Č. 5786.

Jazykové právo: * Podací značka na podání strany není vyřízením ve smyslu § 2 jaz. zák., není-li sama o sobě vyřízením žádosti strany pro stranu určeným.
(Nález ze dne 16. června 1926 č. 10.243).
Věc: Dr. Karel Oe. v Ch. proti ministerstvu spravedlnosti o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá jak o bezdůvodná.
Důvody: St-l podal u kraj. soudu v Ch. žalobu na Josefa M. v R. v jazyku německém. K žalobě připojena byla rubrika. Kraj. soud opatřil
žalobu i rubriku podací značkou v jazyku státním, žalobu pak vyřídil usnesením čj. — a usnesení to doručil st-li u vrácení rubriky. Administrativní stížnost, již podal st-l do tohoto postupu a v níž se domáhal, aby i podací značka byla na této rubrice připojena nejen z jazyku státním, nýbrž i v jazyku menšinovém, zamítlo presidium kraj. soudu v Ch. výměrem z 24. prosince 1924 a stejně učinilo v postupu instančním i žal. min. nař. rozhodnutím.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Podle § 1 zákona z 29. února 1920 č. 122 Sb. děje se úřadování všech
soudů republiky zásadně v jazyku státním. Z této zásady připouští zákon výjimku jen v těch případech, jež uvedeny jsou v §§ 2 a 5. Podle § 2 cit.
zák. jsou soudy, jichž působnost vztahuje se na okres, v němž podle posledního soupisu lidu obývá alespoň dvacet procent státních občanů téhož, však jiného jazyka než čsl., ve všech věcech, jichž vyřízení náleží
jim na zákl. toho, že působnost jejich vztahuje se na tento okres, povinny přijímati od příslušníků jazyka této menšiny podání v témž jazyku a vydati vyřízení těchto podání nejen v jazyku čsl., nýbrž i v jazyku podání.
V daném případě není o tom sporu, že působnost kraj. soudu v Ch. vztahuje se na okres, v němž obývá alespoň 20 procent státních občanů jazyka německého, že šlo o věc, jejíž vyřízení náleželo tomuto soudu na základě toho, že působnost jeho vztahuje se na tento okres, a že věc
zahájena byla německým podáním od příslušníka jazyka německé menšiny. Na sporu jest jedině otázka, zda kraj. soud, vyřizuje st-lovo podání, byl povinen při vyřizování tohoto podání vydati st-li česky i německy nejen vlastní vyřízení tohoto podání, nýbrž opatřiti také rubriku, kterouž mu současně s vlastním vyřízením vrátil, podací značkou v jazyku českém i německém.
Dle toho, co bylo svrchu řečeno, měl by st-l na takovýto postup nárok jedině tenkráte, kdyby připojení podací značky na rubrice podané současně s civilní žalobou bylo lze považovati za součást vyřízení jeho podání, t. j. jeho žaloby, neboť na použiti menšinového jazyka při jiných
úkonech úředních, jež nemají povahu vyřízení učiněného podání, stranám dle jaz. zákona nárok nepřísluší.
Vyřízením ve smyslu § 2 jaz. zák. č. 122/20 lze však nazvati jen ony
projevy úřední, které jsou pro stranu určeny. Podací značka však zpravidla nemá takovéto povahy, neboť jest dle svého účelu určena jen pro vnitřní potřebu úřední. Za okolností může sice i tato podací značka nabýti povahy úředního vyřízení, jako na př. v řízení soudním podle § 62, odst. 4 jedn. ř. soudního, kde totiž vytištění podací značky na podací rubriku stranou předloženou nahrazuje potvrzení o tom, že a kdy určité podání bylo u soudu učiněno. O takovýto případ však zde nešlo a nelze tedy vytištění podací značky na rubrice st-lem předložené a vrácení její st-li uznati za jakýsi způsob vyřízení jeho podání.
St-l neměl tedy nárok na to, aby podací značka na této rubrice byla vytištěna i v jazyku podání, na čemž ničeho nemění okolnost, že vrácení rubriky opatřené podací značkou mohlo snad fakticky míti pro st-le význam, ježto se mu tím dostalo dokladu, procesními předpisy ovšem
nezamýšleného, že a kdy žalobu podal.

Citace:

č. 5786. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 115-116.