NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

Č. 2621.

Pensijní pojištění: I. Zaměstnancem ve smyslu § 1 zákona z 5. února 1920 č. 89 Sb. jest i ten, kdo se zaměstnavatelem uzavřel služební smlouvu pouze na zkoušku. — II. Veškeré osoby zaměstnané ve služebním poměru v advokátní kanceláři — s výjimkou § 2 č. 4 cit. zák. — podléhají pensijnímu pojištění bez rozdílu, po jakou dobu tam jsou zaměstnány nebo zaměstnány býti mají.
(Nález ze dne 10. září 1923 č. 17 773/22.)
Věc: Dr. Vilém K. v T. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že Josef K. ve svém zaměstnání v advokátní kanceláři Dra Viléma K. v T. v době od 19. listopadu do 6. prosince 1920 podléhal pojistné povinnosti pensijní podle zákona z 5. února 1920 č. 89 Sb.
St-1 popírá ve stížnosti, že byl mezi ním a Josefem K. poměr služební, jak vyžaduje zákon o pensijním pojištění, tvrdí, že tu nebyla ani služební smlouva na zkoušku, ježto nebyla ujednána nejkratší doba zákonem požadovaná a konečně, Josef K. nebyl jeho zaměstnancem ve smyslu § 1 cit. z., poněvadž zákon za zaměstnance nepovažuje ještě toho, kdo teprve trvalé zaměstnání, jež bylo by pak životním jeho povoláním, si hledá a proto na zkoušku někde pracuje.
Nss stížnost neuznal důvodnou.
§ 1 zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. ustanovuje, že pojištěním povinen a podle ustanovení tohoto zákona jest pojištěn, kdo překročiv 16. rok věku svého, je v čsl. republice v poměru služebním, nejsou-li tu výjimky v 1. odst. dále uvedené. Co je poměrem služebním vůbec, o tom bližší ustanovení obsažena jsou v občanském zákoně. Z ustanovení §§ 1151 a 1152 o. z. o. ve znění třetí dílčí novely pak vychází, že služební poměr je dán, zavázala-li se osoba některá na nějakou dobu k výkonu služebnímu pro jiného za odměnu. O služebním poměru na zkoušku jedná pak § 1158 o. z. o., jenž výslovně nazývá i poměr na zkoušku uzavřený poměrem služebním a stanoví, že takový poměr služební může býti zrušen během prvního měsíce oběma stranami kdykoli. Totéž stanoví ohledně služebního poměru na zkoušku uzavřeného § 19 zákona o obchodních pomocnících z 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. Z toho jde, že zaměstnancem ve smyslu § 1 zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. je i ten, kdo se zaměstnavatelem uzavřel smlouvu služební pouze na zkoušku. Pro názor stížnosti, že by takový poměr na zkoušku musel býti uzavřen nejméně na jeden měsíc, aby mohl býti považován za poměr služební ve smyslu § 1 pens. zák., není v zákoně vůbec opory. Neboť ani občanský zákon ani § 1 pens. zákona neprohlašují za essentiale služebního poměru trvání jeho přes jeden měsíc a nelze dovoditi opak ani z jiných ustanovení pensijního zákona, který přece za základ nároků zaměstnance stanovil celou dobu v zaměstnání povinnosti pensijního pojištění podléhajícím bez ohledu na to, byla-li ztrávena u téhož zaměstnavatele a jak dlouho u každého trvala.
Vedle všeobecné normy 1. odst. § 1 pens. zákona z 5. února 1920 č. 89 Sb. dán je i předpis odst. 2 lit. b) cit. § 1, dle něhož jsou pojištěním povinni vedle zaměstnanců v kancelářích, písárnách, obchodech, skladech, dopravních a jiných tam uvedených podnicích, zejména také všichni zaměstnanci kanceláří advokátních ovšem s výjimkou stanovenou v § 2 č. 4, o niž tu nejde. Tímto předpisem prohlásil pensijní zákon výslovně za podléhající pensijnímu pojištění veškeré osoby v poměru služebním v kancelářích advokátních, bez rozdílu, po jakou dobu v kanceláři jsou zaměstnáni resp. po jakou tam v zaměstnání býti mají.
St-1 doznal v řízení administrativním, že Josef K. vstoupil do služeb v jeho advokátní kanceláři, a nikdy netvrdil, že by tu byl konal jiné práce, než které jiní zaměstnanci v kanceláři takové pravidelně konají.
Vyslovil-li žal. úřad na základě toho, že Josef K. jako zaměstnanec advokátní kanceláře st-lovy pensijnímu pojištění podléhá, nelze v tom shledávati nezákonnost.
Námitky, jimiž se st-1 proti výroku o pojistné povinnosti bránil a brání, že totiž šlo o zaměstnání na zkoušku nemající trvalosti a netrvavši ani po dobu jednoho měsíce, jsou dle toho, co svrchu uvedeno, irelevantní a nelze proto právem vytýkati, že by řízení bylo vadné, když je úřad blíže nevyšetřil.....

Citace:

č. 5863. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 162-163.