má složiti, a by mu bylo zabavené pohledávání přikázáno k zaplacení až do výše vykonatelné pohledávky bez újmy práv třetími osobami snad dříve nabytých. Soud prvé stolice exekuci povolil; rekursní soud žádost zamítl. Důvody: Návrh vymáhající strany jest nejasný. Nelze určitě seznati, co dle návrhu má býti zabaveno (§ 54 odstavec třetí ex. ř.). Míní-li, jak se zdá, vymáhající strana zabavení pohledávky strany povinné proti ní z pachtovní kauce per 13000 K příslušející, byla by exekuce přípustná jen potud, pokud straně povinné v době vedení exekuce již vznikla v rámci kauce pohledávka náhradní proti straně vymáhající. Strana vymáhající v exekučním návrhu však ani netvrdí, že povinné straně v rámci kauce již nějaká pohledávka vznikla, neuvádí této pohledávky, nýbrž mluví jen o »zabaveném pohledávání povinné straně prý proti straně vymáhající z důvodu pachtovní kauce příslušejícím.« Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu prvé stolice.
Důvody:
Soud rekursní zamítl návrh na povolení exekuce zabavením a přikázáním pohledávání příslušejícího povinné straně proti straně vymáhající z důvodu pachtovní kauce ve zbytkovém obnosu 13000 K především z toho důvodu, že návrh jest nejasný, poněvadž nelze z něho určitě seznati, co má býti zabaveno (§ 54 odstavec třetí ex. ř.). Této nejasnosti Nejvyšší soud neshledává. Při exekucích pro pohledávku peněžní jest dle § 54 odstavec třetí ex. ř. zřetelně označiti jmění, na které se exekuce vede. Tomuto požadavku však exekuční návrh vyhovuje, uváděje pohledávku, na niž se exekuce vede, dle obnosu, právního důvodu i osoby dlužníka, za nímž pohledávka ta jest. Že dlužníkem tím jest sama strana vymáhající, jest lhostejno; pohledávka ta jest nad to ještě blíže označena poukazem na soudní smír, na základě jehož pohledávka ta povinnému dlužníkovi proti vymáhajícímu věřiteli vznikla. Jako další důvod zamítnutí uvádí napadené usnesení, že, má-li vymáhající strana na zřeteli zabavení pohledávky strany povinné proti ní z pachtovní kauce, pak není po ruce tvrzení vymáhající strany, že straně povinné z pachtovního poměru vůbec nějaká pohledávka vzešla, jež by kaucí onou byla kryta, a že tedy z toho důvodu exekuce není přípustná. Než tento důvod nemůže obstáti. Předmětem exekuce dle exekučního návrhu není nárok, jenž teprve v budoucnosti snad následkem nesplnění pachtovní smlouvy straně povinné proti vymáhajícímu věřiteli vznikne, a jenž by dle smlouvy pachtovní z kauce pachtovní mohl býti krýt, nýbrž návrh směřuje k zabavení nároku, jejž strana povinná má proti straně vymáhající dle soudního smíru ze dne 28. května 1920 na složení 13000 K do rukou povinné strany, kteréžto složení se má státi dne 1. října 1920. O zabavení a přikázání tohoto nároku peněžitého čili této pohledávky jde. Jaký účinek na realisaci bude jeviti ta okolnost, že 13000 K má sloužiti za kauci, o tom není při povolení exekuce uvažovati, to bude věcí případného sporu k vymožení zabavené pohledávky.

Citace:

č. 753. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 653-654.