NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4074.

Nemocenské pojišťování: * I. Sloučení okr. nemoc. pokladny s pokladnou jinou, opřené o důvod, že pro malý počet členstva nemůže pokladna řádně dostáti úkolům, které jí platný zákon nemocenský ukládá, nemá opory v předpisu § 12, odst. 3 nemoc. zák. — Ani obec sídla okr. nemoc. pokladny ani politické organisace ani živnostenská společenstva tamže nejsou legitimovány k rekursu do výroku zsp-é o sloučení dvou okr. nemoc. pokladen.
(Nález ze dne 30. října 1924 č. 18652).
Věc: Okresní nemocenská pokladna v K. a spol. (adv. Dr. Cyril Svozil z Prostějova) proti ministerstvu sociální péče (za zúč. okr. nem. pokladnu v L. — adv. Dr. Rud. Rábí z Prahy) o sloučení okresní nemocenské pokladny v K. s okresní nemocenskou pokladnou v L.
Výrok: Ku stížnosti okr. nem. pokladny v K. zrušuje se nař. rozhodnutí pro nezákonnost. Stížnost ostatních stěžovatelů zamítá se z části jako bezdůvodná, zčásti jako nepřípustná.
Důvody: Výnosem z 25. června 1923 vyslovila zsp v Brně, že slučuje na základě § 12, odst. 3 nem. zák. okr. nemoc. pokladnu v K. s okr. nemoc. pokladnou v L. v jedinou společnou pokladnu tak, že zůstane v činnosti jen okr. nemoc. pokladna v L., jíž se členstvo prvé jmenované pokladny přičleňuje. V platnosti zůstanou jen stanovy pokladny l-ské. Za důvod pro toto opatření označil úřad okolnost, že pokladna k-cká pro malý počet členstva nemůže řádně dostáti účelům, které jí platný zák. nemoc. ukládá.
Bohuslav, Nálezy správní VI. 125 Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání správního výboru okr. nemoc. pokladny v K., »ježto proti důvodu v odpor vzatého výnosu, že pokladna k-cká pro malý počet členstva nemůže řádně dostáti úkolům, které jí platný zák. nemoc. ukládá, nemohlo odvolání uvésti nijakého důvodu, jenž by tvrzení to vyvrátil, a formálně vytýkaná vada, že pokladna k-cká nebyla podle § 12 nemoc. zák. slyšena, vyvrácena jest dopisem správního výboru téže pokladny z 26. dubna 1923, podle něhož správní výbor o věci sloučení skutečně uvažoval, při čemž ovšem na tom nesejde, jaké stanovisko ke sloučení zaujal.«
O stížnosti dalších odvolatelů (městské rady v K., různých politických organisací, živnostenských společenstev) min. soc. péče neuvažovalo pro nedostatek jejich aktivní legitimace ke stížnosti.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Pokud stížnost podána byla stranami, které v admin. řízení rekurs do rozhodnutí zsp-é z 25. června 1923 nepodaly, bylo stížnost odmítnouti jako nepřípustnou, ježto ohledně nich věc ve správním řízení nebyla vyřešena.
Pokud stížnost podána byla měst. radou obce K., pak politickou organisací čsl. strany sociálně-demokratické v K., místní organisací politické strany živnostensko-středostavovské v K., okr. organisací lidové jednoty čsl. strany lidové, společenstvem řemesel odbor I v K., společenstvem živnostnictva odbor II. v K. a obchodním gremiem v K., odmítlo nař. rozhodnutí odvolání jejich jako nepřípustné, upírajíc jim legitimaci k podání stížnosti. Mohou tedy tito st-lé proti nař. rozhodnutí brojiti jen z tohoto hlediska. St-lé také jeho nezákonnost vytýkají dovozujíce, že jim legitimace ke stížnosti neprávem byla upřena, neboť jsou bezprostředními zájemníky, jimž v první řadě záleží na osudu pokladny a jichž rozhodnutí o sloučení obou pokladen přímo se dotýká.
Nss však vytýkané nezákonosti neshledal.
Ani obec, ani ostatní shora jmenovaní st-lé nemají podle zákona právního nároku na to, aby nějaká nemoc. pokladna okr. nebyla sloučena s pokladnou jinou a nemají v řízení správními postavení procesní strany; neboť právo spojiti několik takových pokladen v jednu jedinou, jest vyhrazeno v § 12, odst. 3 zák. o nemoc. pojištění politickému úřadu zemsk., jenž vázán jest toliko předpisem, aby nežli něco takového nařídí, vyslechnul zúčastněné pokladny.
