NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10843.

Jde o vyrovnání podle poslední věty § 1395 obč. zák., poukázal-lı postupitel dlužníka, by plnil třetí osobě. Lhostejno, že dlužník splnil poukaz v době, kdy již věděl o postupu pohledávky.
(Rozh. ze dne 3. června 1931, Rv I 819/30.)
Josef B. postoupil svou pohledávku za žalovanou firmou dne 30. listopadu 1927 žalující firmě. Žalovaná firma byla vyrozuměna o postupu teprve dne 7. února 1928. Dne 13. ledna 1928 vyrovnala se žalovaná firma s Josefem B-em tím způsobem, že Josef B. poukázal žalovanou firmu se souhlasem jejím i firmy Josef K., by dala Jaroslavu K-ovi šek k úhradě pohledávky firmy Josef K. za Josefem B-em. Žalovaná firma splnila tento poukaz dne 13. února 1928. Žaloba žalující firmy proti žalované firmě o zaplacení postoupené pohledávky byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jde o to, zda lze použíti na souzený případ ustanovení poslední věty § 1395 obč. zák., zda totiž žalovaná jako dlužnice byla dne 13. ledna 1928, kdy jí žalobkyně prý nebyla známa jako příjemce postupu, oprávněna zaplatiti prvnímu věřiteli, firmě Josef B. nebo se s ním vyrovnati, pokud se týče, zda použila tohoto oprávnění právem. Odvolací soud odpověděl právem na otázku tu kladně. Podle zjištění nižších soudů stal se postup sporné částky Josefem B-em žalobkyni ovšem již 30. listopadu 1927, ale žalovaná byla o něm zpravena až dopisem ze dne 7. února 1928. Mohla se tudíž dne 13. ledna 1928, jak tvrdí, vyrovnati s původním věřitelem (Josefem B-em). Vyrovnání to se stalo podle skutkových zjištění odvolacího soudu tím způsobem, že Josef B. poukázal tohoto dne žalovanou firmu se souhlasem jejím jakož i firmy Josef K., pokud se týče Jaroslava K-a jménem této firmy, by na zbytek jeho pohledávek dala Jaroslavu K-ovi šek k úhradě jeho nároku na provisi, jejž měla firma Josef K. proti firmě Josef B. Žalovaná byla v poměru k Josefu B-ovi povinna jako poukázaná vyhověti jeho poukazu, ježto mu jako poukazateli dluhovala, co měla plniti firmě Josef K. jako příjemci poukázky (§ 1401 obč. zák.). S přijetím této poukázky souhlasil též Josef K. a byl, ježto poukázkou měl býti splacen dluh poukazatele Josefa B-a u něho jako příjemce, povinen žalovanou firmu jako poukázanou vybídnouti, by plnila. V této nové úpravě vzájemných právních poměrů žalované firmy, firmy Josef B. a firmy Josef K., shledal odvolací soud právem vyrovnání žalované s původním jejím věřitelem (s firmou Josef B.) podle § 1395 obč. zák. Ježto, jak dolíčeno, žalované firmě tehdy nebyla ještě známa žalobkyně jako příjemce postupu vyrovnávané pohledávky, byla žalovaná podle § 1395 obč. zák. také oprávněna se takto se svým prvním věřitelem vyrovnati a není proto zavázána, by platila tutéž částku, kterou již jednou platně zaplatila firmě Josef B., ještě jednou žalobkyni jako příjemci postupu. Nesejde na tom, že žalovaná splnila poukaz firmy Josef B. až 13. února 1928, když již věděla o postupu pohledávky žalobkyni, neboť touto dodatečnou vědomostí nezměnilo se nic na právní bezvadnosti a účinnosti právního jednání ze dne 13. ledna 1928 a na jeho zákonných následcích, k nimž mimo jiné patřila též povinnost, by žalovaná plnila příjemci, jenž poukázku přijal a byl povinen vybídnouti ji k plnění toho, k čemu se platně zavázala přijetím poukázky.

Citace:

Čís. 10843. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 797-798.