NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 15753.

Peněžní ústav, pro nějž bylo nařízeno příročí podle zákona č. 240/1924 Sb. z. a n., nelze po dobu příročí žalovati o vydání odevzdané mu vkladní knížky podle jejího stavu z doby před nařízením příročí, totiž o opětné uloženi částek, které z ní byly vybrány před počátkem účinnosti příročí.
Pohledávka na zaplacení částky, která byla uložena na vkladní knížku, jež byla osobou, jíž byla vkladní knížka odevzdána, bezprávně vybrána, vzniká již bezprávným vybráním oné částky; pro vznik pohledávky nerozhoduje, kdy se vlastník vkladní knížky o tom dověděl.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1937, Rv I 2529/36.)
Žalobkyně přednesla, že na jaře 1930 dala žalované bance do úschovy vkladní knížky, jež žalovaná v dubnu až červnu 1930 bez vědomí a souhlasu žalobkyně nuceně realisovala, uhradivši si tím jednak svůj dluh u ..... banky, jednak opatřivši si tak úvěr. Žalované bylo dne 2. října 1931 povoleno příročí podle zák. č. 240/1924 Sb. z. a n. Vkladní knížky, o něž jde, jsou nyní u Č..... banky, která je ochotna dáti je znovu do oběhu, budou-li na ně vloženy částky, jež z nich byly vybrány. Proti žalobě na vydání dotčených vkladních knížek s původními vklady před realisací po případě na zaplacení valuty, jež na nich byla před realisací uložena, namítla žalovaná banka mimo jiné nepřípustnost žaloby, hledíc k zákonu č. 240/1924 Sb. z. a n. Prvý soud uznal podle žaloby, pokud se týkala alternativního žádání peněžité částky, odvolací soud žalobu odmítl, maje za to, že pohledávka ta podléhá příroční a nelze ji zatím uplatniti, jinak odvolání nevyhověl.
Nejvyšší soud zamítl žalobu pro tentokráte v části, týkající se vydání knížek, a nevyhověl rekursu do odmítnutí žaloby o zaplacení valuty.
Důvody:
Důvodná jest výtka odvolání, že pohledávka, aby byly vydány žalující straně vkladní knížky, znějící na částky 161107 Kč 70 h a 21280 Kč 25 h, podle stavu 1. května 1930, podléhá příročí ve smyslu zákona č. 240/1924 Sb. z. a n. Tento nárok — ať se opírá o povinnost stanovenou v § 961 obč. zák., či o uplatnění vlastnického práva k vkladním knížkám — náležel by v konkursu do třetí třídy ve smyslu § 56 konk. ř., protože předpis § 47 konk. ř. tu neplatí. Vylučovací nárok ve smyslu posléze uvedeného zákonného ustanovení je odůvodněn pouze tehdy, jde-li o nárok na vydání věci ve stavu, v kterém byla z době počátku účinnosti konkursu po případě v době počátku účinnosti příročí. Žalobní nárok na vydání dotčených dvou vkladních knížek podle stavu ze dne 1. května 1930 není takovým nárokem, ježto vpravdě jde o restituci stavu, který již neexistoval v době počátku účinnosti příročí, tudíž vpravdě o to, aby byly vkladní knížky vráceny po opětném uložení částek, které z nich byly vybrány před počátkem účinnosti příročí. Toto plnění nelze podřaditi pod ustanovení § 47 konk. ř. Nemůže býti řeči ani o aplikaci druhého odstavce tohoto paragrafu, ježto se výběr ze dvou vkladních knížek stal před účinností příročí. Poněvadž není sporu o tom, že příročí nařízené pro žalovanou stranu trvalo v době podání žaloby a v době vynesení rozsudku prvního soudu, bylo žalobu pro tentokráte zamítnouti ve smyslu ustanovení druhého odstavce § 5 zákona č. 240/1924 Sb. z. a n.
Již z těchto důvodů plyne, že i alternativní žalobní pohledávka na zaplacení částky 192566 Kč 40 h s přísl. podléhá příročí. Jest pouze dodati, že nezáleží na tom, kdy se dověděla žalobkyně o bezprávném výběru ze dvou vkladních knížek, pohledávka ta, je-li po právu, vznikla beze zřetele na tuto skutečnost již bezprávným výběrem, tudíž před účinností příročí. Odvolací soud proto právem vyslovil, že tato pohledávka podléhá příročí a že nelze ji proto za příročí uplatňovati. Pozornosti nejvyššího soudu neušlo, že výrok rozhodnutí odvolacího soudu po této stránce není vhodně upraven. Ježto však nejde o zmatečnost — zejména ne o nepřípustnost pořadu práva — nebyl rozsudek soudu první stolice po této stránce spolu s řízením na ně se vztahujícím zrušen, nýbrž jen změněn a žaloba v této části pro tentokráte zamítnuta. Vada, jež se týká nesprávné aplikace pravidel normálního práva, aniž by byla zmatečností podle § 477 c. ř. s., není v rekursu uplatňována a proto neskýtá vhodný podklad k tomu, aby rozhodnutí soudu druhé stolice, vadné pouze po stránce formální, bylo změněno aneb zrušeno.

Citace:

Čís. 15753.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 75-77.