NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2008.

Jde o přestupek §u 1 zákona o útisku ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n., nikoliv o zločin vydírání ve smyslu §u 98 b) tr. zák., hrozil-li starosta města, oferující jako živnostník, ostatním spoluoferentům, že se postará o to, by nedostali žádné městské práce, nevezmou-li své oferty zpět.
(Rozh. ze dne 5. června 1925, Zm I 69/25.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 17. prosince 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem utrhání na cti podle §u 209 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a sprostil obžalovaného z obžaloby. Důvody:
Nalézací soud shledal obžalovaného vinným, že Ferdinanda R-a v dopisech na vojenské úřady pro vymyšlený zločin vydírání podle §u 98 b) tr. zák. udal nebo způsobem v §u 209 tr. zák. označeným obvinil tím, že o něm tvrdil, že vyhrožoval klempířům k-ským, kteří na klempířské práce pro vojenský erár oferovali, že nedostanou práci od města, ani jinde, že on jako starosta města a stavební referent se o to postará, když mu práci klempířskou na k-ských kasárnách nenechají, vazmouce podané oferty zpět. Nalézací soud nenabyl přesvědčení, že Ferdinand R. Karlu M-ovi ml., jednomu z těchto oferentů, vůbec, zvláště způsobem výše zmíněným vyhrožoval a že tento o výhrůžkách jemu učiněných obžalovanému sdělení učinil, naopak, dává projev svému přesvědčení, že obžalovaný tyto výhrůžky, jež jsou povahy v §u 98 b) tr. zák. uvedené, se strany Ferdinanda R-a si vymyslil. Že ovšem mezi Ferdinandem R-em se strany jedné a ostatními v úvahu přicházejícími k-skými klempíři se strany druhé konáno bylo s hlediska práce zadávajícího vojenského eráru jistě ne nepovážlivé vyjednávání stran jich účasti na ofertním řízení, by totiž od podání ofert proti odstupnému, jež jim R-em mělo býti poskytnuto, upustili, zjišťuje sám rozsudek na základě přísežného seznání svědka Rudolfa M-а a přečteného protokolu případně trestního oznámení Ferdinanda R-a samého. Přisvědčiti jest názoru zmateční stížnosti, pokud s hlediska §u 281 čís. 9 a) tr. ř. označuje výrok, odsuzující obžalovaného pro zločin utrhání na cti, právně pochybeným, poněvadž obsahem závadných dopisů nebyl Ferdinand R. křivě obviňován ze zločinu. Skutková podstata zločinu vydírání podle §u 98 b) tr. zák., o niž tu dle rozsudku jde, předpokládá vyhrůžku ublížením na těle, na svobodě, na cti nebo na majetku, je-li takovou, že se jí může v tom, komu vyhrožováno, hledíc na okolnosti a osobní povahu jeho nebo na důležitost zla, jímž bylo hrozeno, vzbuditi důvodná obava. Naproti tomu za pouhý přestupek útisku prohlašuje zákon z 12. srpna 1921, čís. 309 Sb. z. a n. v §u 1, pohrozí-li někdo za týmž účelem, jaký jest uveden i v §u 98 b) tr. zák., jinému újmou na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku nebo za týmž účelem využije svého úředního postavení. Jelikož složky obojí skutkové povahy jsou jinak v podstatě stejné, lze spatřovati rozdíl jen v jakosti a intensitě použitých prostředků. Již okolnost, že zákon posléze uvedený zmiňuje se kromě újmy na majetku, i v §u 98 b) tr. zák. se vyskytující, zvláště ještě o újmě na výdělku, poukazuje k tomu, že tato hrozba pravidelně spadati bude pod hledisko útisku a jen za mimořádných okolností, jež by újmu tu činily pro ohroženého nebo jeho rodinu zvláště tíživou a neodvratnou, dostoupí stupně §u 98 b) tr. zák. Takových mimořádných okolností v tomto případě, kde jde o samostatné větší živnostníky, kteří se dle svých poměrů mohou účastniti oferty na práce, do tisíců jdoucí, shledati nelze, ani, uváží-li se vlivné postavení Ferdinanda R-a jako starosty města při případném zadávání městských prací. I tu neděje se zadávání větších prací starostou samým, nýbrž nanejvýše jím pod kontrolou obecního zastupitelstva a celé interesované veřejnosti. Proti hrubším nesprávnostem při případném zadávání prací jistě mohli by se postižení dovoláváním se dozorčí stolice (veřejnosti) snadno ubrániti. Proto nelze přisvědčiti právnímu názoru rozsudku, jenž v oné vyhrůžce shledává hrozbu tak vážnou, že by dostoupila stupně §u 98 b) tr. zák., i když se uváží dnešní kritické hospodářské poměry, na něž rozsudek zvláště poukazuje. Poměry ty a vlivné postavení starostovo působily nepochybně tísnivě i tehdy, když starosta, jak se v tomto případě zjištěné stalo, i jen důrazně své přání o upuštění od oferty vyslovil; tvrzené výslovné vyhrůžce nelze však přes to připisovati tak dalekosáhlý význam, jak to činí rozsudek. Že za těchto okolností ovšem nutně pochybným býti musí i vědomí obžalovaného, že v dopisech svých Ferdinanda R-a viní ze zločinu, jest na snadě, zvláště, vezme-li se v úvahu to, co R. sám o svém jednání při řízení ofertním připouští. Vytýká-li stížnost rozsudku, že se s touto stránkou věci v důvodech zvláště nezabývá, sluší ji i v tomto bodě uznati důvodnou. Byl-li však dle uvedeného v dopisech Ferdinand R. obviňován jen z přestupku útisku, nelze v obviňování, byť i bylo vymyšleným, shledati zločin podle §u 209 tr. zák. Zjištěné jednání obžalovaného spadá pod hledisko přestupku podle §u 487 tr. zák., jenž však, ježto tu není návrhu uraženého, nemůže býti podkladem pro odsouzení.

Citace:

č. 2008. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 330-332.