NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 1

Daň z uhlí.

I. Podnět k zavedení d-ě z u. dal ministr dr. Rašín r. 1919, když byl po prvé ministrem financí a když bylo jasno, že Republika československá s daněmi z Rakouska převzatými nevystačí. Novodobá d. z u. vznikla nejprve v Německu jako výplodek války, k uhražení mimořádných potřeb finančních, v r. 1917 ve výši 20% z ceny uhlí, a také v Rakousku byly po té učiněny přípravy k zavedení obdobné daně.
Rašínova osnova d-ě z u. vědomě se opírala o německý vzor; stalo se tak proto, že německá d. z u. zasahovala svými účinky při dovozu německého černého uhlí a vývozu českého hnědého uhlí silně do našich poměrů, a že československou uhelnou daní měly býti účinky německé daně paralysovány.
Zvláštního povšimnutí zasluhuje okolnost, že podle důvodové zprávy k vládní osnově Rašínově byla důvodem k zavedení nové daně také úvaha, že stát má nutí přiměřený podíl na výnosu přírodního bohatství uhelného, jehož zužitkování pře¬ nechává soukromým podnikatelům. Daň tato neměla tudíž míti ráz výhradně daně spotřební, nýbrž aspoň částečně daně výrobní, znamenající ekvivalent státního podílu na těžbě uhelné. Tento moment zvláště padal na váhu v době, kdy uplatňováno heslo o socialisaci dolů.
Rašínova osnova uhelné daně zůstala ležet v ministerské radě. Nebyla uskutečněna jednak pro předčasný odchod Rašínův z ministerstva, jednak proto, že tehdy se politické kruhy nemohly odhodlati k zavedení nových značných daní, a že zejména ohledně d-ě z u. vysloveny byly vážné námitky co do následků hospodářských.
II. Stále stoupající státní výdaje vynutily si na jaře 1920 zavedení uhelné daně; ale i tentokráte nestalo se tak ve formě daně, nýbrž jaksi skrytě pod jménem uhelné dávky, tvořící část zákona o úpravě uhelného hospodářství z 9. IV. 1920, č. 260 Sb. Dávka uhelná zavedena byla hned ve výši 43% z ceny uhlí (nominálně sice pouze ve výši 30%, avšak z hrubé ceny uhlí, takže z čisté ceny uhlí činila dávka téměř 43%).
Přes tuto výši nebyla daň v první době zvláště tíživou, a byla také poměrně snadno parlamentem schválena a v širší veřejnosti i v hospodářských kruzích přijata.
Bylo-to umožněno tím, že panoval tenkráte velký nedostatek uhlí, a že placena za ně každá cena; i po jiném zboží byla velká poptávka, hospodářská konjunktura byla příznivá, a tak uhelná dávka i výnosem svým splnila naděje v ni kladené (výnos činil za sedm měsíců roku 1920 918000000 Kč a za r. 1921 přes půldruhé miliardy a ještě v r. 1922 1 miliardu 100 milionů).
Ale již začátkem r. 1921 uplatňovaly se neodbytně snahy po odbourání uhelné dávky. Snahy tyto byly posilovány tím, že ceny uhlí stále stoupaly a vláda pod nátlakem veřejnosti se snažila nezvyšovati uhelnou dávku, třebaže tato byla v úzké závislosti na stoupání cen. Východisko nalezeno v tom, že zvyšování uhelných cen dělo se zaváděním příplatků, z nichž uhelná dávka nebyla vyměřována. Stav ten, odporující zřejmě zákonu, nedal se dlouho držeti, a tak došlo k zákonné novele ze dne 12. VIII. 1921, č. 296 Sb., jíž byla uhelná dávka snížena na 30% čisté ceny uhlí.
Přes to drobení uhelné dávky pokračovalo dále, až nastal stav, který vůbec nebylo lze srovnati s právnickými pojmy (zaváděny administrativní cestou různé sazby pro různé revíry a druhy uhlí, ba i pro jednotlivé doly). Nová zákonná úprava uhelné dávky musela nastati také proto, že v Německu byla uhelná daň, která přechodně stoupla na 30%, při shroucení tehdejší německé měny a jistě více z důvodů politických (reparace) než hospodářských zatím zrušena; také v Polsku byly přechodně zavedené poplatky z uhlí, rovnající se dani, zrušeny, a v Rakousku nedošlo vůbec k zavedení uhelné daně. Nebylo tedy již z důvodů konkurenčních možno, aby v Československu zůstal průmysl, ponejvíce exportní, zatížen uhelnou dávkou v původní výši.
