Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 2
PDF

Čís. 4263.


Okolnost, že nájem opožděním žaloby se mlčky prodloužil (§ 569 c. ř. s.), musí býti žalovaným namítána a to již v prvé stolici.
(Rozh. ze dne 14. října 1924, Rv I 1267/24.)
Žalobě, jíž se domáhal propachtovatel na pachtýři odevzdání pachtovaných pozemků, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobce domáhá se vrácení pozemků na žalovaném jako jich pachtýři z důvodu, že smluvená doba pachtovní prošla a tím pachtovní oprávnění žalovaného zaniklo. (§ 1113 obč. zák.). Žalovaný namítl, že umluvená doba pachtovní ještě neprošla, nýbrž, že pozemky má najaty na 6 let, počínaje rokem 1921, takže doba pachtovní uplyne teprve na podzim roku 1926. Na základě provedených důkazů zjistily nižší soudy, že pacht byl umluven pouze na rok a pak na další 2 roky a skončil na podzim r. 1923 a proto žalobnímu nároku vyhověly. Teprve v odvolání uplatnil žalovaný novou obranu, tvrdě, že pacht byl mlčky obnoven dle ustanovení §u 1114 obč. zák. a §u 569 c. ř. s. tím, že žalovaný po skončení pachtu roku 1923 na dále pozemků pachtovně užíval a žalobce nepodal žaloby o jich vrácení. V tom směru dlužno však uvésti, že bylo v první řadě povinností žalovaného, chtěl-li se na mlčky nastavší obnovu pachtu odvolávati, aby tvrdil již před první soudní stolicí okolnosti, zakládající jeho právo v tom směru, najmě že již v době 14denní po uplynutí doby pachtovní pokračoval v pachtovném užívání pozemků těch a bylo pak v druhé řadě věcí soudu zkoumati, zda žalobce podal žalobu na vydání pozemků včas. Nevrdiv před první stolicí ani mlčky nastavší obnovy pachtu, ani okolností, zakládajících jeho právo v tom směru, nemůže již v řízení opravném opomenutí to doháněti, neboť jak dle §u 482, tak i dle §u 504 odstavec druhý c. ř. s. nesmějí soudy v řízení opravném k takové novotě hleděti. Ke lhůtě §u 569 c. ř. s. mohl soud přihlédnouti pouze tehdy, kdyby žalovaný byl obranou proti žalobě uplatňoval mlčky nastalou obnovu pachtu. Když však žalovaný tohoto práva se nedovolával a pouze tvrdil, že 6letá pachtovní doba dosud neprošla, neměl první soudce ani možností, k ustanovení §u 1114 obč. zák. a §u 569 c. ř. s. přihlédnouti. Dovolávání se mlčky nastalé obnovy pachtu v řízení odvolacím bylo opožděno a měl odvolací soud již z tohoto důvodu odvolání zamítnouti.
Citace:
č. 4263. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 434-435.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).