NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Čís. 8948.

Zákon ze dne 7. července 1896, čís. 140 ř. zák. o cestách z nouze. Třebas mělo stavení, pokud jde o hospodářské povozy, dostatečné spojení se sítí veřejných cest, jest přes to zříditi cestu z nouze, jde-li o chůzi obyvatelů stavení, najmě o chůzi dětí do školy.
(Rozh. ze dne 11. května 1929, R I 306/29.) Soud prvé stolice vyhověl návrhu na propůjčení cesty z nouze, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle § 1 zákona ze dne 7. července 1896, čís. 140 ř. zák. jest propůjčiti nezbytnou cestu, nemá-li nemovitost spojení cestou se sítí veřejných cest anebo je-li toto spojení nedostatečné. Podle § 2 (2) téhož zákona nepropůjčuje se však nezbytná cesta jen proto, by bylo získáno kratšího spojení cestou než dosavadního. V případě, o nějž tuto jde, má sice stavení navrhovatelů, pokud jde o hospodářské povozy, dostatečné spojení se sítí veřejných cest, jak správně dovodil soud prvé stolice. Ale jde tu ještě o chůzi obyvatelů tohoto stavení, která není omezena na zcela malý počet výkonů, jako tomu jest při hospodářských povozech, nýbrž trvá po celou roční dobu, i za zimní nepohody; zejména jde o spojení pěšinou pro děti školou povinné. Stavení navrhovatelů jest v krajině horské, vysoko položené, řídce obydlené, v níž zimní období jest dlouhé a spojené se sněhovými vánicemi. Netřeba blíže odůvodňovati, že v takové krajině jest cesta pro děti z odlehlých stavení do škol poměrně vzdálených velmi obtížná, zejména v době vichřic, vánic, tání a náledí, kdyby děti, třebas jinak otužilé, musily si v každém případě samy raziti cestu. V případě, o nějž tuto jde, lze těmto těžkostem z valné části odpomoci propůjčením práva chůze po cestě, podle usedlosti odpůrců navrhovatelů vedoucí, po které chodí, jakž zjištěno, i lidé z jiných osad a tím zimního času prošlapávají cestu. Z celého stavu věci jest patrno, že stavení navrhovatelů nemá dostatečného spojení se sítí veřejných cest, pokud jde o chůzi obyvatelů domu. Stezkou, která za daných okolností co nejlépe odpomáhá tomuto nedostatku, jest právě stezka, kterou propůjčil soud prvé stolice. Odpůrci navrhovatelů sice tvrdí, že tato cesta bývá v zimě zasněžena, což prý slyšeným znalcům nebylo známo, a nabízejí o tom důkazy. Avšak znalec Karel N. uvádí, že ona cesta jest mu od dětství známa a že jí zejména používají obyvatelé osady R. Není proto třeba doplňovati řízení ve směru odpůrci navrhovatelů žádaném. Nejde tedy, jak rekursní soud míní, pouze o to, by bylo získáno kratšího spojení, nýbrž o to, by bylo odpomoženo nedostatečnému spojení. Ostatně i kratší spojení má v tomto případě zvláštní význam. Účel návštěvy školní může se zajisté zmařiti tím, že dítě, unavené dlouhou a obtížnou cestou, zejména za sněhu a náledí, jest pak fysicky nezpůsobilé, by sledovalo vyučování. Za takových okolností jest tedy delší spojení zároveň i spojením nedostatečným. Proto se právem prvý soud rozhodl propůjčiti navrhovatelům stezku, která jest zároveň kratším spojením.

Citace:

Č. 10623. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 27-29.