NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 2

Čís. 16656.

Rozsudek vydaný ve sporu o rozvod manželství nemůže býti beze všeho podkladem rozhodnutí sporu o rozluku téhož manželství a nelze pokládati otázku rozlukového důvodu (hlubokého rozvratu manželství) a viny na něm po případě i viny na rozluce jím za pravoplatné rozsouzenou i pro rozpor rozlukový. To tím spíše, šlo-li o zakryté uznání a souhlasnou dohodu obou manželů v příčině otázky rozvodu a viny na něm (zastřený rozvod dobrovolný). Skutkový základ žaloby o rozluku musí býti spolehlivě zjištěn podle zásady vyšetřovací a pravdy materiální.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1938, Rv I 2475/37.)
Srov. rozh. č. 6527, 16202, 16548 Sb. n. s.
Žalobě, jíž se žalobce domáhali rozluky manželství uzavřeného dne 20. října 1919 a rozvedeného pravoplatným rozsudkem ze dne 29. března 1934, uplatňuje jako rozlukové důvody, že žalovaná nezachovává manželskou věrnost, že žije ve společné domácnosti s Josefem V. a dopouští se s ním cizoložství a že tedy nastal tak hluboký rozvrat manželství, že nelze na žalobci spravedlivě žádati, aby nadále setrval v manželském spolužití se žalovanou. Soud prvé stolice žalobě vyhověl, kdežto odvolací soud ji zamítl.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, aby o odvolání žalované znova rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud provedl důkaz spisy o předchozí žalobě nynější žalované na nynějšího žalobce o rozvod manželství od stolu a lože zn. sp. Ck Xa 1067/33 a dospěl z nich k úsudku o důkazní moci a závazném hmotněprávním' významu pravoplatného rozvodového rozsudku pro následující souzený spor rozlukový. Odvolací soud má za to, že bylo-li rozsudkem tím, jímž byl vysloven rozvod manželství z viny žalovaného, dokázáno, že rozvrat způsobil nynější žalobce svým chováním, nemůže se při pozdější žalobě rozlukové vzíti za dokázáno, že rozvrat způsobila teprve později nynější žalovaná svými styky s jiným mužem, které tedy nelze pokládati za důvod vzniku hlubokého rozvratu manželského, nýbrž jen za jeho následek. Toto stanovisko a úsudek odvolacího soudu jsou mylné.
Odvolací soud nesprávně hodnotí důkaz uvedenými spisy rozvodovými a nesprávně posuzuje význam rozsudku o rozvodu manželství v nich vydaného, který byl vydán na základě řízení ovládaného zásadou projednací, a podléhajícího tedy libovolné disposici procesních stran (Sb. n. s. č. 8537), pro spor rozlukový, pro nějž co do zjišťování okolností potřebných pro rozhodnutí o uplatňovaných důvodech rozlukových a o převážné víně na manželském rozvratu platí zásada vyšetřovací a pravdy materiální (§ 99 obč. zák., čl. VI č. 1 úvoz. zák. k c. ř. s., § 13 a 14 dv. dekr. ze dne 23. srpna 1819, č. 1595 Sb. z. s., § 10 nař. min. sprav, z 9. prosince 1897, č. 283 ř. z. a poslední věta § 13 zák. rozlukového), podle níž jest, berouc platný sňatek v ochranu proti všelikému svévolnému odporu, důvody pro rozluku z úřadu úplně vyšetřiti, zcela objasniti a přísně zkoumati nehledíc na vlastní doznání nebo souhlasnou vůli stran.
Rozdílem procesní povahy obou těchto sporů a rozdílností obou nároků, rozvodového i rozlukového, (rozvodem manželství od, stolu a i lože zanikají jen některá osobní práva, která nejsou nutno důsledkem manželského svazku, kdežto rozlukou zaniká manželství samo a rozloučeným je dovoleno, aby uzavřeli nový platný sňatek (§ 22 rozluk. zák.), jest dáno i hledisko, pokud lze užiti spisů a rozsudku předcházejícího sporu rozvodového jako listinného důkazu pro řízení rozlukové. Nelze proto rozsudek vydaný ve sporu rozvodovém bráti bez dalšího za podklad pro Rozhodnutí nového sporu rozlukového a pokládati rozvodovým rozsudkem za pravoplatně rozsouzenou i pro spor rozlukový otázku hlubokého rozvratu manželství a viny na něm po případě i vinný na rozluce (Srov. Sb. n. s. č. 6527).