III. Tak muselo dojiti k celkové nové úpravě, provedené zákonem z 21. XII. 1923, č. 1 Sb. z r. 1924, který mluví již přímo o uhelné dani; daň byla stabilisována na výši, až na kterou do té doby poklesla uhelná dávka, a postavena, na pevný právní podklad.
Důvodová zpráva k vládní osnově tohoto zákona obsahuje stručný přehled o historickém vývoji uhelné dávky československé, jakož i o tom, jak se jeví u hlavních výrobků průmyslových zatížení způsobené uhelnou daní.
Tento zákon dosud platí; částečná změna provedena novelou ze dne 1. VII-1926, č. 116 Sb., kterou osvobozeno bylo uhlí určené k vývozu od uhelné daně, dále. změněno dosavadní ustanovení, dle kterého lze vrátiti uhelnou daň z výrobků určených k vývozu, při nichž uhelná daň příliš zatěžuje výrobní náklady a ohrožuje konkurenční způsobilost, a v souvislosti s tímto ustanovením snížena také daň z koksu určeného k výrobě železa.
Trvalé snížení daňové sazby bylo nutným také proto, že zatím byla v Německu uhelná daň již zrušena, a že z ohledů na konkurenční schopnost muselo býti jednostranné zatížení československého průmyslu aspoň zmírněno.
IV. Konstrukce platné uhelné daně v hlavních rysech je následující; Dani podléhá jak uhlí tuzemské, tak uhlí z ciziny dovážené; uhlím rozumí se veškeré druhy uhlí kamenného a hnědého,, dále veškeré druhy paliva z nich vyrobeného, jako koks, brikety a j. D. z u. v tuzemsku těženého činí 10% z ceny na dole, při čemž ministr financí v dohodě s ostatními ministry může povoliti pro doly, pracující za těžkých poměrů, snížení na 7% (Toto snížení povoluje se obyčejně všem dolům určitých revírů s horším uhlím stejně.) Daň vybírá se z prodejní ceny uhlí; z toho, co podnikatel později nad cenu původní obdrží, platí se daň dodatečně; ustanovením tímto má býti zabráněno obcházení uhelné daně a mají býti postiženy případné zisky podnikatelské z pozdějších obchodů s uhlím.
Je-li udána nápadně nízká cena, může finanční úřad věc vyšetřiti a dáti stanoviti skutečnou cenu.
K ceně uhlí nepočítají se kromě daní také různé příplatky veřejné, které podnikatel z úředního nařízení při prodeji uhlí vybírá a k danému účelu odvádí.
Prodává-li se uhlí přímo z dolů, nikoli podnikatelem, nýbrž zprostředkovatelem, je tento povinen zaplatiti daň z oné části, která převyšuje cenu podnikatelem zdaněnou (v praxi t. zv. daň zprostředkovatelská; povaha její jest dosti sporná a také toto ustanoveni má tentýž účel jako shora zmíněné placení daně z dodatečných zisků).
Povinnost platiti daň vzniká vypravením uhlí z dolů neb užívá-li se uhlí v dolech k účelům jiným než k takovým, které jsou od daně uhelné osvobozeny. Daň jest podle prováděcího nařízení splatnou koncem příštího měsíce sumárně za každý kalendářní měsíc.
Daň vyměřuje si podnikatel sám a zanáší jen potřebná data pro finanční úřady do předepsaných zápisů; jest zde zavedena jakási berní autonomie, právě tak jako u jiných novějších daní spotřebních, kde podnikatel má značnou volnost, ale také zodpovědnost při vypočítávání a odvádění daně.
Ze zásob uhelných, zůstávajících z jakýchkoli důvodů na dole, se neplatí daň tak dlouho, pokud se uhlí neodváží jinam.
Při výrobě koksu nebo briket, děje-li se výroba na dole, platí se daň uhelná z těchto dalších výrobků dle jejich ceny a množství neb dle ceny a množství uhlí k výrobě spotřebovaného a to dle volby strany; ministr financí může do jisté míry zasáhnouti a naříditi jednu neb druhou alternativu. Daň z koksu je ve skutečnosti nařízením ministerstva financí paušalována pevnou částkou, vyměřenou na základě potřebného průměrného množství uhlí k výrobě koksu (t. č. 2,20 Kč za Iq koksu).
