Č. 3087.

Spolkové právo. — Administrativní řízení: I. * Předpisují-li stanovy, že písemnosti spolkové musí býti podepisovány předsedou a jednatelem (§ 4 lit. f) zák. spolk. z r. 1867), nestačí, je-li odvolání jménem spolku podané podepsáno pouze předsedou, třeba že jest předseda podle stanov povolán spolek na venek sám zastupovati (§ 4 lit. h) téhož zákona). — II. * Správní úřad není povinen, odvolání podané spolkem, které není statutárně podepsáno, vraceti k doplnění.
(Nález ze dne 10. ledna 1924 č. 174).
Prejudikatura: Boh. 626 adm.
Věc: Zemský svaz německých střelců v Děčíně proti ministerstvu vnitra (odb. rada Dr. Václ. Dusil) o odmítnutí odvolání pro formální vady.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím odmítl žal. úřad projednati dle všeob. zák. spolčovacího odvolání stěžujícího si spolku do rozhodnutí zsp-é v Praze z 26. května 1922, poněvadž tato stížnost jest podepsána pouze Drem H. jako starostou stěžujícího si spolku a nikoli také jednatelem tohoto spolku, jak předpisuje odst. 6 § 9 stanov dosavadních.
Stížnost do rozhodnutí toho podanou neshledal nss důvodnou.
Podle 5. a 6. odst. § 9 spolkových stanov, platných v době vydání nař. rozhodnutí, zastupuje starosta spolek jak na venek, t. j. vůči úřadům a osobám třetím, tak i uvnitř, a všechny od spolku vycházející písemnosti (Schriftstucke) podpisují starosta a jednatel (Schrifťiihrer) jménem spolku.
Z jasného znění těchto stanov jest patrno, že starosta sám jest oprávněn zastupovati, t. j. representovati spolek jedině při osobnim styku s úřady neb osobami třetími ve smyslu § 4 lit. h) zák. spolk., kdežto pro jakýkoli písemný projev vůle spolkové, který má úřady ne- bo třetími osobami za projev vůle takové býti uznáván (§ 4 lit. f) zák. spolk.), jest třeba, aby byl podepsán starostou i jednatelem. Pro opačné tvrzení stížnosti, jež potřebu spolupodpisu starosty i jednatele chce vázati pouze na písemné projevy mající pro spolek platnost vnitřní, nelze ve stanovách nalézti nejmenší opory.
Pokud stížnost namítá, že se valná hromada spolku usnesla na změně stanov a provedením této změny, zahrnující v sobě i potřebné právní kroky, pověřila svého starostu, a pokud z této okolnosti snaží se dovoditi, že starosta byl pro tento případ zvláštním znocněncem všech členů spolkových a že proto také byl oprávněn sám odvolání na žal. úřad platně podepsati, přehlíží, že ani takovéto usneseni valné hromady nemůže ještě samo o sobě změniti úřadem na vědomi vzaté stanovy, jež pro posouzení platnosti projevené vůle spolkové zůstávají na tak dlouhou výhradnou normou, dokud zákonným způsobem změněny nebyly.
Jestliže stížnost posléze tvrdí, že žal. úřad nebyl oprávněn odvoláni stěžujícího si spolku, byť i stíženo bylo formální vadou, prostě odmítnouti, nýbrž měl povinnost vrátiti je nejprve odvolatelům k odstraněni oněch formálních vad, nelze jí ani v tomto směru dáti za pravdu, neboť není předpisu, jenž by ve správním řízení úřadu povinnost takovou ukládal. Stejný názor vyslovil nss již ve svém nál. Boh. 626 adm..
Slušelo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3087. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 254-255.