NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8390 —
Č. 8390.

Mimořádná opatření poválečná: * Směrné ceny uvedené v § 15 vl. nař. č. 516/20 nelze považovati za prodejní ceny podle § 6 odst. 2 zák. č. 568/19.
(Nález ze dne 27. ledna 1930 č. 32832/28). — Č. 8390 —
Prejudikatura: Boh. A 8350/30.
Věc: Julius G. v Nitře proti ministerstvu vnitra, oddělení v Bratislavě o trestní nález pro přestupek § 6 bodu 2. zák. č. 568/19.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v Nitře z 28. května 1926 byl st-1 uznán vinným přestupkem § 6 bodu 2 zák. č. 568/19 resp. zák. č. 80/24, který spáchal tím, že dne 24. března 1926 sekal hovězí maso per kg za 13 Kč, kdežto jeho cena byla úředně stanovena na 12 Kč za 1 kg; st-l byl za přestupek ten odstouzen k peněžitému trestu resp. k trestu uzavření.
Nález tento byl rozhodnutím župního úřadu v Nitře ze 3. srpna 1927 a v dalším postupu instančním nař. rozhodnutím potvrzen — — — —
O stížnosti uvažoval nss takto:
Paragraf 6 odst. 1 zák. č. 568/19 stanoví, že správního přestupku dopouští se ten, kdo za předměty potřeby požaduje nebo sobě nebo jinému dává poskytnouti nebo slíbiti vyšší cenu, než jest nejvyšší cena, ustanovená pro tyto předměty podle §§ 17 a 18 čís. nař. č. 131/1917. Podle odst. 2 téhož § jsou dále trestny i osoby, které se dopustí některého činu, uvedeného pod č. 1 (t. j. které za předměty potřeby požadují, nebo sobě nebo jinému dávají poskytnouti nebo slíbiti vyšší cenu) co do prodejních cen, jež byly některou státní ústřednou nebo s jejím zmocněním stanoveny nebo schváleny a veřejně vyhlášeny. Dopouští se tedy přestupku § 6 odst. 2 cit. zák. ten, kdo za předměty potřeby požaduje ..... vyšší cenu, než jest prodejní cena, stanovená některou státní ústřednou nebo stanovená s jejím zmocněním. Dále stanoví § 15 vl. nař. č. 516/20, že min. může pro předměty potřeby, jež může požadovati, stanoviti nejvyšší nebo směrné ceny, nebo může politické úřady zmocnit, aby stanovily nejvyšší nebo směrné ceny.
Jak z obsahu nař. rozhodnutí plyne, stojí i žal. úřad na právním stanovisku, že nutno činiti rozdíl mezi cenami nejvyššími dle odst. 1. § 6 zák. č. 568/19 a cenami prodejními dle odst. 2) téhož paragrafu, má však za to, že ze souvislosti § 6 zák. č. 568/19 s §em 15 vl. nař. č. 516/ 1920 nutno pod pojem cen prodejních ve smyslu § 6 odst. 2. cit. zákona subsumovati nejen ceny prodejné, stanovené některou státní ústřednou resp. s jejím schválením, nýbrž i ceny směrné. Z toho pak dospívá žal. úřad k závěru, že st-1 překročiv ceny směrné, pro prodej hovězího masa stanovené, se dopustil přestupku § 6 odst. 2 zák. č. 568/1919. —
Nss nemohl tento názor žal. úřadu shledati správným.
Není sporu o tom, že odstavec 1 § 6 cit. zák. se týká jen cen nejvyšších (maximálních), a že st-li se přestupek tohoto předpisu neklade za vinu. Není také sporu o tom, že ceny masa stanovené okresní protidrahotní komisí byly cenami směrnými. Vychází z toho nejen úřad II. stolice, nýbrž i žal. úřad a st-l sám. Spor jest jen o to, zda prodejními cenami ve smyslu § 6 odst. 2 zák. č. 568/19 rozuměti sluší i ceny směrné. Nss dospěl k přesvědčení, že nikoli. Neníť mezi § 6 zák. č. 568/19 a §em 15 vl. nař. č. 516/20 té souvislosti, kterou v nich spatřuje žal. úřad. Obsahově se předpisy tyto nekryjí, ježto každý předpis stanoví něco — Č. 8391 —
jiného, neboť § 15 vl. nař. č. 516/20 dává jen úřadům možnost, stanoviti na předměty potřeby ceny nejvyšší (maximální) nebo ceny směrné, kdežto § 6 cit. zák. prohlašuje za trestné jednak překročení cen nejvyšších (odst. 1) jednak i překročení cen prodejních, stanovených nebo schválených některou státní ústřednou nebo s jejím zmocněním a veřejně vyhlášených. V § 15 cit. vl. nař. se mluví jednak o cenách nejvyšších, jednak o cenách směrných, z čehož jest zřejmo, že i toto vl. nař. činí rozdíl mezi cenami nejvyššími a cenami směrnými.
Pojmově pak cenami směrnými rozuměti sluší ceny, které měly býti toliko směrnicemi pro posouzení přiměřenosti určité ceny, kdežto prodejními cenami ve smyslu § 6 odst. 2 cit. zák. rozuměti sluší jen ceny, které na předměty potřeby byly některou státní ústřednou nebo s jejím zmocněním stanoveny nebo schváleny a veřejně vyhlášeny. Předpis § 6 cit. zák. převzat byl z § 19. cís. nař. č. 131/1917 a má tedy zřejmě na mysli prodejní ceny, které stanoveny byly některou státní ústřednou nebo s jejím zmocněním nebo schválením, a byly řádně veřejně vyhlášeny. (Srovn. na př. min. nař. z 30. března 1916 č. 88 ř. z., dále §§ 15, 16, 19 nař. býv. úřadu pro výživu obyvatelstva v dohodě se zúčast. min. z 1. října 1918 č. 351 ř. z.)
Mezi cenami směrnými a cenami prodejními jest ten další podstatný rozdíl, že ceny prodejní jsou ceny pevné, za něž předměty potřeby mají býti prodávány, kdežto ceny směrné udávají toliko směrnici, podle níž se mají ceny předmětů prodejných teprve kalkulací upraviti, aniž by za všech okolností směrná cena musila býti dodržena. Nelze tedy směrné ceny uvedené v § 15 vl. nař. č. 516/20 považovati za prodejní ceny ve smyslu § 6 odst. 2 zák. č. 568/19; ježto žal. úřad vychází z názoru opačného, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8390. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 302-304.