Čís. 17399.

Opírá-li se nárok na zvýšení výživného stanoveného smírem o doslov smíru, podle něhož mělo se dostati oprávněné manželce smírem stanovené částky vždy podle vnitřní hodnoty této částky v době sjednání smíru, jest dovolání do potvrzujícího rozsudku o tomto žalobním nároku nepřípustné.
(Rozh. ze dme 4. října 1939, Rv I 941/39.)
Žalobkyně přednesla, že se žalovaný zavázal smírem platiti jí výživné 1000 K měsíčně, při čemž bylo výslovně ujednáno, že tato částka musí býti žalobkyni vždy zachována pokud jde o její vnitřní hodnotu určenou korunou československou v době uzavření smíru. Poněvadž vnitřní hodnota koruny byla snížena zákonem čís. 262/1936 Sb. z. a n., domáhá se žalobkyně, opírajíc se o doslov smíru, na žalovaném doplnění smírem stanovené částky podle jejího výpočtu o 190 K 30 h. Nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Zákonem č. 262/1936 Sb. z. a n. nenastalo snížení neb zvýšení kupní hodnoty jednoty měny. Jest notoricky známo, že. zákonem čís. 262/1936 a vl. nař. čís. 263/1936 Sb. z. a n., jímž byla nově upravena měna (stanovená přesně hodnota koruny v poměru ke zlatu), nebyl na vnitřním trhu vyvolán zjev, jehož by bylo možno označit za inflaci neb deflaci a nenastaly ani praktické důsledky inflace, t. j. snížení neb zvýšení kupní hodnoty jednoty měny. Tím odpadl žalobní důvod.
Nejvyšší soud odmítl dovolání.
Důvody:
Podle obsahu žaloby domáhá se dovolatelka na žalovaném 2664 K 20 h a nadále měsíčně více o 190 K 30 h, a to jako změny ve výši výživného, opírajíc svůj nárok o doslov smíru o výživném podle vnitřní hodnoty koruny v době sjednání smíru. Předmětem sporu je tudíž jenom výše, v jaké má žalovaný platiti dovolatelce výživné, zda totiž 1000 K či 1190 K 30 h měsíčně. Podle § 502 čís. 3 c. ř. s. jest však dovolání, ježto jde o potvrzující rozsudek odvolacího soudu, nepřípustné, i když výživné bylo stanoveno smírem. To platí také o částce 2664 K 20 h, neboť také tu požaduje žalobkyně z důvodu zvýšení výživného a mimo to částka ta nepřevyšuje hranici v řečeném zákonném ustanovení uvedenou.

Citace:

č. 17399. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 483-484.