Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 1
PDF

Čís. 10847.


Tvrzení povinného v rekursu proti usnesení povolivšímu exekuci vnucenou dražbou nemovitosti, (jíž nabyl dlužník koupí), že exekuce neměla býti proti němu povolena, ježto exekuční zástavní právo, jehož nabyl vymáhající věřitel pro svou pohledávku na vydražené nemovitosti, zaniklo podle § 12 vyr. ř., jest, nevyplývá-li tato okolnost z návrhu vymáhajícího věřitele na povolení vnucené dražby, nepřípustnou novotou, k níž nelze přihlížeti v rekursním řízení.
(Rozh. ze dne 3. června 1931, R II 186/31.)
K vydobytí peněžité pohledávky proti Josefu G-ovi bylo dne 16. dubna 1930 vloženo exekuční zástavní právo na nemovitost patřivší tehdy dlužníku. Dne 23. dubna 1923 bylo o jmění Josefa G-a zahájeno vyrovnací řízení, vyrovnání bylo věřiteli přijato a dne 8. srpna 1930 skončeno. Dne 14. října 1930 prodal Josef G. zavazenou nemovitost Petru S-ovi, proti němuž navrhl vymáhající věřitel povolení exekuce vnucenou dražbou. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Exekučnímu návrhu nemělo býti vyhověno, poněvadž zástavní právo podle směnečného platebního příkazu ze dne 8. dubna 1930 usnesením ze dne 16. dubna 1930 exekučně vložené zaniklo podle § 12 vyr. ř., takže návrh na vnucenou dražbu nelze opírati o toto exekuční zástavní právo. Nezáleží na tom, že toto exekuční zástavní právo v čase návrhu na vnucenou dražbu nebylo ještě vymazáno, zánik nastal se všemi účinky a mimo to vymáhající věřitel jest týž, jako při návrhu na exekucí vnuceným zřízením práva zástavního, věřitel, který se vyrovnacího řízení zúčastnil a pro vyrovnání Josefa G-a hlasoval. Poněvadž tedy napadené usnesení neprávem povolilo exekuci vnucenou dražbou nemovitosti vzhledem k zaniklému exekučnímu zástavnímu právu nad to proti vlastníku nemovitosti odlišnému od dlužníka exekučního titulu, bylo usnesení to podle návrhu stěžovatelova změniti a návrh zamítnouti. (Rozh. n. s. čís. 5855, 6187, 7734, 7735.)
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle §§ 3 a 55 ex. ř. povoluje soud exekuci k návrhu strany oprávněné k nároku (vymáhajícího věřitele) a nesmí podle těchto ustanovení konati šetření o správnosti exekučního titulu. Rekursní soud přezkoumává rozhodnutí prvního soudu jen na tom základě, jejž měl po ruce první soud. Tvrdil-li tudíž povinný v rekursu k jeho dolíčení, že exekuce neměla býti proti němu povolena, ježto exekuční zástavní právo, jehož nabyl vymáhající věřitel pro svou pohledávku na nemovitostech Josefa G-a, které přešly koupí na něho, zaniklo podle § 12 vyrov. řádu, šlo vesměs, přihlížejíc k obsahu návrhu vymáhajícího věřitele pro povolující soud jediné rozhodnému, o nepřípustné novoty. K těmto nebylo však lze přihlížeti v rekursním řízení a učinil-li tak rekursní soud přes to, pochybil po stránce právní.
Citace:
Čís. 10847. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 805-806.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).