NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6876.

Školství. — Veřejní zaměstnanci. — Administrativní řízení: I. * Okr. škol. inspektor, ustanovený pro dva okresy školní s úředním sídlem v jednom z těchto okresů, má nárok na náhradu cestného a stravného za úřední cesty, konané do sídla druhého okr. škol. výboru za účelem účasti při schůzích okr. škol. výboru, a to podle obdoby předpisů platných pro státní zaměstnance (Slezsko). — II. Není zmatečné, rozhodne-li min. škol. jako prvá a jediná stolice správní o žádosti okr. škol. inspektora za náhradu cestného a stravného za cesty konané do sídla okr. škol. výboru za účelem účasti na schůzích jeho.
(Nález ze dne 12. listopadu 1927 č. 23416.).
Věc: Richard D. v D. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o cestovné a stravné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl jako profesor něm. učitelského ústavu v Č. výnosem min. škol. z 10. srpna 1921 ustanoven okr. škol. inspektorem pro něm. školy školních okresů B. a O. s úředním sídlem v O.; zároveň byl službou přidělen nově zřízené občanské škole v M., školní okres F. jako odborný učitel, byla mu v této vlastnosti udělena dovolená a bylo mu sděleno, že ode dne nastoupení služby mu bude poukázán cestovní a dietní paušál ročních 1750 Kč pro okres O. a 750 Kč pro okres B.
Výnosem min. škol. z 25. července 1922 byly paušály ty od 1. července 1922 stanoveny základní částkou 1300 Kč, resp. 700 Kč se 150%ním zvýšením, tedy částkou 3250 Kč a 1750 Kč ročně. Za cesty konané ke schůzím ošv-u do B. zažádal st-l za povolení cestného a diet. K dotazu zšr-y vyslovilo však žal. min. nař. rozhodnutím, že okr. škol. inspektorům, kteří bydlí mimo sídlo ošv-u a jsou nuceni ke schůzím takových ošv-ů konati přespolní cesty, nelze zvláště uhrazovati výdaje takto vzniklé na cestovném a stravném ani podle norem platných pro státní úředníky, ani ve výměře předepsané pro jiné přespolní členy ošv-ů vzhledem k ustanovení § 3 zák. z 30. března 1879 č. 48 ř. z. Ježto však účast okr. škol. inspektorů na schůzích je povinná, projevilo min. ochotu, přiměřeně zvýšiti cestovní a dietní paušál těch inspektorů, kteří takové přespolní cesty konají a vyžádalo si v tom směru návrhy. Konečně podotklo však min., že při výměře cest. a dietního paušálu st-lova, provedené výnosem z 25. července 1922 bylo přihlíženo jak k nepříznivým komunikačním poměrům školních okresů O. a B., tak i k nutnosti častějších zájezdů jmenovaného inspektora z O. do B.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
1. Při veř. ústním líčení vytkl zástupce st-lův, že v daném případě nemělo rozhodovati min. hned v prvé a jediné stolici, nýbrž že měla v prvé stolici rozhodnouti zšr, že tedy nař. rozhodnutí je pro nepříslušnost žal. úřadu k rozhodování zmatečné. Výtku tu neshledal nss důvodnou.
Zástupce st-lův sám nedovolával se a nss také neshledal výslovného předpisu, který by rozhodování ve věci druhu, o jaký tu šlo, přikazoval v prvé stolici zšr-ě. Uváží-li se však, že okr. škol. inspektory jmenuje podle § 26 slez. zák. o dozoru ke školám z 28. února 1870 č. 18 z. z. ve znění zák. pozdějších min. škol., který také podle § 5 zák. z 26. března 1869 č. 40 ř. z. stanoví výměru diet a cest. paušálu okr. škol. inspektorů, nelze shledati zmatečnost v tom, že rozhodlo v daném případě min. škol. jako prvá a jediná stolice správní.
Ve věci samé není sporu o tom, že st-l, ač je také okr. škol. inspektorem pro školní okres b-cký, má úřední sídlo v O., dále není sporu o tom (a je uznáno též nař. rozhodnutím), že účast st-lova při schůzích ošv-u v B. je povinná (srovnej § 3 bod b) a § 5 vl. nař. č. 608/20.). Z toho jde, že cesty, které st-l za účelem účasti při sezeních ošv-u B-ckého je nucen konati z O. do B. a zpět, jsou cestami služebními. Na sporu je jenom, zda mu za tyto cesty náleží náhrada cestného a stravného. Žal. úřad existenci nároku takového popírá, stížnost však ji tvrdí. Nss dal stížnosti za pravdu.
Okr. škol. inspektoři (ve Slezsku) jsou podle § 26 a násl. slez. zák. o dozoru ke školám min-em škol. jmenovanými orgány státní správy školské; jsou tedy orgány státními, třebas dosud v této své vlastnosti nejsou státními úředníky. Jsou-li však orgány státními, nutno jim přiznati také náhradu za útraty, které jim vznikají povinnou úřední účastí při sezeních ošv-u, konaných mimo pravidelné jejich úřední sídlo, leč by byl výslovný předpis, který jim náhradu takovou odpírá.
