NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 3366.

Provedl-li pokrývač opravu střechy vadně, jest zákazník oprávněn dle §u 1167 obč. zák. domáhati se na něm náhrady nákladu, jenž mu vzešel uvedením střechy v řádný stav. Nárok ten není vázán na lhůtu
§u 932 obč. zák.
(Rozh. ze dne 8. ledna 1924, Rv I 1235/23.)
Žalovaný pokrývač opravil v září 1921 střechu žalobcova domu. V únoru 1922 byla střecha větrem značně poškozena, pročež ji dal žalobce opraviti jiným pokrývačem a domáhal se na žalovaném náhrady nákladu za tuto opravu. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří
stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů.
S právním názorem odvolacího soudu, že nárok, žalobcem uplatňovaný, není nárokem ze správy, nýbrž nárokem na náhradu škody dle §§ 1295 a 1299 obč. zák., nelze ovšem souhlasiti v této povšechnosti.
Právní poměr, vzniklý mezi žalobcem a žalovaným svěřením pokrytí střechy, jest posuzovati podle ustanovení §§ 1165 a násl. obč. zák., a spadají proto pod tato ustanovení i veškeré důsledky, vyvěrající z tohoto právního poměru. Dle ustanovení §u 1167 obč. zák. měl žalobce možnost 1. buď od smlouvy ustoupiti, 2. nebo žádati od žalovaného opravu střechy, anebo 3. žádati přiměřené snížení odměny za práci. Odstoupení od smlouvy nemohlo v tomto případě přijíti v úvahu, poněvadž objednaná práce byla žalovaným již provedena a smluvená odměna žalobcem zaplacena, čímž smlouva došla svého splnění. Žalobce mohl ovšem požadovati, by žalovaný poškozenou střechu uvedl opět do řádného stavu, leč zjištěno jest, že původní práce žalovaného provedena byla povrchně a neodborně. Mohl se proto žalobce důvodně domnívati, že žalovaný nemá k provádění prací pokrývačských žádoucí vědomosti a potřebné odborné znalosti a že by oprava jím vykonaná
opět nepřivedla střechu do řádného stavu. Uvažuje, že by pro případné poškození, které by cizím osobám a cizímu majetku z vadnosti jeho střechy vzejíti mohlo, snadno mohl býti stíhán, byl tudíž plně oprávněn, poohlédnouti se po osobě, která by měla žádoucí vlastnosti, aby jí správa střechy mohla býti svěřena. Zbývala by tudíž jen třetí možnost, totiž, žádati přiměřené snížení odměny za práci. Leč i zde naráží žalobce na překážku, poněvadž odměnu za práci již zaplatil, a odměna, jak žalovaný sám uvedl v odvolání, byla mnohem nižší (jen 1 000 Kč) než náklad, spojený s opravou střechy. Ustanovení poslední věty §u 1167 obč.
zák., odkazující na ustanovení §u 932, »že předavatel ručí za veškerou zaviněnou škodu« opravňuje však žalobce, by v případě, že nemají místa opatření právě uvedená, domáhal se náhrady škody zaviněné. Rozsudky nižších soudů zjišťují, že žalobci škoda vznikla a správně usuzují, že se tak stalo ze zavinění žalovaného; jest tudíž žalovaný povinen, škodu nahraditi a byl také k náhradě škody odsouzen. Příslušný nárok ovšem nezanikl uplynutím lhůty, stanovené pro uplatnění nároku ze správy.

Citace:

č. 3366. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 35-36.