NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6601.

Státní zaměstnanci: Byl-li soudce pravoplatným nálezem kárného výboru cestou disciplinární pensionován, není ku provedení tohoto nálezu třeba ještě zvláštního administrativního aktu, kterým se postižený překládá na odpočinek.
(Nález ze dne 1. června 1927 č. 10853.)
Věc: Miloš V. v Praze proti ministerstvu spravedlnosti o přeložení na odpočinek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Kárným nálezem vrch. zem. soudu v Praze jako disc. soudu pro úředníky soudcovské z 22. prosince 1923 byl st-l vinným uznán služebním přečinem dle § 2 zák. 21. května 1868 č. 46 ř. z. — — — — — a byl dle § 6 lit. b) zák. toho odsouzen k disc. trestu přeložení na odpočinek na neurčitý čas s odpočivným, obnášejícím 2/3 normálních odpočivných požitků. — — — —
Rozhodnutí to bylo nálezem nejvyššího soudu jako kárného soudu odvolacího pro soudcovské úředníky z 26. května 1924 potvrzeno. — —
Dekretem z 20. července 1924 vyslovilo presidium vrch. zem. soudu v Praze, že se st-li následkem kárných nálezů zastavují aktivní požitky koncem května 1924 a že od té doby jest st-le považovati za sproštěna služby.
Odvolání z rozhodnutí toho bylo výnosem min. sprav. z 26. srpna 1924 zamítnuto s odůvodněním, že rozhodnutí bylo vydáno na základě pravoplatného disc. nálezu (§ 6 lit. b), § 38 odst. 2. zák. z 21. května 1868 č. 46 ř. z.). Nález ten nabyl právní moci 26. května 1924 a st-l byl služby sproštěn koncem května 1924. Byly mu tedy správně posledním dnem tohoto měsíce zastaveny akt. služ. požitky (§ 47 odst. 2 a čl. I. služ. pragm.).
Stížnost na toto min. rozhodnutí byla nálezem nss-u z 12. března 1926 č. 5330 zamítnuta jako bezdůvodná.
Výnosem z 30. srpna 1924 vyměřilo presidium vrch. zem. soudu v Praze st-li odpočivné požitky a to výslužné 12430 Kč 08 h, t. j. 2/3 normálního jeho výslužného, pak drahotní přídavek 1920 Kč a doplňovací přídavek 313 Kč 88 h.
Naříkaným rozhodnutím nevyhovělo min. sprav. st-lovu odvolání poukazujíc na svůj výnos z 26. srpna 1924.
Rozhoduje o stížnosti, uvážil nss toto: — — — —
Stížnost brojí proti nař. rozhodnutí výtkou nezákonnosti, ježto st-li byly vyměřeny odpočivné požitky, ačkoliv jeho kárná záležitost, doposud vyřízená jen po stránce discipl.-trestní, nebyla vyřízena dosud též po stránce administrativně-právní, a to tím, že by mu byl vydán příslušný dekret, jímž st-l byl dán na odpočinek na neurčitý čas. Že úřadu náleželo vydati a doručiti st-li takový dekret, dovozuje stížnost z ustanovení §§ 6 lit. c) a 34 kárného zák. č. 46 z r. 1868.
Nss neshledal tuto námitku důvodnou.
Rozhodnutím z 26. srpna 1924 vyslovilo žal. min., že nález disc. soudu z 22. prosince 1923, jímž st-l byl dán na odpočinek na neurčitý čas, nabyl následkem toho, že nález ten byl nálezem nejv. soudu jako kárného soudu odvolacího z 26. května 1924 potvrzen, tímto dnem moci práva, že st-l byl služby sproštěn koncem května 1924 a že mu tedy právem posledním dnem tohoto měsíce zastaveny byly aktivní jeho požitky služební. Stížnost do rozhodnutí toho byla nálezem nss-u z 12. března 1926 č. 5330 zamítnuta. Výrok, že disc. nález nabyl právní moci 26. května 1924 a že st-l byl služby sproštěn koncem května 1924, stal se tedy neodstranitelným.
Dle toho byl tedy st-l od pravomoci kárného nálezu nejv. soudu na odpočinku na neurčitý čas; k tomu nebylo zapotřebí ještě zvláštního dekretálního výroku administrativního úřadu, že st-l jest přeložen na odpočinek na neurčitý čas, poněvadž dání do výslužby bylo již vysloveno pravoplatným nálezem disciplinárním a adm. úřad byl toliko povolán, aby vyvodil z nálezu toho ony důsledky, kterých bylo zapotřebí, aby disc. nález byl realisován, totiž aby sprostil st-le služby aktivní, zastavil mu požitky aktivní a poukázal mu požitky pensijní.
Dovolává-li se stížnost k důkazu toho, že adm. úřad byl prý povinen, ukončiti kárné řízení vydáním zvláštního dekretu, předpisů §§ 6 lit. c) a 34 zák. č. 46/1868, přehlíží, že jednak § 6 lit. c) má na mysli disc. trest propuštění z úřadu, o který zde nesporně nejde, jednak že § 34 jedná o propuštění soudcovského úředníka disc. soudem bez kárného řízení na základě rozsudku trestního, jímž byl soucovský úředník odsouzen k trestu, který mocí zákona má v zápětí ztrátu úřadu. Ani o takový případ zde nesporně nejde. — — — —

Citace:

č. 6601. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 964-965.