Nemají-li však řečení st-lé ani právního nároku na další zachování okr. pokladny v K. a nedává-li jim zákon v řízení předcházejícím práva na slyšení ani postavení strany, pak chyběla jim legitimace, bráti v odpor rozhodnutí I. stolice, a žal. úřad právem jejich odvolání pro nedostatek legitimace zamítl.
K stížnosti okr. nemoc. pokladny v K. uznal však nss, že nař. rozhodnutí jest v rozporu se zákonem.
Žal. úřad opřel stejně jako stolice první svůj výrok o předpis § 12, odst. 3 nem. zák.. Stížnost naproti tomu zastává stanovisko, že § 12 nelze použíti než v souvislosti s § 40 nem. zák., dle něhož zem. pol. úřad může rozpustiti okr. nemoc. pokladnu, jestliže počet členů trvale klesl pod 100, nebo plyne-li z ročních závěrek, že i po nastalém zvýšení příspěvků na nejvyšší výměru, stanovenou § 25, odst. 4, nemohou býti hrazeny nejnižší dávky, nebo navrhne-li rozpuštění valná hromada. Zastává tudíž stížnost právní názor, že jest dán předpoklad pro použití § 12 odst. 3 nem. zák., jsou-li tu podmínky § 40 cit. zák.
Nss názoru stížnosti takto formulovanému nemohl přisvědčiti. Neboť § 40 nem. zák., jenž stanoví, že okr. nemoc. pokladna za určitých tam blíže vyznačených podmínek může býti zrušena, liší se podstatně od ustanovení § 12 nem. zák..
§ 12 obsahuje — jak ukazuje již jeho zařazení úvodem k hlavě II. zák. o nem. pojištění — předpisy o organisaci okr. pokladen nemoc.. Navazuje na odst. 1, jenž charakterisuje všeobecně povahu nově zřizovaných okr. pokladen nemoc., vyslovuje zákon v 1. větě odst. 2 zásadu, že z pravidla má býti zřízena takováto nemoc. pokladna pro každý soudní okres v sídle okr. soudu. Z pravidla toho připouští však výjimky, dávaje pol. úřadu zem. na vůli, aby — přihlížeje ke zvláštním poměrům jednotlivých okresů — obvod těchto pokladen jinak ustanovil. Totéž právo zachovává jemu v odst. 3 i ohledně pokladen již zřízených, zejména aby spojil několik okr. pokladen nemoc. v jednu jedinou nebo nařídil, aby jedna pokladna byla rozdělena.
Jde tu vesměs o organisační akty, které podle vůle zákona mají býti určovány zřetelem ke zvláštním poměrům jednotlivých okresů.
Od tohoto práva daného do volné úvahy zemsk. úřadu pol. liší se podstatně právo rozpustiti okr. nemoc. pokladnu ve smyslu § 40 nem. zák. Předpis ten váže pravomoc úřadu na určité předpoklady, tam taxative vypočtené, které obsahem svým poukazují k tomu, že rozpuštění pokladny vysloveno býti smí toliko, když pokladna z důvodů v ní samé vězících (pro nepatrný počet členů, nepříznivé výsledky hospodářské) prosperovati nemůže anebo dle vůle vlastní (navrhne-li rozpuštění valná hromada) samostatně trvati nechce.
Ve sporném případě sloučila zsp stěžující si pokladnu s okr. pokladnou nemoc. v L. v jedinou společnou pokladnu dovolávajíc se výslovně ustanovení § 12, odst. 3 nem. zák. a odůvodnila opatření své okolností, že stěžující si pokladna pro malý počet členstva nemůže řádně dostáti úkolům, které jí platný zák. nemoc. ukládá. S téhož hlediska posuzoval věc i žal. úřad, který nad to — maje na mysli poslední větu § 12, odst. 3 — projevil svůj právní náhled v ten rozum, že nesejde na tom, jaké stanovisko správní výbor stěžující si pokladny ke sloučení zaujal.
Z toho co bylo právě uvedeno, vysvítá, že nař. opatření vydané na základě § 12, odst. 3 nem. zák. vyvoláno bylo podle nař. rozhodnutí okolnostmi ležícími ve stěžující si pokladně samé. Důvody tohoto rázu nemohou však podle hořejších všeobecných vývodů odůvodniti sloučení dvou pokladen po rozumu § 12 nem. zák., nýbrž mohly by býti podnětem toliko k rozpuštění pokladny po rozumu § 40 a za jeho předpokladů. Nař. rozhodnutí založeno jest proto na nesprávném pojetí zákona, pročež je bylo zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4074. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 709-711.