NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 17269.

Na zápůjčky osob, které nejsou členy všeobecně prospěšných stavebních a bytových sdružení, se nevztahuje předpis § 3 vlád. nař. č. 160/1934 Sb. z. a n. a nelze proto pro ony zápůjčky povoliti řečenému sdružení příročí podle uvedeného předpisu.
(Rozh. ze dne 5. října 1938, Rv I 2191/37.)
Žalobkyně, která se nestala nikdy členkou žalovaného obecně prospěšného stavebního družstvá rodinných a nájemních domků, zapsaného společenstva s ručením omezeným v T., se ucházela o byt v domě žalovaného družstva. Přihlášku žalobkyninu vzalo žalované družstvo na vědomí, žádalo však složení polovice stanoveného stavebního příspěvku ve výši 1500 Kč za každou požadovanou místnost, počítajíc v to i kuchyň. Žalobkyně složila celkem částku 9000 Kč a stavební vklad měl jí býti ihned vrácen, jakmile se z bytu vystěhuje. Proti žalobě, kterou se žalobkyně po vystěhování z domu žalovaného družstva v březnu 1934 domáhala na žalovaném zaplacení nedoplatku 8700 Kč s přísl., namítlo žalované družstvo předčasnost žaloby a nemožnost plnění, poněvadž nemá na vrácení vkladu úhrady a ministerstvo sociální péče z toho důvodu zakázalo žalovanému výměrem ze dne 7. května 1934 a 9. února 1935 výplatu stavebníích příspěvků. Žalobě vyhověly co do částky 7140 Kč s přísl. soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto důvodů:
Dovolání uplatňuje toliko dovolácí důvod podle § 503 č. 4 c. ř. s., a to jen potud, pokud odvolací soud vyslovil právní názor, že na zažalovanou pohledávku nelze vztahovati výměr ministerstva sociální péče
Civilní rozhodnutí XXI. 15 ze dne 9. února 1935, kterým bylo žalovanému družstvu podle § 3 vlád. nař. č. 160/1934 Sb. z. a n. povoleno příročí do konce roku 1937. Dovolání není v té přičíně oprávněno. § 3 uved. vlád. nař. mluví výslovně jen o částkách, kterými členové družstva přispěli na úhradu stavebního nákladu z vlastního jmění, a stanoví, že pro tyto částky může ministerstvo sociální péče poskytnouti družstvu příročí. I dotčený výměr ustanovuje, že stavební příspěvky členů, kterými členové přispěli na úhradu stavebního nákladu z vlastního jmění, nemohou zatímně do konce roku 1937 býti žalovaným družstvem vypláceny ani na něm vymáhány. Je tedy jisto, že pro zápůjčky nečlenů příročí povolovati nelze a že také ani pro takové zápůjčky povoleno nebylo. Opačný názor nelze vyvoditi ani z důvodové zprávy k § 3 vlád. nař. č. 160/34 Sb. z. a n., neboť i tam se mluví jen o členech družstva, člen družstva má účast na jmění družstva, zejména na jeho činžovních domech, na jejichž stavební náklad přispěl, kdežto nečlen takové účasti nemá, a je proto rozlišování mezi stavebními zápůjčkami členů a nečlenů odůvodněno. Dovolatelův názor, že by se toto opatření mohlo obejíti tím, že by člen družstva, který složil stavební zálohu, postoupil svou pohledávku na její vrácení nečlenu, je lichý hledíc na ustanovení § 1394 obč. zák., podle něhož jsou práva postupníkova v příčině postoupené pohledávky táž jako práva postupitelova. V souzeném případě bylo však odvolacím soudem zjištěno, že žalobkyně nikdy členem žalovaného družstva nebyla a že částku 9000 Kč poskytla družstvu ze svého jmění a svým jménem. Nepatří proto ona zápůjčka pod shora uvedené příročí.

Citace:

č. 17269. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 245-246.