Čís. 1103.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
K pojmu řetězového obchodu a pletích.
Řetězový obchod zinkovým plechem. Pokud dopouští se řetězového obchodu komisionář.
Řetězový obchodník nemá nároku ani na občanský, natož na zisk konjunkturální.
(Rozh. ze dne 5. února 1923, Kr I 1193/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudu v Praze ze dne 8. června 1921, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem podle §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., Richard K. mimo to přečinem dle §u 7 čís. 3 cit. zák. — a uvedl mimo jiné
v důvodech:
Skutková podstata přečinu dle §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17, října 1919, čís. 568 sb. z. a n., nepředpokládající ziskuchtivé nabývání zboží, aniž, aby pachatel koupil zboží za účelem dalšího zcizení, jest naplněna jakýmkoliv jednáním, které, vymykajíc se z řádného, zejména z rámce dovoleného obchodování, dává za vědomého spolupůsobení pachatelova těžiti osobám, při řádném přechodu zboží do spotřeby zbytečným. Zákon nerozeznává, zda tímto zbytečným mezičlánkem jest pachatel sám či jeho odběratel (dodatel) a nerozeznává ani, zda účinkovala nebo mohla účinkovati na cenu ve směru vzestupném pletichářská činnost bezprostředního pachatele, či jeho odběratele (dodatele), kteří se stávají rovněž pachateli v témž smyslu, jestli obsah jejich činnosti je téhož rázu. Podrobněji rozeznává ono zákonné ustanovení mezi pletichami a zvláštním jich druhem, t. zv. řetězovým obchodem. Pod pojem trestních pletich spadá každé nereelní jednání, vybočující z mezí řádného obchodování, jež jest způsobilé zvýšiti ceny předmětu potřeby, při čemž si byl pachatel toho také vědom. Aby pachatel měl v úmyslu, zvýšiti ceny předmětu potřeby, toho se k »pletichám« dle zákona nevyžaduje. Řetězový obchod, při němž stačí jediný, byť i nahodilý obchod, předpokládá, by se pachatel vsunul do obchodu zbytečně, čímž přechod zboží z výroby do spotřeby se zbytečně zdržuje a zdražuje. Proto i oprávněný živnostník, obchodník, dopouští se řetězového obchodu, byla-li jeho účast na přechodu zboží s osoby na osobu zbytečnou. Ukládajíť lichevní zákony i řádnému obchodníku za povinnost, by měl na zřeteli zájmy spotřebitelstva, a aby se, sezná-li, že by jeho obchodní činností přechod zboží se zdržel nebo zdražil, na dotyčném obchodním jednání nesúčastnil; neboť i v tak zvaných běžných cenách skrývá se v mimořádných poměrech poválečných mnohdy předražování. Při obchodu řetězovém, na rozdíl od pletich, netřeba zvláště dokazovati (zjišťovati) způsobilost jednání pachatele, účinkovati na zvyšování ceny předmětu potřeby, jelikož zákon u řetězového obchodu takovouto způsobilost pojmově předpokládá. Konečně budiž podotčeno, že, jak shora je již naznačeno, skutková podstata řetězového obchodu naplněna je činností kteréhokoli s hlediska spotřebitelova zbytečného článku v převodu zboží z výroby do spotřeby, bez ohledu na povahu činnosti předchůdcovy nebo nástupcovy. Stačí proto o sobě jak vadnost stránky nákupní, nabývací, tak i vadnost stránky prodejní, zcizovací, aniž třeba, by vadnou byla stránka obojí.
