NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 7711.

Pozemková reforma.
Dokud nebyly přidělené pozemky odevzdány přídělci do vlastnictví, nelze na jeho práva k nim vůbec vésti exekuci bez svolení Státního pozemkového úřadu.
Bylo-li přídělci uloženo obmezení, že bez svolení Státního pozemkového úřadu nezcizí a nezatíží přidělené pozemky, vztahuje se zákaz i na exekuční zabavení a vnucenou správu užívacího práva přídělcova k přiděleným pozemkům.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1928, R I 11/28.)
Soud prvé stolice povolil exekuci zabavením užívacího práva příslušejícího dlužníku k pozemkům, přiděleným mu Státním pozemkovým úřadem podle zákona o přídělu půdy a dlužníku odevzdaným k užívání а k držení, a vnucenou správou zabaveného užívacího práva dlužníkova k oněm pozemkům. K rekursu Státního pozemkového úřadu rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Dokavad nebyly přidělené pozemky odevzdány přídělci do vlastnictví, nelze na jeho práva k nim vůbec vésti exekuci bez svolení Státního pozemkového úřadu, protože jednak není ještě jisto, zda se přidělených nemovitostí přídělci vskutku definitivně dostane, jednak by se tím znemožňovala případná omezení, jež Státní pozemkový úřad ve smyslu předpisů § 23 příď. zák. přídělci má uložiti, a mařen by tak byl účel zákona, jenž je dán v zájmu veřejném, neboť jde v reformě pozemkové o reformu sociální. Ostatně v projednávaném případě bylo podle zprávy Obvodové úřadovny v H. přídělkyni uloženo omezení, že bez svolení Státního pozemkového úřadu nezcizí a nezatíží přidělené pozemky, zabavení a vnucená správa však zřejmě spadá pod pojem zatížení zde zakázaného, a v rozhodnutích čís. 5891, 6014, 6133, 7148 sb. n. s. provedeno, že, co platí o zcizení a zatížení dobrovolném, platí nutně v duchu zákona i pro zcizení a zatížení exekuční, ježto by jinak zákon snadno mohl býti obcházen. Jestliže zabranou půdou nakládal vlastník bez svolení Státního pozemkového úřadu, jest tato disposice podle § 7 záb. zák. neplatná tak, že nemá proti Státnímu pozemkovému úřadu účinku, takže ji tento prostě může ignorovati. Ale protějškem k tomu je případ, že disponováno bylo bez svolení Státního pozemkového úřadu půdou přidělenou a jsou i tu všecky disposice, k nimž bylo třeba jeho svolení, bez jeho svolení v stejné míře neplatný. Tím jest vyřízena i námitka stížnosti, že se Státní pozemkový úřad zachoval nečinně ke vnucené správě povolené Spořitelnímu a záložnímu spolku k dobytí pohledávky 4140 Kč, nemůžeť stěžovatelka z tohoto mlčení Státního pozemkového úřadu proti osobě třetí vyvozovati nějaká práva pro sebe, tím méně, když jest možno, že Státní pozemkový úřad tuto vnucenou správu spolku trpí možná právě v zájmu skoncování přídělu, na př. kdyby přídělce částku, kterou Státnímu pozemkovému úřadu za příděl dluhuje, byl si vypůjčil právě u jmenovaného spolku, jenž chce býti pro její řádné splacení zajištěn. Zkrátka, jest to věcí Státního pozemkového úřadu, jaké postavení v každém jednotlivém případě zaujme a nemůže mu je soukromá strana, ani tedy stěžovatelka, předpisovati. O oprávnění Státního pozemkového úřadu k stížnosti proti povolení exekuce bez jeho svolení nepřípustné nemůže býti pochybnosti, i jest tato námitka stížnosti beze všeho základu.

Citace:

č. 7711. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 97-98.