Čís. 1895.
Prodej ve smyslu čl. 343 obch. zák. dlužno z pravidla předsevzíti v místě, kde zboží jest. Výjimečně lze jej vsak provésti i na místě jiném (na plodinové burse).
(Rozh. ze dne 4. října 1922, Rv I 413/22.)
Žalovaný objednal od žalobce 100 žoků rýže po 12,20 Kč za 1 kg k dojití počátkem listopadu 1920. Vagon rýže došel do Děčína dne 14. listopadu 1920 a byl zaslán k příkazu žalované firmy do Roudnice, kam došel dne 19. listopadu 1920. Žalovaná přijetí odmítla pro opožděné dojití, načež žalobce, poskytnuv žalované dodatečnou lhůtu do 26. listopadu 1920, pohrozil prodejem zboží dle čl. 343 obch. zák. Ježto žalovaná přes to zboží nepřevzala, prodal je žalobce dne 7. prosince 1920 dohodcem na pražské plodinové burse po 11,20 Kč za 1 kg, zpraviv o tom dříve žalovanou. Žalobu o náhradu rozdílu mezi cenou umluvenou a cenou, docílenou prodejem dle čl. 343 obch. zák., jakož i dalších výdajů vzešlých prodejem, procesní soud prvé stolice zamítl mimo jiné z těchto důvodů: Soud zkoumal v prvé řadě, zda-li prodej odpovídal předpisům čl. 343 obch. zák. a zodpověděl otázku záporně. Předpokládajíc, že není tu fixního obchodu, byla žalovaná strana s převzetím zboží v prodlení, prohlásivši, že zboží nepřevezme. Žalující strana správně pohrozila žalované straně v dopisu z 23. listopadu 1920 prodejem ve smyslu čl. 344 obch. zák., davši jí dodatečnou lhůtu do 26. listopadu 1920, a oznámila jí též dopisem ze dne 2. prosince 1920 způsob, den a místo prodeje. Avšak místo prodeje nebylo zákonité. Při prodeji dle čl. 343 obch. zák. nesmí si prodatel místo prodeje libovolně vyhledávati, nýbrž má zboží prodati na tom místě, kde bylo v čase kupitelova prodlení, tudíž zpravidla na místě, kde mělo býti dodáno. Tímto místem jest v tomto případě Děčín. Jest pro posuzování této věci lhostejno, zda považuje se za místo dodání Děčín či Roudnice, kam rýže dle přání žalované byla dále zaslána. Prodej se nestal ani v Děčíně ani v Roudnici, nýbrž v Praze. Žalující strana neuvedla okolností, z kterých by bylo souditi, že prodej v Děčíně neb v Roudnici byl nemožným, nebo méně prospěšným; zůstává tudíž při zásadě, že prodej se měl státi v Děčíně nebo v Roudnici. Právním následkem nesprávného místa prodeje jest, že žalovaná strana není povinna tento prodej proti sobě uznati. Žalující strana nemůže z toho prodeje žádných práv proti žalované straně vyvozovati. Nemůže se odvolávati na to, že žalovaná strana její oznámení, že se prodej stane v Praze na burse, bez odpovědi nechala, neboť oznámení prodeje není návrhem, na který druhá strana pod sankcí předpokladu svého srozumění dle čl. 278 a 279 obch. zák. povinna jest odpověděti. K tomu byla tím méně povinna, poněvadž již před prodejem projevila, že od obchodu ustupuje, čímž prohlásila, že se jí netýká, co žalující strana s rýží na dále podnikne. Totéž platí o té okolnosti, že žalovaná strana se prodeje sama přímo nebo nepřímo súčastnila, ježto prodej nepovažovala za prodej proti ní platný, a mohla proto jako každá třetí osoba sama nebo prostřednictvím třetí osoby koupiti, aniž by tím svých práv pozbyla. Odvolací soud žalobě vyhověl a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Jde o to, zda provedla žalobkyně prodej náležitě, šetříc všech příslušných předpisů zákonných. Žalovaný vytýká ve směru tom pouze, že prodej měl býti vykonán veřejnou dražbou a ne obchodním dohodcem na burse, a hlavně, že neměl prováděn býti v Praze, nýbrž v Děčíně. O tom, kde provésti jest prodej podle čl. 343 obch. zák. není, stejně jako při podobném prodeji podle čl. 311 téhož zák. výslovného ustanovení v zákoně. I když plyne již z povahy věci, že prodej z pravidla předsevezme se tam, kde zboží v době odmítnutého převzetí právě jest, tudíž obyčejně v