NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 9360.

Při výpočtu povinného dílu zletilého nepominutelného dědice není úkolem nesporného soudce, by pečoval o zjištění nebo o zajištění povinného dílu. Svéprávní nepominutelní dědici jsou v pozůstalostním řízení omezení na práva podle §§ 784, 804 a 812 obč. zák. Svéprávného nepominutelného dědice jest odkázat i s návrhem, by mu byl vypočten povinný díl, na pořad práva.

(Rozh. ze dne 14. listopadu 1929, R 1 833/29.)
V pozůstalostním řízení vypočetl soud prvé stolice povinný díl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud odkázal nepominutelného dědice s návrhem na vypočtení povinného dílu na pořad práva.
Důvody: Dovolací stížnosti nelze, pokud s hlediska § 16 nesp. říz. uplatňuje patrný rozpor rozhodnutí se zákonem, upříti oprávněnost. Z obsahu spisů jest patrno, že jde o otázku, v jakém rozsahu přísluší stěžovatelce jako svéprávné nepominutelné dědičce právo na povinný díl, a zda nastala na straně stěžovatelčině povinnost, by si do povinného dílu dala započísti cenu nemovitostí, postoupených jí zůstavitelem. Řešení otázky té nespadalo však do působnosti nesporného soudce, tento nebyl oprávněn otázkou tou se zabývati, když už podle povahy nároku nepominutelného dědice na povinný díl (§ 762 a 764 obč. zák.) jako nároku soukromo- právního bylo zřejmo, že rozhodnutí o nároku tom závisí na objasnění jak sporných právních otázek, tak sporných skutkových okolností, které mohly býti vysvětleny jen řádným průvodním řízením. Není také úkolem nesporného soudce, jde-li o vypočtení povinného dílu zletilého nepominutelného dědice, by pečoval o zjištění a zajištění povinného dílu, neboť úkol takový má sporný soudce jen pokud jde o nezletilého nepominutelného dědice (§§ 49 a 162 nesp. říz.). Svéprávní nepominutelní dědici jsou v řízení pozůstalostním omezeni na práva podle §§ 784, 804 a 812 obč. zák. (Krainz-Ehrenzweig, Erbrecht str. 543). Měla býti proto stěžovatelka odkázána se svým návrhem, aby jí byl vypočten povinný díl, na pořad práva, ježto rozřešení otázky, pokud v tom kterém případě trvá právo na povinný díl, jest vyhrazeno spornému soudci (Rintelen str. 3). Tomu nebrání ani okolnost, že stěžovatelka, jak dovozuje rekursní soud, uznala prý v řízení nesporném svou kolační povinnost, neboť i otázku, zda došlo k takovému uznání a tudíž k dohodě o tom mezi účastníky, lze zase jen vyřešiti sporem, když stěžovatelka popírá v dovolací stížnosti, že by byla uznala svou kolační povinnost u nesporného soudce.

Citace:

č. 9360. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 625-626.