Po věcné stránce (č. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá stěžovatel Jindřich F., že zjištěné jeho jednání nenaplňuje skutkové podstaty přečinu řetězového obchodu, poněvadž prý F. jako oprávněný komisionář vyvinul dovolenou činnost sprostředkovatelskou, spokojil se s přípustným ziskem a měl ostatně za to, že prodává plech prostřednictvím K-ovým do továrny, tedy do spotřeby. Obžalovaný neměl v úmyslu, vyháněti cenu plechu převodem jeho na zbytečného překupníka. Jeho jednání nebylo prý ani způsobilé, stupňovati cenu plechu, ježto jej prodal pod běžnou tenkráte cenou 12 Kč. — K pojmu řetězového obchodu se prý vyžaduje více zbytečných převodů, způsobilých zvýšiti cenu, nikoliv převod jediný. Stížnost jest na omylu. Také oprávněný komisionář jest vázán omezeními lichevního zákona a jako každý legitimní obchodník musí dbáti toho, by zboží přicházelo do spotřeby cestou nejkratší a nezdražené neoprávněnými zisky zbytečných překupníků. Proti tomuto příkazu jednal obžalovaný tím, že, koupiv celkem asi 23 q zinkového plechu u tří různých obchodníků, prodal celé množství, sám nejsa obchodníkem, se ziskem dalšímu překupníkovi K-ovi, o němž věděl, že plech dále prodá, by na něm vydělal. Svým jednáním neposloužil obžalovaný zájmům spotřeby, naopak je poškodil tím, že odvedl plech na postranní cestu dalších zbytečných převodů a způsobil tak jeho zdražení a zdržení v oběhu na cestě do spotřeby. Sprostředkování obchodu mezi obchodníkem a dalším zbytečným překupníkem, jak je zde provedl obžalovaný, nelze za žádných okolností pokládati za dovolenou a hospodářsky prospěšnou činnost komisionářskou. Jednání obžalovaného bylo naopak nejen hospodářsky neužitečným vmíšením se do oběhu zboží, nýbrž bylo i pletichářské, poněvadž F. koupil plech v době, kdy neměl proň kupce a prodal jej osobě k obchodování neoprávněné, jen aby si opatřil neodůvodněný zisk, nebera ohledu na zájmy spotřebitelů. Způsobilost trestného jednání, stupňovati ceny, dlužno posuzovati dle konkrétních cen, v tomto případě placených (nikoli dle běžných cen téhož druhu zboží, jež v rozsudku ostatně nejsou ani zjištěny). Poněvadž obžalovaný dle rozsudečných zjištění koupil plech za ceny 7,90 K, 7,96 K, 8,50 K, 7,94 K, 7,90 K, 8,25 K a prodal jej za 8,40, 8,80 a 8,75 K, tedy vesměs za ceny o 80—90 h vyšší, bylo jeho jednání nejen způsobilé, zvýšiti cenu plechu, nýbrž skutečně je zvýšilo. K naplnění skutkové podstaty řetězového obchodu se nevyžaduje více zbytečných převodů, stačí i jediný takový převod, který zboží na cestě do spotřeby zdržuje a zdražuje. Po subjektivní stránce není třeba úmyslu, zvýšiti ceny, stačí vědomí, že jde o vsunutí se, hospodářsky neodůvodněné, a pro spotřebu škodlivé. Že by byl obžalovaný měl za to, že K. kupuje pro spotřebu, t. j. pro továrnu, rozsudek výslovně vylučuje.
Pokud jde o přečin předražování, jenž se za vinu klade obžalovanému Richardu K-ovi a pro nějž tento byl odsouzen, se připomíná s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 lit. a) §u 281 tr. ř. se zřetelem k ustanovení §u 7 zákona lichevního, že zřejmou přemrštěnost cen jest v první řadě posuzovati s hlediska nabývacích nákladů a že řetězový obchodník nemá po zákonu nároku ani na občanský zisk, tím méně na zisk konjunkturní. Ceny, požadované a docílené obžalovaným, uznal proto první soud právem za zřejmě přemrštěné, srovnav ceny nákupní 8,40, 8,80, 8,75 s prodejní cenou 13 K za 1 kg. Obžalovaný nemůže se odvolávati na to, že tato cena je přiměřená, srovná-li se s obvyklou tenkráte cenou plechu, která činila 12 K za 1 kg, poněvadž jenom legitimnímu obchodníku bylo by lze připustiti konjunkturní zisk, plynoucí z lacinějšího nákupu při prodeji, uskutečněném za ceny, při dostatečné nabídce zboží hospodářsky důvodně zvýšené, kdežto obžalovaný obchoduje řetězově a neprokazuje spotřebiteli hospodářských služeb, nemůže činiti nárok na odměnu služby té, na zisk vůbec, tun méně na zisk konjunkturní, pro nějž nedostává se ani ostatních podmínek.

Citace:

č. 1103. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 86-88.