Čís. 1339.

Zločin veřejného násilí dle §u 98 písm. b) tr. zák.
Stávkou nelze hroziti za účelem, by vynuceno bylo přistoupení neorganisovaných dělníků k odborové organisaci.
Ideální souběh se zločinem veřejného násilí dle §u 99 tr. zák.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1923, Kr II 370/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných Jana N-a, Karla P-а, Jana N-a, Anny B-ové a Antonína V-a, do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 18. listopadu 1921, pokud jím stěžovatelé byli uznáni vinnými a to: Jan N., Anna B-ová a Antonín V. zločinem dle §u 98 písm. b) tr. zák., Jan N. zločinem dle §u 98 písm. a) tr. zák. a přestupkem dle §u 411 tr. zák. a Karel P. zločiny dle §§ 98 písm. b), 99 a 122 lit. a) tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost tvrdí, že rozsudek jest na nesprávném právním stanovisku, odsoudiv obžalované proto, že hrozili zastavením práce. Vždyť prý stávka, jež jest větším zlem než pouhé zastavení práce, jest zlem právně dovoleným, ježto každý dělník má právo na stávku. Není třeba pouštěti se do podrobností, stačí prostě poukázati k tomu, že právo na stávku má dělník jen tehdy, chce-li jí upraviti svůj pracovní poměr k svému zaměstnavateli, nikoli však k tomu cíli, by upravoval pracovní poměr jiných dělníků k sobě samému, po případě k organisaci, jejímž jest členem. Dále zmateční stížnost přehlíží, že i použití prostředku právně dovoleného na př. stávky k cíli bezprávnému, spadá pod trestní sankci §u 98 b) tr. zák. Že obžalovaní neměli práva k tomu, by nutili dosud neorganisované dělníky ke vstupu do určité organisace, o tom nemůže býti pochybností, ježto žádný dělník nemůže býti k tomu nucen, aby do nějaké určité korporace jako člen vstoupil. Nemá-li této právní povinnosti ke vstupu, jest každé donucování ke vstupu považovati za bezprávné. Než v případě stěžovatelů nebylo ani morální povinnosti, by neorganisovaní dělníci vstoupili do odborové organisace. Nelze totiž zapomínati, že odborové organisace dělnické, jak se u nás vyvinuly, jsou z části i organisacemi politickými. Většina členů určitého odborového sdružení, hlásící se k určitému politickému programu, určuje i směr činnosti politické. Z odborových organisací čerpá politická strana dělnická své síly, podle nich měří svou početnost, neb dobře jest si toho vědoma, že assimilace politického přesvědčení provádí se nejlépe na podkladě hospodářském, již z toho plyne, že nemůže býti ani morální povinností těch, kdož nejsou téhož politického přesvědčení, by vstupovali do odborových organisací, kterým valná většina členů určité politické strany vtiskuje směr, který přesvědčení dosud neorganisovaných se příčí. Tvrdí-li zmateční stížnost, že nemohla nastati újma zaměstnavatelce, ježto jí hroženo nebylo, dále, že by továrna dělníky neorganisované nepropustila, ani kdyby většina dělníků zastavila práci, nanejvýše že by je dala do jiného oddělení, přehlíží, že hrozbou nemělo se působiti na vedení továrny, na majitele, nýbrž na neorganisované dělníky, že tito měli hrozbou býti přinuceni k určitému podrobení se vůli ohrožovatelů, dále, že i přeložení do jiného oddělení může miti pro dělníka v zápětí citelnou majetkovou škodu, jak rozsudek ostatně zjistil a jak se právě v téže továrně již stalo. Právem proto také rozsudek k výpovědi ředitele J-a nepřihlížel, když vedení továrny v době, kdy vyhrůžky (násilí) vůči dělníkům neorganisovaným se