NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 2371.

Přípustnost pořadu práva pro žalobu, jíž domáhá se obec, přenechavší kdysi okrašlovacímu spolku pozemky ku zřízení veřejných sadů
v jeho správě, neobmezenosti vlastnictví.
(Rozh. ze dne 13. března 1923, R I 164 23.)
Žalující obec usnesením svého zastupitelstva ze dne 21. května 1891
dala žalovanému okrašlovacímu spolku po jeho žádosti k disposici po- zemky, jež jí byly vlastnicky připsány, by na nich zřídil veřejné městské
sady, poskytla mu odměnu 200 zl. a zavázala se zároveň, že ponechá
mu správu, pokud se týče, hospodaření v sadech těch, dokaváde žalovaný bude jako spolek existovati a úkol stanovami mu vytčený plniti.
Žalovaný spolek vedl svěřenou mu takto správu sadů i s restaurací, kterou tam zřídil, nerušeně až do roku 1921, kdy městské zastupitelství,
následkem jakýchsi neshod usneslo se v zasedání ze dne 7. prosince
1921, že odnímá naznačenou správu sadů žalovanému spolku. Týž, byv
vyrozuměn o dotyčném usnesení obecního zastupitelství, vzepřel se tomu, by udělená mu jednou oprávnění byla mu odňata, což zavdalo podnět k sporu, jímž domáhala se žalující obec soudního nálezu, by bylo zjištěno, že žalovanému nepřísluší právo s pozemky, o které zde jde, hospodařiti, a že žalující obec může s pozemky těmi, jakožto městským
sadem, volně nakládati. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud
prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud námitku zamítl.
Důvody: Ze žalobního děje jest nad veškeru pochybnost zřejmo že
jest spor jedině o to, zda dosud trvají, či zda zanikla již práva, jichž nabyl žalovaný spolek smlouvou čistě soukromoprávní k pozemkům, které
jsou soukromým majetkem žalující obce, a není tudíž důvodné příčiny,
vylučující úpravu tohoto vzájemného, veskrze soukromoprávního poměru mezi stranami z pořadu práva, jak stalo se napadeným usnesením.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Důvodům napadeného usnesení jest přisvědčiti. Obec má sice míti
sama péči o zachování obecních silnic, cest, míst a mostů, avšak obci
není nikterak bráněno, by v příčině těchto objektů (ponechati lze stranou otázku, zda lze mezi ně zahrnouti též obecní sady), nevešla v právní
jednání s osobami třetími, kterážto jednání pak posuzovati jest dle zásad práva soukromého. Žalovaný okrašlovací spolek jest takovouto třetí
osobou, která vystupovala v rozsahu své spolkové, byť i veřejným zájmům obce věnované činnosti oproti žalující obci jako samostatný, jí na
roveň postavený právní podmět, při tom však nikterak jako svaz veřejnoprávní. Otázku přípustnosti pořadu práva jest řešiti s ohledem na znění
žaloby a žalobní prosby, založené na žalobním tvrzení. Jak správně
uvedl rekursní soud ve svém napadeném usnesení, tkví sporný poměr
mezi stranami v právu soukromém a nikoliv veřejném, neboť zakládá
se na soukromoprávním ujednání mezi stranami, spornou jest platnost
tohoto ujednání, prosbou žalobní jest pak žádost za zjištění (§ 228 c.
ř. s.), že žalovanému spolku nepřísluší právo, které si z úmluvy té osvojuje, s další prosbou za uznání svobody vlastnictví (§ 523 obč. zák.).
Jsou tu proto předpoklady §u 1 j. n. (1 obč. zák.) pro řešení sporného
poměru cestou soudní.

Citace:

Rozhodnutí č. 2371. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 429-430.