Převáží-li se uhlí za příčinou další výroby (koksu, briket) jinam, platí se daň již při vypravení uhlí z dolu (důležité pro plynárny, které dostávají uhlí uhelnou daní již zatížené). Z toho je stanovena výslovná výjimka pro případy, kdy provádí se výroba koksu nebo briket mimo důl, avšak pro vlastní spotřebu závodů (užívá se v praxi jen u železáren ve Vítkovicích a v Třinci, které si vyrábějí koks pro výrobu železa ve vlastních koksárnách, nacházejících se v železárnách u vysokých pecí). Pro koks, sloužící pro výrobu železa ve vysokých pecích, stanovena byla zvláštní nízká paušální sazba v novele z r. 1926, per 50 h, vypočítaná tím způsobem, že podle analogie pro vrácení daně při vývozním zboží, při jehož výrobě tvoří uhelná daň podstatnou složku výrobních nákladů, byla ponechána bez daně ona přibližně určená část výroby železa, která se exportuje do ciziny.
Od uhelné daně osvobozeno jest uhlí potřebné pro důlní provoz a uhlí deputátní. dále uhlí poskytované zdarma neb za ceny režijní různým humanitním institucím důlních závodů; spotřeba tohoto uhlí podléhá kontrole státních úřadů.
Zvláštním nařízením ministerským může býti osvobozeno uhlí, sloužící k výrobě oleje a podobných tuků (ustanovení tohoto nebylo dosud v praxi upotřebeno); také lze přiznati navrácení daně při exportních výrobcích, při nichž uhelná daň tvoří podstatnou složku výrobních nákladů; toto ustanovení bylo pozměněno (usnadněno) zák. novelou z r. 1926 a povoluje se celým průmyslovým kategoriím (ku př. porculán, sklo).
Z uhlí z ciziny dováženého vyměřuje náhradní daň uhelnou čas od času ministr financí v dohodě s ostatními ministry, přihlížeje k ceně tuzemského uhlí, tak, aby bylo zaručeno co možná stejné zatížení; podle původního zákona o uhelné dani z r. 1920, činila tato daň při uhlí hnědém 3 Kč, při kamenném 6 Kč, při koksu 8 Kč z jednoho metr. centu a byla průběhem doby snížena následovně:
a) Výnosem z 20. IX. 1925, č. 162147, o německém uhlí: 1,30 Kč pro kamenné uhlí, kamenouhelné brikety a antracit, 50 h pro hnědé uhlí, 1 Kč pro brikety hnědouhelné, 2 Kč pro koks. K tomu byla vyměřena obratová daň následovně: 30 h hnědé uhlí, 35 h brikety hnědouhelné, 45 h kamenné uhlí, kamenouhelné brikety, antracit, 80 h koks.
b) Výnosem z 15. IV. 1926, č. 44257, o polském uhlí: 1,40 pro kamenné uhlí, 2 Kč pro koks, k tomu obratová daň: 50 Kč pro kamenné uhlí, 80 h pro koks.
Náhradní daň platí se před vypravením uhlí z úředního celního řízení.
O vymáhání d-ě z u., o zajištění, o úrocích z prodlení a o důchodkovém trestním řízení platí celkem tytéž předpisy jako pro ostatní spotřební daně. Veřejné dopravní podniky (železnice) jsou povinny dodávati úřadům finančním zvlášť předepsané výkazy o transportech uhelných, které těmto úřadům slouží k porovnání zápisů konaných od podnikatelů.
Spolu s uhelnou daní vybírá se daň z obratu, která byla paušalována na 3% (u náhradní daně z dováženého uhlí jest daň obratová vyměřena zvláštními sazbami jak shora uvedeno).
Zák. novela z r. 1926 má ještě jednu zvláštnost a to daň z elektrické energie z ciziny vedené; daň stanoví ministr financí paušalovaným obnosem se zřetelem k ceně a množství uhlí potřebného pro výrobu elektrické energie (t. č. 3 h za 1 kwh). Daň tato tvoří také ekvivalent za zatížení elektrické energie, vyráběné pohonem vodním, daní z vodní síly.
Literatura.
Dr. Kačírek: „Daň z uhlíˮ, vydal Prometheus v Praze 1924, a „Die Kohlensteuerˮ, tamtéž 1925.
František Kačírek.

Citace:

Daň z uhlí. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 263-266.