NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 10170.

Obecní dávka z používaných místností: Jsou od dávky osvobozeny úřední místnosti okresní nemocenské pojišťovny a byt jejího domovníka?
(Nález ze dne 24. listopadu 1932 č. 17867.)
Prejudikatura: srov. Boh. F 6308/32.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna a Hynek P. v M. proti okresnímu úřadu v Milevsku o dávku z používaných místností.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutími zamítl žal. úřad v pořadí instančním odvolání stěžující si pojišťovny a st-le, domovníka okr. nemoc. pojišťovny, proti platebním výměrům městského úřadu v M. z 27. dubna 1929, jimiž byla stěžující si pojišťovně předepsána obecní dávka z používaných místností na rok 1929 z úředních místností (z 1 předsíně, z 2 kanceláří a z 1 ordinační místnosti) a st-li pak z bytu v budově okr. nemoc. pojišťovny. Rozhodnutí svá odůvodnil žal. úřad v podstatě takto: Podle § 3 odst. 2 prav. o vybírání dávky z používaných místností jsou osvobozeny od placení této dávky místnosti, které jsou z domovní daně vyňaty neb od ní trvale osvobozeny. Jde tedy o otázku, zda místnosti okr. nemoc, pojišťovny a byt st-lův jsou vyňaty neb trvale osvobozeny od daně domovní. Tuto otázku řeší dva zák. předpisy, a to § 126 č. 76/27 a § 254 zák. č. 221/24. Zákon č. 76/27 vyžaduje k osvobození jednotlivých místností, aby dotyčná budova sloužila výhradně účelům sociálního zřízení. Budova okr. nemoc, pojišťovny neslouží však výhradně účelům sociálního pojištění, ježto vedle úřadovny pojišťovny obsahuje budova několik bytů pronajatých soukromým osobám, které k pojišťovně nemají žádného vztahu a spojitosti. Avšak i podle § 254 zák. č. 221/24 celá budova musí sloužiti účelům sociálního pojištění, má-li býti vyňata celá neb její část z daně domovní. Dále poukázal žal. úřad na sdělení berní správy v Milevsku ze 7. resp. 4. června 1930, podle něhož nejsou ani místnosti okr. nemoc. pojišťovny ani byt st-lův trvale osvobozeny od daně domovní, poněvadž pro celou budovu na žádost vlastníka bylo povoleno pouze dočasné osvobození podle § 37 zák. č. 35/23 o stav. ruchu.
O stížnostech do rozhodnutí těchto podaných uvážil nss:
Nař. rozhodnutími odepřel žal. úřad přiznati stěžující si pojišťovně a st-li osvobození od dávky z používaných místností ve smyslu § 3 odst. 2 prav., ježto řeše prejudicielní otázku, zdali sporné místnosti jsou vyňaty nebo trvale osvobozeny od daně domovní, dospěl k závěru, že nejsou, a to ani podle § 126 zák. č. 76/27 ani podle § 254 zák. č. 221/24. Žal. úřad posuzoval tedy otázku vynětí z daně domovní, jak z nař. rozhodnutí patrno, podle dvou zák. předpisů, a to zákona č. 76/27 a č. 221/24.
Pokud však posuzoval žal. úřad otázku vynětí z daně domovní podle § 254 odst. 4 zák. č. 221/24, posuzoval ji podle ustanovení již neplatného, neboť článkem II. bodem 1 zák. č. 76/27 byly zrušeny všecky dosavadní předpisy, není-li jinak stanoveno (což ohledně § 254 odst. 4 cit. zák. stanoveno nebylo), pokud se týkají vyměřování (čítajíc v to vše, co souvisí s určením daňové pohledávky, zejména i osvobození): daně pozemkové, daně domovní v Čech., na Mor. a ve Slez. Byl tudíž uvedeným zák. ustanovením zrušen od účinnosti zák. č. 76/27 i odstavec 4. § 254 zák. č. 221/24, týkající se vynětí budov, pokud slouží trvale a skutečně účelům vytčeným v zákoně o pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Posuzoval-li tudíž žal. úřad sporný případ, vzniklý za účinnosti zák. č. 76/27, též podle zák. č. 221/24, posuzoval jej podle zákona již neplatného a jest proto ve směru tom nař. rozhodnutí nezákonné.