Takového předpisu nss neshledal; není jím zejména ani zák. z 26. března 1869 č. 40 ř. z., jehož § 5 jen zcela všeobecně nařizuje, že »min. vyuč. (nyní min. škol.) stanoví výměru diet.... a podle potřeby cest. paušálů« okr. škol. inspektorů, ani zák. z 30. března 1879 č. 48 ř. z. o náhradě cestného a stravného členů zem. a okr. rad škol., podle jehož § 3 zákon tento se nevztahuje ke stravnému a cestnému, kteréž vzejde okr. škol. dozorcům navštěvováním sezení (ošr), ani konečně § 31 posl. odst. slez. zák. o dozoru ke školám z 28. února 1870 č. 18 z. z. slez., podle něhož okr. škol. inspektoři dostanou cestovní a dietní paušál ze státních prostředků ke konání periodických inspekcí škol a visitací; neboť z předpisů těch jde jen tolik, že jednak okr. škol. inspektoři nemají z důvodu své účasti při schůzích ošv-u nárok na náhradu podle § 2 zák. č. 48 ř. z. z r. 1879, jednak že cestovní a dietní paušál přiznaný jim podle zák. č. 40 ř. z. ex 1869, resp. podle zem. zák. o dozoru ke školám nezahrnuje také náhradu cestného a stravného za účast při sezeních ošv-u.
Z předeslaných úvah tedy jde, že okr. škol. inspektorovi (v daném případě st-li) nelze zásadně odepříti nárok na náhradu útrat, které mu vznikají povinnou úřední účastí při sezeních ošv-u mimo jeho řádné úřední sídlo. Je tedy již jen zkoumati, podle kterých předpisů sluší náhradu takovou vyměřiti.
Jak již shora uvedeno, není okr. škol. inspektor v této své vlastnosti úředníkem státním, i když třebas jinak ve svém původním povolání je státním učitelem (srov. též min. nař. z 1. února 1914 č. 34 ř. z., § 1 bod 3); stejně však není ve své vlastnosti okr. škol. inspektora členem učitelstva škol národních ve smyslu § 48 a násl. zák. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. (ve znění zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z. a zák. z 10. dubna 1919 č. 205 Sb.), jakož i zem. zákonů o právních svazcích učitelstva (v daném případě slez. zák. ze 6. listopadu 1901 č. 42 z. z. s pozdějšími změnami) a zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb., třebas byl vybrán z řad tohoto učitelstva; proto neúčastní se okr. škol. inspektor schůzí ošv-u taky ve své (původní) vlastnosti stát. úředníka, resp. učitele nár. škol. Z toho důvodu nelze nárok okr. škol. inspektora na náhradu útrat vznikajících mu povinnou úřední účastí při sezeních ošv-u posuzovati podle předpisů platných pro stát. úředníky (stát. osoby učitelské) a to ani — je-li okr. škol. inspektor jmenován z řad stát. úředníků (učitelů) — přímo, ani — je-li jmenován z řad učitelstva nár. škol — podle § 10 par. zák. č. 274/19 nepřímo.
Jestliže však okr. škol. inspektoru podle toho, co řečeno shora, v zásadě při cestách zmíněného způsobu náhrada diet a cestného náleží a jestliže není positivního předpisu výměru této náhrady upravujícího, nutno tuto mezeru v zákoně podle zásady § 7 o. z. o. doplniti obdobou podle předpisů platných pro státní úředníky stran výše diet a náhrady cestného.
Upřel-li tudíž žal. úřad st-li uplatňovaný jím nárok jen z toho důvodu, že »nelze zmíněné výdaje na cestovném a stravném uhrazovati ani podle norem platných pro stát. úředníky, ani ve výměře předepsané pro jiné přespolní členy ošv-ů vzhledem k ustanovení § 3 zák. z 30. března 1879 č. 48 ř. z.«, posoudil daný případ po stránce právní nesprávně. Na tom nemůže nic měniti tvrzení nař. rozhodnutí, že při výměře cest. a diet. paušálu okr. škol. inspektora D., provedené výnosem min. z 25. července 1922, bylo přihlíženo jak k nepříznivým komunikačním poměrům školních okresů O. a B., tak i k nutnosti častějších zájezdů jmenovaného inspektora z O. do B., poněvadž jednak zmíněný cest. a diet. paušál podle cit. ustanovení § 31 slez. zák. o dozoru ke školám k úhradě sporných nákladů vůbec určen není, jednak výhrada zmíněného způsobu vůči st-li při zvýšení jeho cest. a diet. paušálu učiněna nebyla.

Citace:

č. 6876. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 458-461.