NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Čís. 6480.

Řízení o složení vyjevovací přísahy pro bezvýslednost správní exekuce podléhá předpisům exekučního řádu, najmě platí tu § 528 c. ř. s., § 78 ex. ř.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1926, R I 986/26.)
Oba nižší soudy zamítly souhlasně návrh eráru, by dlužníku, proti němuž zůstala soudní exekuce bezvýslednou, byla uložena vyjevovací přísaha. Dovolací rekurs rekursní soud zamítl. Důvody: Stěžovatelka snaží se odůvodniti přípustnost dovolacího rekursu ustanovením čl. 8. §u 11 cís. nař. ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. z. a §u 15 nařízení min. sprav. ze dne 2. června 1914, čís. 41 Věstníku. Stěžovatelka však přehlíží, že tato ustanovení, zejména ustanovení §u 15 cit. nařízení týkají se případu, kdež administrativní exekuční zabavení zůstala bez výsledku a proto zakročeno o složení vyjevovací přísahy. O tento případ však zde nejde; vymáhající věřitelka v tomto případě vedla soudní exekuce, zejména zabavením pohledávek, tyto dle návrhu na složení vyjevovací přísahy byly bezvýsledný a proto o složení vyjevovací přísahy zakročeno. V důsledku toho byl návrh na složení vyjevovací přísahy správně připojen k exekučním spisům, poněvadž týž také označen jest jako návrh na ustanovení roku podle §u 47 ex. ř. Poněvadž o řízení podle §u 47 ex. ř. a násl. platí ustanovení exekučního řádu, nikoliv nesporného řízení a dle předpisův exekučního řádu jest dovolací rekurs proti souhlasným usnesením dle §u 78 ex. ř. a 528 c. ř. s. vyloučen a nepřípustným, měl býti rekurs ten odmítnut jako nepřípustný již v prvé stolici a když se tak nestalo, stalo se tak ve stolici druhé.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rozhodnutí rekursního soudu, jímž byl dovolací rekurs odmítnut jako nepřípustný, sluší pokládati za správné. Vymáhající věřitelka vedla proti povinnému (jeho pozůstalosti) exekuci zabavením pohledávek proti poddlužníkům, jež dle spisů nevedla k výsledku. Proto podala návrh ve smyslu §u 47 ex. ř. Předcházela tedy soudní exekuce a poněvadž oba nižší soudy zamítly návrh, není dle §u 78 ex. ř. a §u 528 c. ř. s. další opravný prostředek přípustný. V návrhu na složení přísahy se sice praví, že mobilární a jiné exekuce provedené proti povinné straně, zůstaly bez výsledku a navrhovatelka odvolávala se též na ustanovení čl. VIII. čís. 11 cís. nařízení ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. z. a § 15 výnosu min. spravedlnosti ze dne 2. června 1914, čís. 41 věstn., avšak tím si nemůže pomoci. Ustanovení o vyjevovací přísaze byla v §u 47 a násl. ex. ř. převzata ve všech podstatných částech ze zákona ze dne 16. března 1884, čís. 35 ř. zák. Nerozhodují předpisy staršího práva, poněvadž v tom směru nastala předpisy §u 78 ex. ř. a §u 528 c. ř. s. změna. Před novelou čís. 118/1914 nebylo však vůbec lze na základě bezvýsledné správní exekuce zažádati o nařízení vyjevovací přísahy ve smyslu §u 47 ex. ř. (srov. výklad v komentáři Neumannově k exek. řádu a rozh. býv. nejvyššího soudu ze dne 13. května 1901, čís. 14102, N. F. III. sv. čís. 415). Teprv touto novelou byl připuštěn též návrh finanční prokuratury (berního úřadu) na složení vyjevovací přísahy, zůstala-li bez výsledku správní exekuce k vydobytí daní, přirážek a dávek, které jsou co do vymáhání na roveň postaveny daním. Avšak právě z toho, že toto ustanovení bylo pojato mezi ostatní předpisy §u 47 a násl. ex. ř., vysvítá nepochybně, že řízení i v takovém případě podléhá předpisům exek. řádu, tudíž i pokud se týče opravných prostředků, předpisu §u 65 a 78 ex. ř. a §u 528 c. ř. s. Z nařízení výnosu min. sprav. ze dne 2. června 1914 čís. 41 věst., že návrhy finančních úřadů na zahájení řízení o vyjevovací přísahu mají býti sepsány do sběrného rejstříku, nemožno ještě vyvozovati, že jde o řízení nesporné, neboť se týká pouze spisovné manipulace a také nelze takové návrhy jinam zapisovati, nepředcházelo-li vůbec soudní řízení exekuční. Jednak tedy, protože již předcházela soudní exekuce, jednak že i tehdy, kdy jen na základě bezvýsledné administrativní exekuce bylo o složení vyjevovací přísahy žádáno, platí předpisy exekučního řádu, rozhodl správně rekursní soud, odmítnuv dovolací rekurs.

Citace:

č. 6480. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 632-633.