Čís. 7201.

Na základě dlužního úpisu a soudní výpovědi hypotekární pohledávky, doručené dlužníku a poznamenané v pozemkové knize, nelze se domáhati povolení exekuce poznámkou vykonatelnosti. Lhůta k opravným prostředkům jest tu čtrnáctidenní.
(Rozh. ze dne 1. července 1927, R I 587/27.)
Soud prvé stolice zamítl návrh vymáhajícího věřitele, by byla poznamenána vykonatelnost pohledávky. Rekursní soud návrhu vyhověl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Předeslati jest, že dovolací rekurs, podaný 10. dne po doručení usnesení rekursního soudu, jest podán včas, protože výjimkou z pravidla — Čís. 7202 —
1142
§ 65 druhý odstavec ex. ř. platí tu podle § 89 druhý odstavec a § 88 prvý odstavec čís. 2 ex. ř. lhůta čtrnáctidenní a nikoli osmidenní, jak první soud povinné straně při doručení rekursníbo usnesení oznámil. Ve věci jest dovolací rekurs plně odůvodněn. Vymáhající věřitelka opřela svůj návrh na povolení exekuce poznámkou vykonatelností (§ 54 čís. 3 a § 89 ex. ř.) o prostý dlužní úpis, podle něhož bylo pro její pohledávku ze zápůjčky knihovně vtěleno právo zástavní na dlužníkovy nemovitosti a dále o usnesení, kterým byla povinnému doručena soudní výpověď této hypotekární pohledávky na půl roku. Ani ta ani ona listina není exekučním titulem podle § 1 ex. ř., nebo podle nějakého jiného zákonného předpisu. Soudní výpověď hypotekární pohledávky doručí soud prostě dlužníkovi (§ 119 j. n.) a poznamená ji na žádost věřitele v knize pozemkové (§ 59 knih. zák. a čl. XIII. čís. 7 úvod. zák. k ex. ř.). Tato poznámka nemá jiného významu, než že účinkuje také proti každému pozdějšímu vlastníku hypotéky (§ 60 knih. zák.), ale neučiní z nevykonatelné pohledávky pohledávku vykonatelnou. Nezaplatí-li dlužník vypovězenou pohledávku ve lhůtě výpovědní, musí si věřitel, chce-li ji exekučně vymáhati, nejprve opatřiti některý z exekučních titulů § 1 ex. ř. Byl tedy na omylu právní zástupce vymáhající věřitelky, když v rekursu tvrdil, že k exekuci stačí již okolnost, že proti výpovědi nebyl podán odpor, že výpovědní lhůta uplynula a že dlužník nezaplatil. Mýlil se patrně předpisy o soudní nebo mimosoudní výpovědi smlouvy nájemní nebo pachtovní (§§ 562, 565, 571, 572 c. ř. s. a §§ 1 čís. 4 a 18 ex. ř.), které však pro výpověď hypotekární pohledávky neplatí. Zákon nezná odporu ani námitek proti výpovědi hypotekární pohledávky u soudu, o nichž by měl soud rozhodovati. Proto neobstojí ani důvod rekursního soudu, že prý výpověď se stala pravoplatnou. Právem tudíž první soud exekuční návrh zamítl a bylo jeho usnesení obnoviti. Dodati sluší, že návrh dovolacího rekursu zní sice na zrušení napadeného usnesení a zamítnutí exekuční žádosti, že vsak v tomto návrhu obsažen jest také návrh na změnu a obnovení usnesení prvního soudu, který právě exekuční žádost zamítl.

Citace:

Čís. 7201. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1167-1168.