místě, kde mělo býti dodáno, není přece naprosto vyloučeno, provésti prodej na místě jiném, nastaly-li takové poměry, které změnu takovou vyžadují, při čemž ovšem nikdy nesmí se pustiti se zřetele, že jest bezpodmínečným příkazem pro toho, kdo prodej způsobil, přísně dbáti při tom péče, jaká náleží na řádného obchodníka (čl. 282 zák. obch.). Že rýže jest zbožím, které má cenu trhovou, a že nejvhodnějším místem k obchodování s ní jest u nás pražská plodinová bursa, kde se obchodování to ze všech končin republiky soustřeďuje, lze zajisté považovati za všeobecně známé okolnosti, jež důkazu nepotřebují. Přihlíží-li se pak ještě k tomu, že rýže v době, kdy měla býti prodána, byla na dvou různých místech, nemůže býti pochybnosti a nemá žalobkyně povinnosti, dokazovati, že prodej buď v Děčíně nebo v Roudnici, anebo dokonce v obou těch místech byl by nejvýš nevýhodným, ba, posuzuje-li se věc se stanoviska obchodnického, téměř nemožným, a že za tohoto stavu věci jednala žalobkyně naprosto po obchodnicku, zvolivši za místo prodeje pražskou bursu plodinovou, ovšem k dodání z Děčína. Soud odvolací má tudíž za to, ježto, pokud jde o náležitosti ostatní, sporno není, že předpisům zákona bylo vyhověno, že prodej proveden byl správně a náležitě a že žalovanému nezbývá, než aby podvolil se důsledkům ze skutečnosti té vyplývajícím, zejména, by nahradil žalobkyni škodu, která vzešla jí tím, že nucena byla prodej předsevzíti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchto
důvodů:
Dovolatelka zastává názor, že prodej rýže dle čl. 343 obch. zák. neměl býti proveden v Praze, že prodej v tomto místě nestal se dle zákona a není proto proti ní účinným. Dovolání samo neuvádí zákona, jenž by předpisoval místa prodeje, čl. 343 o místě prodeje nezmiňuje se vůbec a ponechává tím prodavači na vůli, kde chce zboží dáti prodati. Všeobecné zásady právní, hlavně předpis čl. 343 odstavec prvý, ukládající prodavači péči řádného kupce při uložení zboží, vyžadují, by prodej stal se způsobem i pro liknavého kupitele nejvýhodnějším, by nevzešla mu větší škoda, než jaká je prodejem nutně podmíněna. S tohoto hlediska bude lze ovšem pokládati za nejvhodnější místo prodeje místo, kde zboží v čase prodlení bylo uloženo, by dopravou do jiného místa nevzešly další náklady. Avšak jak literatura (sr. Staub-Pisko, Komentář k čl. 343 § 15), tak i prakse (sr. rozhodnutí otištěná ve sbírce Manzově u čl. 343 obch. zák.) uznávají odchylky od tohoto pravidla, jsou-li odůvodněny zvláštními poměry případu. Odvolací soud, uváživ tyto zvláštní okolnosti, dospěl k správnému závěru, že v tomto případě žalobkyně byla oprávněna, výjimkou z pravidla dáti prodati rýži, jinde uloženou, v Praze na plodinové burse, a usoudil z toho správně, že prodej ten jest účinným proti žalované firmě, čímž odůvodněn je nárok žalobní. Šloť o prodej značného množství rýže (netto 9580 kg), z něhož menší část (10 žoků) složena byla v Děčíně, ostatek pak v Roudnici, a záleželo na tom, by celé toto množství prodáno bylo co nejrychleji za cenu dle možnosti nejvyšší. Takový prodej byl mocným jedině v místě, kde největší poptávka po zboží tohoto druhu zajišťovala splnění uvedených požadavků, a místem tím byla v první řadě plodinová bursa pražská jako středisko velkoobchodu s plodinami. Veškeré námitky dovolatelčiny tříští se však již o nespornou skutečnost, že prodejem tím bylo docíleno kupní ceny za kg pouze o 1 Kč nižší než byla fakturovaná cena, tudíž při fakturované ceně 118279 Kč cena o 9580 Kč nižší. Výlohy, žalobkyni mimo tuto částku požadované, byly by vznikly i prodejem mimo Prahu, takže nelze dle skutečností všeobecně známých předpokládati, že by prodej v Roudnici a Děčíně byl se stal způsobem, pro žalovanou firmu výhodnějším.