Řeše otázku vynětí z daně domovní podle § 126 zák. č. 76/27, dospěl pak žal. úřad k závěru, že tu trvalého vynětí z daně domovní není, neboť budova neslouží výhradně účelům sociálního pojištění, ježto je v ní několik bytů pronajatých soukromým osobám. Z tohoto odůvodnění nař. rozhodnutí jde na jevo, že žal. úřad stojí na stanovisku, že podmínkou vynětí jednotlivých místností podle § 126 zák. č. 76/27 jest, aby celá budova sloužila výhradně účelům sociálního pojištění. Tomuto názoru vytýká stížnost nezákonnost, a to právem.
Podle předpisu § 126 č. 7 zák. č. 76/27 jsou »budovy (části budov) pojišťoven zřízených podle zvláštních zákonů, sloužících výlučně a trvale účelům sociálního pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, úrazu, invalidity a stáří nebo pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří nebo nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců« vyňaty z daně domovní. Z tohoto předpisu jde zcela nepochybně na jevo, že z daně domovní jsou vyňaty nejen celé budovy pojišťoven, sloužící výlučně a trvale účelům sociálního pojištění, nýbrž i části budov, tedy také i jednotlivé místnosti, pokud ovšem slouží výlučně a trvale k uvedeným účelům (srov. Boh. F 6308/32).
Nemůže proto pouhá okolnost, že celá budova okr. nemoc, pojišťovny neslouží výhradně účelům sociálního pojištění, nýbrž že obsahuje též nájemní byty, býti již sama o sobě překážkou tomu, aby úřadovny pojišťovny, slouží-li výlučně a trvale účelům sociálního pojištění, resp. služební byt domovníka okr. nemoc, pojišťovny, byly vyňaty z domovní daně. Opačný názor žal. úřadu, na němž jsou založena nař. rozhodnutí, nemá tudíž opory v zákoně. Vždyť také jinak, kdyby podmínkou osvobození částí budov bylo, jak žal. úřad míní, že celá budova musí sloužiti účelům sociálního pojištění, nemělo by ustanovení zákona o osvobození částí budov vůbec žádného významu a bylo by zcela zbytečné.
Žal. úřad nemůže také správnost svého názoru, že budově stěžující si pojišťovny nelze přiznati trvalé osvobození od daně domovní, opírati o sdělení berní správy, podle něhož nejsou místnosti stěžující si pojišťovny ani byt st-lův trvale osvobozeny od daně domovní, poněvadž pro celou budovu na žádost vlastníka bylo povoleno pouze dočasné osvobození podle § 37 zák. č. 35/23 o stav. ruchu; neboť sdělení to nasvědčuje pouze tomu, že příslušný finanční úřad nerozhodoval dosud judikátně o tom, zda budově okr. nemoc. pojišťovny, resp. její části přísluší vynětí z daně domovní podle § 126 č. 7 zák. č. 76/27. Vzhledem k tomu mohl žal. úřad tuto otázku řešiti sám prejudicielně, což také, jak z nař. rozhodnutí patrno, učinil.
Při řešení uvedené prejudicielní otázky zaujal však žal. úřad, jak svrchu doloženo, nesprávný právní názor a veden jsa tímto názorem, nezabýval se žal. úřad dále otázkou, zda úřadovny stěžující si pojišťovny, o jichž vynětí z daně domovní v daném případě jde, slouží výlučně a trvale účelům sociálního pojištění, resp. zda byt st-lův jest pokládati za služební byt jeho jako domovníka a zda by mu bylo proto možno v konkrétním případě přiznati vynětí z daně domovní podle bodu 2. § 129 zák. č. 76/27. V tomto směru zůstalo tedy řízení vadné. Ježto však tato vada byla zaviněna nesprávným právním názorem žal. úřadu, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 10170. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 653-655.