staly, tyto dělníky neujistilo, že z práce propuštěni, pokud se týče do jiného oddělení přesazeni nebudou. Že však vyhrůžkami (skutečným násilím) byla vzbuzena v neorganisovaných dělnících důvodná obava, rozsudek zjistil, dále vyplývá to i z dalšího jeho zjištění, že určití dělníci pod dojmem vyhrůžek a násilí skutečně do organisace vstoupili. Tvrdí-li dále zmateční stížnost ohledně stěžovatelů N-a a V-a, že tito neučinili ničeho jiného, než že tlumočili vůli dělnictva, by dosud neorganisovaní dělníci do organisace vstoupili, nelze jim přisvědčiti. Ze zjištění rozsudku jde nesporně na jevo, že obžalovaní činili více. Tak obžalovaný N. neomezil se na pouhé »tlumočení«, nýbrž pracoval svými výhrůžkami i proti jednotlivým dělnicím, aby je donutil k přístupu. Obžalovaný V. svým výrokem o býkovci, zbití, ohýbání hřbetů atd. rovněž překročil meze onoho »tlumočení«. A právě z tohoto jednání obou obžalovaných jest zřejmo, že sami se o to přičinili vlastní positivní činností, by dělnici neorganisovaní byli zastrašeni a tím přinuceni ke vstupu do organisace. Při způsobu činnosti obžalovaných nemůže býti ani řeči o tom, že jednali bezelstně jen za tím účelem, aby zachován byl klid v továrně; vždyť zachování klidu bylo možno také tím, že obžalovaní, kteří měli rozhodný vliv na dělníky organisované, téhož by mohli docíliti, kdyby je upozornili, že každé donucování rovnocenného občana ve státě k jednání, k němuž není povinen a podrobení se cizí vůli jest již proto nepřípustno, že příčí se základním pojmům o svobodě. Marně snaží se zmateční stížnost dovoditi, že rozsudek co do subjektivní stránky jest na chybném právním stanovisku. Již ze zjištění rozsudku, jaký význam obžalovaní výrokům (jednáním) svým přikládali, plyne co do subjektivní stránky, že všichni musili si býti toho vědomi, že užívají nebezpečných výhrůžek (skutečného násilí) k tomu, by působili na cizí vůli a že chtěli tomu, by neorganisovaní dělníci donuceni byli k určitému jednání, t. j. ke vstupu do odborové organisace, v čemž záleží subjektivní podstata §u 98 b) tr. zák. Zbývá tudíž jediná námitka proti rozsudku, jež uplatňuje zmateční stížnost zmatkem §u 281 čís. 9 a) tr. ř. ohledně obžalovaného Karla P-а, že výrokem rozsudku, kterým tento stěžovatel odsouzen byl i pro zločin §u 99 tr. zák. pro týž čin vedle §u 98 b) tr. zák. nesprávně použito bylo zákona při řešení otázky, zda jednání obžalovaného zakládá trestný čin soudem stihaný. Stížnosti nelze však ani v tomto směru přisvědčiti. Účelem vyhrůžky §u 98 lit. b) tr. zák. jest, přinutiti někoho k nějakému konání, účelem vyhrůžky §u 99 tr. zák. jest pak, uvésti někoho ve strach a nepokoj. Předpokládá se tudíž u každého z těchto zákonných ustanovení různý úmysl. Tu zjišťuje napadený rozsudek, že obžalovaný P. pronesl vyhrůžky v úmyslu, aby Anežku B-ovou uvedl ve strach a nepokoj a zároveň, aby na ní vynutil přistoupení k jednotné organisaci, zjistil tedy obojí úmysl, jak §u 98 b), tak i §u 99 tr. zák. Ježto dle zjištěného stavu obžalovaný sledoval nejen účel v §u 99 tr. zák. vytčený, nýbrž i ten, vymoci na B-ové to, by přestoupila k jednotné organisaci, tedy účel §u 98 b) tr. zák., je ideální souběh těchto zločinů možným a právem podřadil nalézací soud dotčené trestní jednání stěžovatelovo skutkové podstatě nejen zločinu dle §u 98 lit. b), nýbrž i zločinu dle §u 99 tr. zák.

Citace:

č. 1339. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 467-469.