V souzeném' sporu rozlukovém opřel žalobce svou žalobu o to, že žalovaná nezachovávala manželskou věrnost, že žije ve společné domácnosti s Josefem V. v K. a dopouští se cizoložství s ním, chodí a ním veřejně, při čemž se oba chovají důvěrně a vedou se podpaží, a že vinou žalované nastal tedy tak hluboký rozvrat manželství, že nelze na žalobci spravedlivě žádati, aby. nadále setrval v manželském společenství se žalovanou. Nelze tedy říci, že by hluboký rozvrat byl uplatňován jako jediný důvod, rozlukový.
Rozvodový rozsudek ze dne 29. března 1934, č. j. Ck Xa 1067/ 33-11, který bere odvolací soud za základ svého napadeného rozhodnutí, byl, jak z projednacího protokolu ze dne 19. března 1934, č. j. Ck Xa 1067/33-10, vychází najevo, vydán na základě dohody stran, když žalobkyně; předem prohlásila, že pro případ povolení rozvodu podle prosby žalobní nebude požadovati na žalovaném manželovi výživné a toho se proti němu i do budoucna vzdává, blíže označila nadávky žalovaného v žalobě všeobecně tvrzené, načež žalobce doznal, že se dopustil těchto urážek, že žalobkyni dne 9. října 1933 několikrát udeřil, dne 17. listopadu 1933 se ze společné domácnosti odstěhoval, vzav zpět obvinění (týkající se i její manželskou věrnost porušujících důvěrných styků s Josefem V.), které v odpovědi na žalobu proti žalobkyni vznesl, i svůj návrh 'na vyslovení rozvodu z viny žalobkyně. Na to prohlásily souhlasně obě strany, že nastal v jejich manželství hluboký rozvrat a nepřekonatelný odpor.
Procesní soud pak podle uvedených prohlášení sporných stran vydal rozsudek ze dne 29. března 1934, jimiž vyslovil rozvod manželství z viny žalovaného z důvodů § 109 obč. zák., § 13 e), h), i) rozl. zák., maje hluboký rozvrat manželský za zjištěný, jak výslovně: uvádí, podle § 266 c. ř. s. hledíc ha souhlasné, v té příčině udání sporných stran. Otázka žalobcem v rozlukovém sporu tvrzené manželské nevěry a cizoložství žalované v rozvodovém sporu, tedy vůbec ani řešena nebyla. nehledíc ani na to, že i otázka hlubokého. rozvratu manželského jest otázkou právní, již rozřešiti si musí soud sám na podkladě spolehlivě objektivně zjištěných, skutkových předpokladů, a nemůže k ní dospěti způsobem v § 266 c. ř. s. uvedeným, který platí pouze pro doznání určitých skutečností, a to pouze ve sporech projednávaných podlé i zásady projednací.
Šlo tu o zastřený rozvod dobrovolný' ježto rozsudek rozvodový měl sice formu rozsudku kontradiktorního, ale ve skutečnosti se zřením na vzájemný souhlas obou manželů šlo o zakryté uznaní a souhlasnou i dohodu obou manželů v příčině otázky rozvodu i viny na něm.
Takovýto rozsudek' rozvodový nemohl by (srov. na př. rozhodnutí Sb. n. s. č. 15167 a 11498) sloužiti ani za podklaad pro povoleni povedení rozvodu manželství na jeho. rozloučení podle § 17 zák. rozluk., tím měně za závažný základ pro vyslovení rozluky manželství na podkladě řádné rozlukové žaloby, jejíž skutkový základ musí býti na základě přísného vyšetření zcela spolehlivě a nepochybně zjištěn. Napadené rozhodnuti odvolacího soudu je tedy právně mylné a právem mu dovolání vytýká, že předchozí rozsudek rozvodový nemůže býti podkladem pro rozsudek rozlukový.
Ježto odvolací soud pro svůj mylný právní názor se nezabýval vývody odvolání žalované (ani odvolacího sdělení žalobcova)byl napadený rozsudek podle § 510 c. ř. s. zrušen.

Citace:

č. 16656. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 124-127.