Č. 949.

Obecní přirážky (Čechy): I. * Podléhá-li diferencovaná obecní přirážka již vzhledem ke své výši schválení zemského výboru ve shodě se zemskou správou politickou, nahrazuje schválení to souhlas okresního zastupitelství jinak dle § 84 ob. zř. potřebný. — II. Hlediska pro nerovnoměrné rozvržení přirážky obecní.
(Nález ze dne 23 .září 1921 č. 11523.)
Prejudikatura: k II. nál. č. 25, 321, 913.
Věc: František P. v C. (adv. Dr. Jan Zimmer z Čáslavě) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran obecní přirážky města Čáslavě na rok 1920.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v Čáslavi usneslo se ve schůzi konané dne — k úhradě schodku obecního rozpočtu na rok 1920 vybírati 96proc. přirážku k dani činžovní, 550proc. přirážku k všeobecné dani výdělkové, 600proc. přirážku k dani důchodové, 700proc. přirážku k výdělkové dani dle hlavy II. a 800proc. přirážku k dani pozemkové.
Proti tomuto usnesení podali stěžovatel a řada občanů námitky, adresované okresní správní komisi, v nichž žádali, aby usnesení to bylo zrušeno, neb aby bylo nařízeno vybírati jednotnou přirážku s výjimkou daně činžovní, proti jejímuž stanovení na 96 proc. ničeho nenamítají.
Městská rada předložila usnesení obecního zastupitelstva i s námitkami okresní správní komisi se žádostí o zamítnutí námitek a předložení usnesení s přímluvnou zprávou zemskému správnímu výboru.
Okresní správní komise předložila žádost městské rady i s námitkami zemskému správnímu výboru, který smluviv se se zemskou správou politickou naříkaným rozhodnutím povolil vybírati přirážky diferencované a zamítl stížnost Františka P. a soudruhů s odůvodněním, že dle § 84 ob. zř. uděleno je obci všeobecně a bez dalšího obmezení právo, aby se svolením nadřízených úřadů samosprávných diferencovala přirážky dle různých druhů daní. Mimo to je v rozpočtu na rok 1920 celá řada položek výdajových, které buď výhradně neb aspoň z valné části slouží prospěchům majitelů pozemků a z nichž ostatní občané, jmenovitě poplatníci všeobecné daně výdělkové, nemají žádného neb aspoň ne tak značného prospěchu. — O stížnosti, vytýkající naříkanému rozhodnutí, že spočívá na vadném a neúplném řízení, jakož i že odporuje zákonu, uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Formelní vadu spatřuje stížnost v tom, že okresní správní komise nejednala a nerozhodovala vůbec o usnesení obecního zastupitelstva v Čáslavi stran nestejnoměrného rozdělení přirážky a o námitkách stěžovatelem proti usnesení tomu podaných, nýbrž že přímo rozhodl zemský správní výbor. Výtku tu činí však stížnost neprávem.
§ 84 ob. zř., jehož se stížnost v tomto směru dovolává, ustanovuje ovšem, že mimo případ § 82 ob. zř. jest k tomu, aby se mohla nějaká obecní přirážka rozvrhnouti na jednotlivé druhy daní přímých dle rozličných procent, potřebí přivolení okresního zastupitelství. Leč ustanovení to má jen účel, aby vybírání takových přirážek, které by vzhledem k výši své nepotřebovaly jinak schválení nadřízeného úřadu, podléhalo v případě, kde právě nemá přirážka býti rovnoměrně rozdělena na všechny daně přímé, schválení nadřízeného úřadu. Jestliže však — jako tomu jest v daném případě — přirážka již vzhledem ke své výši podléhá schválení zemského výboru ve srozumění se zemskou správou politickou, pak je ovšem ustanovení § 84 ob. zř. bezpředmětným a nelze v tom, že okresní zastupitelství neb okresní správní výbor ve věci té neučinil žádného usnesení, spatřovati ani vady řízení ani nezákonnosti. Neboť při opačném výkladu muselo by se dospěti k tomu, že zemský výbor byl by schválením okresního zastupitelství při rozhodování svém již vázán, což však vzhledem k tomu, že je úřadem nadřízeným, jeví se naprosto neudržitelným.
Ve věci samé spatřuje pak stížnost nezákonnost naříkaného rozhodnutí v porušení § 82 ob. zř., který nařizuje, že — nemají-li místa ustanovení §§ 76 a 78 ob. zř. — má býti přirážka rozvržena dle rovné míry na všechny přímé daně v obci.
Stojí tedy stížnost na stanovisku, že nerovnoměrný rozvrh obecní přirážky je po zákonu přípustný toliko za předpokladu §§ 76, 78 a 82 ob. zř. Nejvyšší správní soud však tento názor nesdílí. Neboť obecní zřízení stanovilo v § 80 zásadu rovnoměrného rozvrženi přirážky na jednotlivé druhy daní přímých v obci předepsaných s výslovnou výhradou »pokud se dle § 84 neustanoví jinak«. Dle § 84 je však dovoleno rozvrhnouti obecní přirážku na jednotlivé druhy daní dle rozličných procent zcela všeobecně s tou jedinou výhradou, že jest k tomu vždy, vyjma případy dotčené v § 82 ob. zř., zapotřebí přivolení okresního zastupitelství. Tímto poukazem na § 82 není však zásadní platnost § 84 obmezena toliko na případy § 82 a na případy v tomto § citovaných §§ 76 a 78 ob. zř., nýbrž praví se jen, že v případě § 82 ob. zř. svolení okresního zastupitelství se nevyžaduje, kdežto v případech jiných povolení tohoto, resp. jak svrchu uvedenu povolení zemského výboru jest zapotřebí.
Není-li však dle toho, co právě řečeno, zásadní platnost § 84 ob. zř. obmezena toliko na případy §§ 82, 76 a 78 ob. zř., pak jest bez podkladu i výtka neúplnosti řízení, kterou spatřuje stížnost v tom, že naříkané rozhodnutí neuvádí, která do rozpočtu zařazená vydání mají sloužiti výhradně nebo převážnou částí poplatníkům oboru zemědělského.
Pokud pak stížnost brojí proti tomu, že když již nerovnoměrné rozvržení přirážky bylo povoleno, mělo se tak státi v poměru jiném, který by poplatníky z kruhů zemědělských nezatěžoval nepoměrně více, než poplatníky jiné, sluší poukázati k tomu, že ani § 84 ani § 87 ob. zř. neobsahují ustanovení o tom, s jakých hledisek nadřízený úřad při schvalování příslušných usnesení obecního zastupitelstva má vycházeti a že tedy rozhodování v tom směru spadá úplně do sféry volného uvážení úřadů těch. Ve věcech volné úvahy nemůže pak kognice nejvyššího správního soudu jíti tak daleko, aby soud na místě volné úvahy úřadu položil svoji volnou úvahu; jeho věcí jest pouze zkoumati, zda žalovaný úřad ne vybočil z mezí daných mu celkovou intencí zákona a podstatou věci a zda se nedal při rozhodování vésti ohledy jinými, než těmi, jež má na zřeteli zákon. V tom směru nevytýká stížnost mimo svrchu uvedenou domnělou nezákonnost ničeho a také nejvyšší správní soud neshledal, že by žalovaný úřad byl vytčené mu meze volné úvahy překročil.
Jsou tedy všechny námitky stížnosti bezdůvodné a musela proto býti zamítnuta.

Citace:

č. 949. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 772-774.